Extase (1932)

Je to opravdu nádherný němý film, plný dokonale propracovaných kompozic a se spoustou zajímavých formálních nápadů... akorát vznikl v roce 1932, takže musel být zvukový a to mu neskutečně ublížilo. Přitom Machatý přechod na zvuk zvládl bez problémů, což dokazuje iZe soboty na neděli, ale tady holt ty minimalistické dialogy byly největším nepřítelem. Úsporné až příliš, občas skoro nadbytečné či mírně k smíchu vzhledem k tomu, jak (obstojně) vážně se berou části vyprávěné čistě obrazem. A že v tom máExtasevelkou sílu, protože už jen úvodních 15 minut (než se poprvé promluví) dokáže říct mnohé jen v pouhých náznacích či důrazem na konkrétní předměty či pohyby. Až by se to dalo lehce označit jako manifest proti zvukovému filmu, který chce ukázat, jak moc možnost zvuku zjednodušila proces samotného vyprávění. Že to má tak prostý romantický příběh mi nevadí,Erotikonna tom není o moc líp a přitom ho mám hodně rád, spíš mám problém s tím, jak podivně s celkem nekoexistuje zvuková složka, která příběh dělá ještě naivnější a tuctovější, než skutečně je a tím shazuje jeho uměleckost. Jinak by to forma dokázala skvěle zakrýt, jelikož ta je skutečně propracovaná, velice výrazná a na 30. léta u nás opravdu nezvykle umělecky vysoko. A jen kvůli ní ještě zůstanu u slabých čtyř hvězd, jelikož o ni šlo především a ani zvuk mi pozitivní dojmy z ní nemůže tolik pokazit. Byť u závěrečné "budovatelské" pětiminutovky to bylo jen tak tak, ta se opravdu zjeví zničehonic a s tak velkým důrazem jako zatím pro nic jiného v tom filmu, ale naštěstí mi to zachránilo možné dvojí čtení scény s pracujícím miminem. Slabé 4*

Ostuda vidět film až teď. A ještě takový film. Jsem nadšená, krásné obrazy, tolik symbolů, beze slov skvostné vyjádření pocitů, nádhera. Hlavně v první polovině je Hedy naprosto úžasná v detailech, které musíte postřehnout. Líbí se mi ta kamera moc, hudba trošku míň. Příběh jednoduchý a tak krásně natočený. Na dobu, ve které dílko vzniklo, je to skvělé.

Extase je příběhem mladé ženy, která až po svatbě poznala, že si s postarším manželem nebudou vyhovovat. Po návratu k otci a rozvodu prožije románek se stavebním inženýrem, ale ani on nebude tím pravým. Ve filmu je minimum dialogů (ale "Ty víš, kdo byl on?" je klenot), protože hlavním jazykem je tu obraz a jím sdělovaná primární živočišnost, po které hrdinka tolik touží. Kdyby nebylo toho závěru, dialogů a pár drobností, dala bych plný počet.

První český film v historii, kde herečka ukázala prsa. O hlavní roli měla velký zájem Adina Mandlová, ale její přítel Hugo Haas jí exhibování před kamerou zakázal. Role byla nakonec svěřena vídeňské herečce Hedy Lamarrové, která se tak zapsala zlatým písmem do dějin kinematografie. Tabu bylo prolomeno, ale ženy mužům dřívější útisk nezapomněly a dodnes jim jej oplácejí feminismem. Film vyniká dobrou kamerou a zapojením symbolických motivů do děje, mám na mysli zvláště motiv koně coby symbolu pudových sil. Také je tam krásný návod na svádění žen, i když nevím, zda by ještě dnes fungoval. Muž umístí do květu rostliny včeličku a rostlinu ženě podá. Ona cudně sklopí zrak, protože dobře chápe, že je to míněno jako výzva k souloži. Ne že by hned řekla „No tak jo, taky na to mám chuť,“ neboť ví, že slušná žena nezpřístupňuje svoji bliznu každému čmelákovi, který krouží kolem, ale nechá si věc projít hlavou a později za oním mužem přijde sama. Po romantickém úvodu následuje něco jako psychologické drama a film končí oslavou práce, budování a dělnické třídy. Záběry jak z padesátých let. Gustav Machatý musel být vizionářem, protože tím závěrem předběhl svoji dobu o dvacet let.

Extase je film jehož název je trochu zavádějící. Hlavní otázkou je, proč si Eva brala staršího chlapa. Byl to domluvený sňatek nebo si ho vybrala sama? Odpověď je podle mě docela důležitá, jelikož pak můžeme více chápat její rozhořčení nad tím, že on si jí jako ženy nevšímá. Není proto divu, že ji uhrane živočišný Adam. Milostná scéna tenkrát šokovala stejně jako nahota. Dnes to působí úsměvně, jelikož jsou vidět ňadra a z aktu toho taky mnoho není odhaleno. Více než milostný příběh jsou zajímavější některé dost povedené kompozice obrazů vlastně ani moc nesouznících k celkovému ději. Najdou se zde i různé sexuální narážky ve formě metafor. Snímek může působit i jako němý, protože dialogů v něm opravdu není moc, prim hraje hudba. Závěr mi pak připomněl různé propagandistické filmy z 50. let.