Drahá neznámá (1980)

Je to tak na hrane, pretože sa mi to začalo páčiť postupne, ale netradične poňaté gradovanie komorného príbehu dvoch súrodencov, ktoré prechádzalo až do inscestnej romantiky, ma nakoniec zlomilo. Možno to nie je najcitlivejšie spracovaný príbeh, ucelený mix osamelosti, skrytých túžob, jemného humoru, nevtieravej romantiky a vnímania toho druhého mi však bol príjemný a spolu so záverečnou gradáciou dostatočne zaujímavý.

Co se hereckého speciálu Simone Signoret týče, tak z toho kousku jsem měl asi největší obavy (po přečtení krátkých obsahů ke všem třem filmům). Protože romantické dramata zrovna nějak nevyhledávám. Tyhle filmy jsou hlavně pro ženské, nicméně musím uznat, že se nakonec ukázalo, že jde o nejlepší film. Svým způsobem smutný příběh o životě dvou sourozenců, kteří se věnovali jeden druhému (hlavně tedy sestra invalidnímu bratrovi), že neměli čas pro sebe. Až díky dopisům se v nich pohnuli ledy. Kromě hereckých výkonů se mi líbila i nádherná scenérie útesů (pobřeží). Takže v tomto případě sáhnu po nadprůměrném hodnocení. Protože film jako celek nebyl vůbec špatný.

"Copak není na téhle zemi nějaká žena se srdcem Popelky, opuštěná duše, snící o hodném klukovi."Postava Simone Signoret, postarší svobodná žena starající se vzorně celý život o svého invalidního bratra, takovou opuštěnou duší vlastně je. Proto ten inzerát, a proto to "divadlo" s Beatrice Dechamps, které Luisa až do samého konce bezostyšně hraje, ač možná sama neví proč. V tom příběhu Luisina vztahu ke svému bratru zůstane na konci možná něco nevyřčeného. Pohledy, které si ti dva v samém závěru vymění, jsou však silnou a dojemnou tečkou. Kromě skvělého herectví obou hlavních protagonistů (Jean Rochefort umí být i vtipně ironický), musím ocenit též velmi příjemně melancholickou klavírní hudbu, která můj již tak silný dojem z tohoto filmu jen dále umocnila.

Drahá neznámá mě dostala emocionálně do kolen. Po celou dobu filmu jsem nevěděla, koho více z těch dvou sourozenců mám vlastně litovat. U každého bylo plno důvodů. Byl to herecký koncert Signoret i Rocheforta a moc jsem si je užívala. I když Louise měla naprosto šílený až nebezpečný nápad, rozuměla jsem mu, a závěr filmu byl prostě úžasný, smířlivý, přirozeně dojemný.

Starnúci súrodenci, brat na vozíčku a slobodná sestra starajúca sa celoživotne oňho aj celú domácnosť, žijú v dome na morskom pobreží, majú sa radi, netrpia hmotným nedostatkom, no v citovej oblasti obaja strádajú. Záchranou je im v dobe predinternetovej denná tlač a poštová služba. Viac neprezradím, len že sa jedná o excelentne zahranú a vypointovanú komornú drámu, kde okrem dojemných momentov podporujúcich slzotvorbu nechýba ani jemný humor, napríklad v podobe staropanenského poste restante klubu. Za päť roztrhaných ešte teplých chlebov.(veľká vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania)