Dopis psaný španělsky (1980)

Upovídané nic, kde několik protagonistů ukázalo krom trapnosti také osobní selhání. Čtení cizí pošty asi ani nemělo být vtipné. Ale co předvedla rodičům soudružka profesorka, to byl vrchol nevkusu. Pátrání po příteli mladší sestry završuje trilogii v podobném duchu jako předchozí film. Jen pointa je docela milá.

Půvabné zakončení dojemného a zároveň vtipného příběhu o dvou osiřelých sourozencích. :) Ačkoliv je to třetí díl, rozhodně mě bavil víc než díl předchozí. Alenka je správně puberťácká a zároveň o dost víc vyspělá, otravný nápadník opravdu otravný a Zbyněk lehce zfotrovatěl. Mám ráda celou sérii a opravdu lituji, že zrovna tahle nepokračuje....

GDPR z osmdesátek. :-) Člověk se tu lecčemu přiučí, třeba jak rozlepit dopis v páře. :-) Bohužel ale tyhle dovednosti už v době mailové nemají příliš využití. Jinak inscenace se mi v době svého vzniku moc líbila. Byla jsem ještě mnohem mladší než Alenka.... :-) Dneska už vidím, že zápletka je jen nastavovaná kaše, ale i tak to pořád má jistý půvab spontánnosti a pro mě i nostalgie.

Na primitivní zápletku předvedlo skvělé herecké obsazení co se dalo. Hlavně Hanzlík byl super a s bradkou vypadal úplně jinak. Škoda, že tak nebyl nasazován častěji. Jinak k této inscenaci není moc dodat. Interiéry zaujmou především množstvím plakátů. Ty bych čekal v dětských pokojích a ne i v bytech dospěláků... :-). Dávám za dvě elektronky. * *

Nejslabší z trilogie, která vaří z vody. Zápletka násilně vymyšlená, Zbyněk se zbytečně celou dobu chová jako kretén. Tlačení na mladou holku, jestli má kluka, mi přišlo zbytečné a divné. Její tajení a dopisování si španělsky zase neopodstatněné. Postavy prostě vypadají, chovají se a mluví naprosto neživotně, strojeně, jejich motivace a jednání jsou divné. V dnešní době by navíc tenhle díl nevznikl - Zbyněk by dopis místo hledání xeroxu a překladatele nafotil na smartphone, Kateřina projela fotku OCRkem a text by zadali do Google překladače. Aby zjistili, že jo, mladá má kluka. (Chyba v inscenaci - když je pozván na nedělní posezení ten magor s kazeťákem, říká Alice, ne Alena). Hezké je i vidět staré, elektronkové a černobílé televize s hloubkou skoro metr, jedna se tu furt opravuje (asi aby se ten chabý a hloupoučký příběh nějak natáhl do hodiny). Nejsilnější scénou, byť na hraně parodické agitky, je školení učitelky o sexuální výchově.