Domácí víno (1963)

Výborná vzťahová rodinná dráma. Na malej ploche bytu môžeme sledovať hyperaktívnu láskavú maminku riadiacu celú domácnosť, dirigujúcu svoje dcéry bez toho, aby sa jej zastavili ústa a flegmatického tatínka, ktorý to s nadhľadom sleduje z fotelky. Spočiatku je to zábavné, ale čoskoro začneme tušiť, že niečo nie je v poriadku. Zvedavé otázky ohľadne nápadníka mladšej dcéry, nazeranie do telegramu staršej, ktorá je evidentne uprednostňovaná postupne gradujú do finále, v ktorom sa vyvalí celá pravda o tom, ako maminka ostatných utlačuje svojou "láskou". Produkcia je štandardná. Nepára sa s hudbou a efektami, ale kamera a strih sú perfektné rovnako ako herecký výkon Dany Medrickej. 75%

Přemýšlím, zda máme v dnešní době herečku, která by v hodině a půl dokázala předvést tolik hereckého umu dramatického i komediálního. Paní Medřická nám ukazuje vrchol hereckého umění a když k tomu přičteme výborné herecké výkony ostatních hereček a herců, vznikne z toho tato úžasná komedie, která ani po 60 letech neztratila nic ze svého lesku a dokáže i dnes oslovit všechny generace posluchačů.

Nejsem si jistý, nakolik komunisti museli být přemlouváni, aby film pustili. Dana Medřická si v něm opakovaně stěžuje na těžkosti socialismu, který tak pracně vybojovali. A jak říká, k čemu to bylo, když si z platu nemůžou dovolit ani novou pračku nebo auto. Jinak se ale jedná spíše o tragikomedii, která pomalu ale jistě nabobtnává, až vybuchne v závěru, kdy už to Blanka nevydrží. Na povrchu harmonická rodina je ovládána matkou a je jen otázka času, kdy někomu povolí nervy. Ještě, že se režie ujal František Filip a hru zachránili Dana Medřická s Bohušem Záhorským. Přeci jen na jednom plácku - v jednom bytě, odehrávající se děj v jednom dni, to může být trochu nudnější. Ovšem dialogy byly kvalitně napsány a myslím, že by se film hodil i jako divadelní hra.

Komedie tedy rozhodně ne. Anebo tak prvních dvacet minut. Postava matky, v podstatě tyranky, zahrnující svoje děti neunositelnou láskou, je děsivá, ale ještě větší hrůza jde z dobráckého otce a z jeho opatrně přitakávačného a vše omlouvajícího přístupu a vysvětlování dětem, že takhle je to ve vztahu přece normální a jinak to zařídit nejde.

"Já jsem pro vás chtěla vždycky jen to nejlepší..." Bylo zajímavé sledovat, jak se tohle komediální drama postupně měnilo z nudného televizního filmu přes relativně bláznivou komedii až k vážnému dramatickému závěru. Jde téměř o "divadelní" exhibici Dany Medřické, která jistě nebyla doceněna, protože nejen kvůli Třískově účasti, ale především několikerým narážkám k socialismu, asi film trůnil někde v archívu nebo dokonce trezoru.