Co se šeptá (1938)

Tak trochu sentimentálna ale veľmi dobre natočená romantická dráma o ľúbostnom trojuholníku mladej speváčky a dvoch hudobníkov, vtipne zabalená do rozhovoru dvoch klebetníc. Kým vetroplach Rudolf opúšťa Helenu kvôli kariére v Paríži, starostlivý Vilém zanecháva hudby, aby sa mohol o Helenu postarať. Idylické manželstvo však narúša Rudolfov návrat. Táto kolízia vyvolá vzťahovú krízu, aj keď len vo Vilémovej hlave, ktorá je tak trochu škrobená. Je však vyvážená originálnym rozuzlením. Produkcia je výborná a herci hrajú veľmi dobre aj keď možno treba trochu privrieť oko nad jemným dobovým pátosom. 70%

Milostný trojúhelník v dobře padnoucím historickém hávu. Opravdu kvalitní záležitost, která nenápadným způsobem udrží diváka v napětí až do konce. Sám příběh je vlastně velmi prostý, ale velmi dobrý scénář i režie (obojí Haasovo dílo), herecké výkony, kamera, práce se světlem a hudba z něj činí drama rozměrů téměř antických. Haas a Štěpničková tvoří velmi věrohodný pár. O chladu opravdu mluvit nelze, hlubokých citů je tu na rozdávání, jen člověk nesmí v prostředí 19. století očekávat současné přehrávání a plytké hysterické dialogy. Zde je to v pohledech, gestech, nevyřčených slovech, ale o to silnější a opravdovější. Nic není přepálené, vše je věrohodné, ničeho není moc ani málo. V Ať žije nebožtík Haasova postava říká: ,, Já to nechci vyhrávat krásou ani štíhlostí. U mě se musí ženská nachytat na ryzí charakter." A o ten charakter tu jde především, byť zrovna zde by to Haas vyhrál i vzhledem. Tak ryzí charakter jako v tomto snímku jsem ho hrát snad ještě neviděla. Jeho upřímný a laskavý přítel a manžel, milující tatínek a především v klíčovém okamžiku ušlechtilý a rozhodný muž, který zachrání ženu, již miluje, před doživotním společenským zostuzením a možná stejně tragickým osudem jako byl ten Fantinin v Bídnících Victora Huga, aby přitom nežádal ani fyzické naplnění sňatku, trpělivě čekal osm let a nakonec byl ochoten se jí z opravdové lásky vzdát pro její domnělé štěstí, patří beze sporu k jeho nejlepším rolím. Dokonce si teď nejsem ani jistá, zdali ho nemám v této vážné poloze raději než v té komediální. Po filmech Andula vyhrála a Co se šeptá, kde Haasovy postavy nepostrádají mužnost a charisma, a po snímcích Velbloud uchem jehly a Ulička v ráji, kde ho musí pro změnu člověk obdivovat za herecký um, začínám už trochu chápat, co na něm všechny ty ženy, kterých v životě vystřídal prý hodně, vlastně viděly. Zde to zároveň nemá nijak těžké, protože jeho protivník je tak sobecký a slizký křivák, že se jeden diví, jak mu mohla Štěpničková podlehnout. Film obsahuje řadu silných a nezapomenutelných scén jako např. nabídku sňatku, promluvu Viléma k Heleně o důvěře, Martinův příchod po osmi letech, doutník v závěru, střelbu na vrabce s jejím vyústěním aj. Vzhledem k celkovému ladění snímku jsem se téměř bála špatného konce, ale malý synek ústředního páru vše vyřešil skutečně nečekaným způsobem, byť by mu možná měli rodiče později vysvětlit, že sluhovy povídačky o Kainově znamení nemá brát tak vážně. Krásný a dojemný snímek, který není v záplavě prvorepublikových veseloher zrovna obvyklou záležitostí. O to více ale potěší.

Film jsem viděla po letech, kdy jsem si stále pamatovala scénu s Kainovým znamením a nic víc. Překvapilo mě, jak dobře je příběh napsaný, i když by se dal zaměnit tématem s červenou knihovnou. Hugo Haas jako dobrosrdečný a milující otec je nezapomenutelný a zrovna tuto roli považuji za jednu z jeho nejlepších.

Tvůrci se v prvorepublikové filmografii většinou vyhýbali zasadit děj do doby minulé. Výjimky však existují. Jako v ostatních případech i zde jde většinově o drama. Snímek postupně směřuje k tragickému konci jehož je účastníkem právě dítě. Nejmladší člen rodiny nejvíc cítí, že se mezi trojicí dospělých děje něco hrozného. Hlavně Hugo Haas jasně dokazuje, že jako skvělý herec neměl jen komediální polohu. Navíc se tímto snímkem rozloučil s Československem jako režisér. Ve stejném roce napsal ještě jeden scénář a natočil dva další filmy a pak definitivně zamířil za hranice. Skvěle byla zvolena i Jiřina Štěpničková, neboť si neumím představit lepší kandidátku na ženu citlivou, ale též zklamanou a to celé zabalené v dramatické roli.

Krásná Jiřina Štěpničková v roli absolventky konzervatoře podlehne na večírku svodům spolužáka a tím se dostane do potíží.. Záchranu jí poskytne galantní Hugo Haas, který ji už dlouho miluje a dítě přijme za vlastní.. Moc se mi líbil závěr, kdy celou situaci vyřeší syn a ač teprve sedmiletý, dokázal to „vypálit“ naprosto správně..