Dalších deset minut (2002)

Dosť nesúrodý poviedkový film obsahujúci 7 poviedok od 7 režisérov, v ktorom cítiť, že tvorcovia dostali úplnú slobodu a tak je to riadne kľukatá a hrboľatá cesta. 1. Psi nemajú peklo - asi som nepochopil, lebo som stále čakal, čo sa z toho nakoniec vykľuje a zrazu koniec (2*) . 2. Čiara života - typická španielska siesta, ktorú naruší epizódka s bábätkom, po ktorej sa každý môže vrátiť späť k svojej (ne)činnosti (3*) 3. Ďalších 10 000 rokov - dokumentárny mikropríbeh o strete kultúr s očakávaným blízkym koncom jednej z nich mi pripomenul filmHráči na vinici Páně, skoro ako keby to bol jeho výcuc (4*), 4. Interiér. Príves. Noc - úplne zbytočná poviedka, navyše čiernobiela, z ktorého sálala čistá nuda (1*), 5. 12 míľ do Trony - najlepšia poviedka, ukazujúca krátkosť našich životov (4*), 6. Odkradli nás - dokumentárne vyfňukávanie po prehratých voľbách s hovoriacimi hlavami, ktoré ma po čase začalo uspávať (2*), 7. 100 neviditeľných kvetín - komediálna poviedka začína fajn, ten poeticko-fantazijný záver ma ale sklamal (2*).

Povedený povídkový film, dobrý výběr i vizuální a hudební složky. Kupodivu tentokrát hodnotím Akiho snímek jen *** a s ním podobně i volebniho Lee, prostě mne nechytly. Nadchnul mne Wenders napětím i vizuálně a čínské neviditelné květiny, velmi dojemné *****. Ostatní povídky byly za ****, nejvíce emocionálně na mě zapůsobila Čára života od Ericeho. Celkově velmi vydařené dílko. Občas jsou pro mě kraťasy osvěžující.

1) Aki Kaurismäki (3*)Panu režisérovi jsem nikdy moc na chuť nepřišel, ač uznávám, že má zajímavé nápady a náměty, jen ten podivně bezemočný styl mě nebaví. 10 minut jakoby vystřižených z libovolného Kaurismäkiho filmu, s jeho klasickými hercemi, typickou atmosférou okořeněnou hudebním číslem a komorními pokusy o absurdní humor, na druhé straně často nataženými scénami a vyprázdněnými charaktery postav. Vybranými scény upoutalo, prošlo kolem mě a skončilo jaksi bez pointy.2) Víctor Erice (4*)Černobílá povídka z rodinného domku a zahrady s nádherně poetickými záběrmi a spoustou symbolů. Zapůsobilo, zanechalo silnější dojem i kus tajemna.3) Werner Herzog (4*)Exkurs do dalšího domorodého kmene od režiséra filmuKde sní zelení mravenci?, tentokrát formou krátkého dokumentu s autentickými záběry. Někde se zastavil čas před stovkami, tisíckami let a zachoval místa a způsoby života, na které neradno jen tak sahat. Upoutalo jak obsahem, tak osobitou atmosférou (zejména během plavby po řece uprostřed pralesa a visutých stromů), dorazilo i poselství.4) Jim Jarmusch (1*)10 minut s nezáživnou herečkou v maringotce v režii krále amerického nezávislého filmu mě nebavilo a nedalo mi vůbec nic. Žádná atmosféra, napětí, gradace nebo humor, nic, jen čistá nuda.5) Wim Wenders (5*)Deset minut je méně, než dvě, tři nebo pět hodin a tak specialista na pomaléroad movieaž nebývale zrychluje, šlape s hlavním hrdinem v hektické situaci na plyn, dosahuje akčního tempa a přítažlivá atmosféra na cestách se vůbec nevytrácí, naopak. Největší zážitek z celé antologie.6) Spike Lee (2*)10 minut politiky aneb sestřih různých prohlášení kolem voleb v ultra mozaikové formě vydáván za umělecký film? Asi chápu poselství Leeho příspěvku, ale pro mě to celé nepřineslo nic, co bych si, snad jen v trochu méně experimentální formě, nemohl najít v běžných TV novinách, YouTube nebo sociálních sítích.7) Kaige Chen (4*)Čína je snad jedna z mála krajin (mimo většinu afrických zemí), z níž jsem dosud neviděl žádný film, neznám ani pana režiséra. Chenův krátký příběh měl v sobě poetično, humor i emoce, byť mi chvíli trvalo, než mě naplno chytl. Jiná země, jiná mentalita, na začátku možná propast, na konci stejné emoce... přesto možná příliš letmé setkání na hlubší vstřebání viděného...? // MojeSHRNUTÍcelé antologie se nachází v komentáři k druhé části antologieDalších deset minut II.ze stejného roku.[75%]

Aki umí natočit krátkou povídku a určitě by z ní dokázal udělat celovečerní film. Rozhodni se teď hned a tady, na víc není čas. 4* --- Erice a malý thriller, v němž nás autor přesvědčí, že černá kočka nemusí být vždy věštbou zkázy, občas může i zachránit život. 4* --- Herzogův dokument mě nebavil. 2* --- Jarmusch o letícím čase, když někdo stále vyrušuje i během pauzy. 4* --- Wenders dokáže kouzlit s kamerou a rozhodně se nebojí road movie, tentokráte za záchranou života. 5* --- Lee si odskočil do politiky a na malinký prostor dostal neskutečné množství informací. 5* --- Chen poeticky o bláznovství v černohumorné povídce plné smutku i veselí. 5*

Nutno říct, že žádná z povídek - s výjimkou zblbnuvšího Spikea Lee - není špatná a líbí se mi i střídání barených a černobílých povídek. Celkově jsou však všechny ty povídky natolik různé, že těžko hodnotit jako celek. Různé poetikou, tím, co si kdo myslí o tom, že je důležité pro těch 10 minut života (někdo prkotiny, jiný velké a nadčasové věci). Takže nakonec dávám jen tři hvězdy pro celkový mírný nadprůměr. Navíc mne štve, že to DVD má tak hnusný přepis - širokoúhlý formát v letterboxu? Ale no tak. :-( A také mám pocit, že občas ulítne časování českých podtitulků. Jednotlivé povídky: Psi nemají peklo (Aki Kaurismäki) za 3*, protože mi to přišlo jako klasický Kaurismäkiho standard bez nosnějšího přesahu. Čára života (Victor Erice) za 2*, protože se mi neustále vkrádalo na mysl z Cimrmanů úsloví "vidím jen výjevy", i když samozřejmě ta paralela záchrany dítěte těsně před válkou a nacistickými zhůvěřilostmi je silná - jenže mne tentokrát nedostala. Dalších deset tisíc let (Werner Herzog) za 4*, protože myšlenka je silná (každý národ by si měl žít po svém, bez toho, aby mu jiné názory kecaly do toho, jak to má vypadat - což platí ostatně i o lidech -,pokud tím nikoho nijak neomezují). Int., přívěs, noc (Jim Jarmusch) za 2-3*, protože mi téma "chudák hérečka nemá ani deset minut klid na sebe a k jídlu jí přinesou maso, i když je vegetariánka" přijde poměrně slabé a jednostranné. Dvanáct mil do Trony (Wim Wenders) jednoznačně za 5*, protože to má vše, co má film, byť krátký mít: nosný příběh, postupně odhalovanou zápletku, těch deset minut je zde osudových, a osobně se mi líbí i ta jemná křesťanská narace (a to hned dvakrát) a jemný vtípek na závěr. Navíc je tenhle film nesmírně lidský, což mi u všech ostatních, včetně kupodivu Kaurismäkiho, hodně chybělo. Vokradli nás (Spike Lee) je jasný odpad, protože tohle brečení, jak nevyhrál můj kandidát a kolik hlasů kde chybělo, se v poslední době rozléhá všude moc často (fanoušci Hillary, Drahoše a jiní), a navíc Spike Lee byl dobrý, když se věnoval problémům afroamerické komunity bez politických přesahů, ale od té doby, co vše zpolitizoval, stojí jeho filmy za prd. A konečně Chen Kaige a jeho 100 neviditelných květin ohodnotím 4*, protože takovou kombinaci hořko-sladkých pocitů jsem dlouhou dobu tak dobře namixovanou neviděl (rozbitá váza!), jen mi tady chybě nosnější konec nebo zajímavější pointa.