Čtverec mizení (1982)

Slušný scénář zvýrazněný tradičně výbornou Filipovou režií a kvalitním výběrem herců dotváří zajímavý detektivní příběh líčený z pohledu začínajícího vyšetřovatele opět tradičně výborně zahraného Jaromírem Hanzlíkem. Česká detektivka po česku v ovzduší vrcholící normalizace je přesně zasazena do dobového kontextu. Přímočarost námětu - slovo jednoduchost bych nepoužil - celkový záměr a směřování jen podtrhují.

Moc mne to nebavilo a když se to potom zvrhlo o motanici kolem aut, přestal jsem tomu věnovat pozornost. Tím to pro mne autor naprosto zazdil. Nelze však dát odpad, protože herci nebyli zase tak špatní. Nemohli hrát něco extra, ale to se nedalo nic dělat. Takže mají desítku a druhá je za tu komickou tečku na konci příběhu.

Detektivka s kriminalistou kouzelníkem (Hanzlík), který řeší svůj první případ. Jde o průměrnou krimi z doby reálného socialismu ve které jsou machinace s auty téměř stejným zločinem jako vražda. Občasné pokusy o humor s kouzlícím kriminalistou a s odtaženým autem působí spíše trapně, takže největším kladem této inscenace je krásná Hana Maciuchová.

"Já jsem se taky něčeho dopídil. Jenže zatím moc nevím čeho." A já se na to díval. Škoda času. Docela mě teda bavil mladej vyšetřovatel, kterej chodil každý ráno do práce, kde mu jeho zkušenější kolega referoval, jak se přes noc pohnulo s případem. To bylo jak z filmu. No on to vlastně byl film, takže je to v pořádku a netřeba to brát vážně. Navíc to bylo celý takový trošku utahaný, bez náznaku humoru nebo překvapení a to já nevyšetřuju moc rád. Já radši svým filmovým kolegům pomáhám s mnohem zapeklitějšími případy.

Má to hodinu a je to utahané, cca 20 minut se tam povídá o ničem. Sice tady co postava, byť malá a vedlejší, to skvělý herec nebo herečka, ale chybí tomu tah na bránu i propracovanější postavy. Třeba Adamíra u svého staršího policisty nemá chudák co hrát, Hanzlíkovi jako mladšímu policistovi se zálibou v kouzelnických tricích (které pro děj nemají význam) ten vztah s učitelkou autoškoly taky nevěřím, a zbývající "mušketýři" v podstatě jen odehrají svoje během jedné plus závěrečné scény a tradá. Chudák Milan Klásek (furt si ho pletu se slovenským hercem Štefanem Kvietikem) si tady toho taky tedy moc nezahrál. Celá ta historka je mimochodem trochu přitažená za vlasy a přijde mi krapet nevěrohodná, navíc je dost jednoduchá, takže se řešení případu vleče, aby film tu hodinu měl. K záporům, které mi kazily dojem ze sledování, musím přidat ještě tu rádoby snahu hrát, že jsou červnová vedra s rozepnutými košilemi (ale přitom s sebou Hanzlík stále bere koženou bundu) a ta závěrečná písnička Karla Černocha jako by sem spadla z jiného, estrádního pořadu, který se zrovna točil někde vedle.