Co Hedvika neřekla (1995)

Obyvateľka detského domova Pristášová opúšťa ústavnú výchovu a prechádza do skoro bežnej rodiny, no jej predstavy nie sú naplnené. Matka Kyselová, ktorá ju odvrhla v útlom veku je prehnane kritická a úzkostlivá, nový brat protivný, otčim Donutil studený čumák a politický papaláš vylepšujúci si skrz ňu PR, v škole ju šikanujú a jediný, kto sa jej tam zastane je Bajza Petr v antifa tričku. Okrem neho trochu pozitívnejšie vníma pobožnú babku Brejchovú a stále sa prehnane upína k zapovedanému mešuge alkoholickému otcovi Veselému. Na jednu školopovinnú dievčinu je toho až až. Psychologická dráma s deťmi, s tou mali režisér aj scenáristka skúsenosti a napriek istým kvalitám tohto filmu je ich podobné o 15 rokov staršie dieloDívka s mušlíúplne iný level. Hlavným rozdielom asi bude odlišný spôsob práce pre televíziu a tiež výška rozpočtu v rokoch deväťdesiatych. Tiež to postráda isté čaro normalizačných televíznych inscenácií a nielen tým, že sa tu ide na Vianoce otvorene do kostola. Ale ako dobová ukážka to obstojí za tri tajne poslané pohľadnice.(06.04.2025)

Vzhledem k tomu, že na televizní adaptaci došlo až po dvaceti letech, je znát snaha o zesílení nadčasového tématu. Bohužel ale v laciném řešení televizní inscenace poloviny 90. let není výsledný zážitek zas až tak kvalitní, jak by mohl být při větším rozpočtu. Herecky hra stojí na klidném a vyrovnaném výkonu Jany Brejchové, která pod Svobodovou režií zažila několik vrcholů v 80. letech, a na milém Adamu Novákovi, bohužel ostatní obsazení je hodně mimo mísu a hysterické výlevy Adély Pristáčové, Marcely Čapkové a dalších jsou něčím, co bych si skutečně odpustila. Svoboda hledal těžce novou cestu k režii po listopadu, ale nakonec po roce 2000 už zase můžeme hovořit o návratu zdařilém. Televize 90. let zkrátka nebyla dobrým místem pro vyzrálou dramatiku.(15.11.2016)

Dětský domov. Pro Hedviku samozřejmé a naprosto přirozené prostředí. Žije v něm odmalička. Má tam své kamarády a otec jí pravidelně píše a jezdí na návštěvy. Vypráví jí o její matce, o tom jak byli všichni spolu, o zahradě plné kytek i o společné budoucnosti. Hedvika mu všechno věří i přesto, že svou matku nikdy neviděla. A tak, když jí řeknou, že maminka si ji chce vzít k sobě, těší se právě na tu maminku o které jí otec vyprávěl. Těší se na ni i na malého brášku, připravena mít ráda i svého nevlastního otce. Přivítání v "nové rodině" však není vůbec takové, jaké očekávala. Matka je chladná, bratr se jí vysmívá a otčíma nezajímá. Čím víc se snaží, tím víc je všechno špatně. Stále se však brání kruté pravdě. Jediný důvod proč si ji její vysněná a vytoužená maminka vzala domů, je otčímova kariéra..........(06.03.2006)

Smutný příběh :-((05.02.2010)

Mně se hned nezdálo, že by těm dětem bylo přes 20 let, takže by bylo dobré, kdybyste si opravili rok výroby na 1994-5! Počkám na titulky a pak napíšu přesně, protože všude píší jiný rok! EDIT: 1995! Scénář a Režie: Jiří Svoboda. Pro mě tahle hysterická hovadina dostává jednu *:-((27.10.2009)