Jen o rodinných záležitostech (1990)

Herecké výkony jsou pěkné, zpracování by přeci jen mohlo být poněkud rozmanitější, s větším rozmachem a s trochou více napětí. Přeci jen z toho čiší televizní inscenace horem dolem. Možná je to i proto, že se spěchalo, aby se to zas náhodou nezakázalo, nebo proto, že mu ještě málo kdo věřil a tak na to nebylo tolik peněz, kdo ví.  Mnohem lépe je na toto téma zpracovaný film Doznání s Yvesem Montandem z roku 1970. Tam je to naprosto bravurní.

Vynikajúca dráma obetí vykonštruovaného politického procesu. Komunisti Mrázek a Kamenický spolu s rodinami musia čeliť zatknutiu, drastickým výsluchom a nátlaku, aby boli postavený pred súd bez akejkoľvek relevantnej právnej podpory. Produkcia je výborná a dusivá atmosféra psychického aj fyzického teroru sa nesie väčšou časťou príbehu. Nemalou mierou k tomu prispievajú herci perfektnými hereckými výkonmi, takže eštébackej squadre Milan Knažko, Karel Roden, Zdeněk Mucha a Miroslav Donutil by ste sa priznali ku všetkému po pár minútach. Zároveň Jaromír Hanzlík a Jirí Bartoška skvele stvárňujú obete štátnej svojvôle. 90%

Cybí tu už jen více hlasů veřejnosti a citace z tehdejšího tisku, Ale také šance pro renomované herce zahrát si nějakou krutou postavu, pořádně si přitom zařvat. To, co se skutečně tehdy dálo si můžeme z dabých faktů (od zatčení po soud) poměrně snadno namodelovat, Obtížnější je ovšem, dobrat se u všech zúčastněných hybných motivů, neboť karierismus. "vyšší" životní úroveň či revanž, jsou pro zdůvodnění toho, co se dělo, slabé. Pokud se Němci mají dosud co stydět za činnost svých dědů v SS, my bychom se měli stydět za činnost svých otců v KSČ, Patřím ke generaci narozené na počátku padesátých let, o deset let pozáději se mi už dostalo pouze výhružek o úřednické minulosti rodičů a zákazů dalšího studia. Ale na to stačila moje máma, která si uměla ředitele školy dobře podat.

Českoslovenští občané se sotva vzpamatovali z nacistické okupace, teroru a zatýkání ze strany gestapáků, když nastoupila nová státní moc, která akorát vyměnila hákový kříž za srp a kladivo, Hitlera za Stalina a hnědou za rudou.DĚJ:Film sleduje osudy dvou komunistických funkcionářů – předsedy krajského výboruJaroslava Mrázkaa židaJUDr. Jana Steinera-Kamenického. Oba jsou v noci zatčeni STB, mučeni, vyslýcháni a nuceni přiznat se ke zločinům, které nikdy nespáchali. Mrázek je obviňován z imperialismu a sabotáže, Kamenický z toho, že byl za války v Británii. Jejich manželky a děti jsou také terorizovány, rodiny rozbíjeny a životy ničené.ZHODNOCENÍ:V tomto filmu sledujeme, jak zasraní komunardi zatýkali, věznili a vyslýchali své vlastní členy, aby z nich dostali přiznání ke zločinům, které nikdy nespáchali. Celý film je tak protkán nesmyslnou krutostí a brutalitou, nespravedlností a beznadějí, která byla tak příznačná pro stalinistická 50. léta. A ten název? Vězni si směli psát se svými blízkými a stejně tak se bavit s návštěvami pouze o rodinných záležitostech, ostatní témata byla přísně zakázána.
Silný a nepříjemný film.

Jistě, podobných filmů o padesátých letech je mnoho, ale tohle byl jeden z prvních, který o nich vyprávěl. Alibismus Svobody a Kolárové je hypotéza, kdyby tvůrci neměli určitou sebereflexi, nechali by podobné téma ležet. Každopádně vyrovnání se s minulostí Jiřímu Svobodovi šlo, po té hrůze, co natočil loni po ČT, jsem se chtěl mrknout na nějaký starší film pana režiséra, který ještě neznám a vyplatilo se. 70%.