Papilio (1986)

"Práce bude vždycky, jenom my nebudem." PapiliorežiséraJiřího Svoboduz roku 1986 je filmom o pokrivenej dobe (Protektorát Čechy a Morava) a pokrivených charakteroch.Milan Kňažkov hlavnej úlohe pochybnej existencie Hraběte predvádza výrazný výkon v príbehu, ktorý vykresľuje snahu jednotlivcov prežiť a zároveň žiť, nielen prežívať. A hoci mnohí na to nevolia zrovna chvályhodné cestičky (čo najviac vidieť práve na postave Hraběte), ide o akýsi únik pred nešťastným časopriestorom, v ktorom sa ocitli. Svobodova snímka na jednu stranu možno ničím (snáď s výnimkou Kňažkovho hereckého predstavenia) neexceluje, ale na druhú stranu robí všetko poctivo a poriadne, čo je skutočnosť, ktorú musí divák oceniť. Spomedzi všetkých prvkov, ktoré ponúka, dokážu najväčší dojem urobiť scenár s viacerými veľmi dobre a predovšetkým zaujímavo napísanými replikami, ako aj herecké výkony. Aj keď Milana Kňažka nikto tromfnúť nemôže, zaujmú viacerí pracovníci továrne či ženské protagonistkyIvana ChýlkováaLenka Skopalová.Papilionie je "typickým" filmom z čias Protektorátu Čechy a Morava, ale (okrem iného) práve v tom je jeho sila. Snímke nechýba nápad, pričom je schopná z neho dostať maximum.

Veľmi dobrá dráma odohrávajúca sa počas vojny. Príbeh iniciácie mladíka Františka hľadajúceho uprostred zmätku protektorátnej Prahy citové ukotvenie s pomocou kolegu z práce, ktorý si necháva hovoriť Hrabě. Milan Kňažko skvele stvárnil túto postavu, ktorá sa svojím nihilizmom pohybuje na hrane medzi oboma stranami konfliktu a svojím voľnomyšlienkárstvom vnáša do príbehu vzrušujúcu poetiku a napätie. Príbeh nemá jasný víťazný koniec a tvorcovia mali možno na muške kritiku nevyhranených jedincov snažiacich sa z vojnového stavu vyťažiť maximum bez toho aby otvorene kolaborovali. To však nič nemení, že film má vďaka veľmi dobrej produkcii a výborným hereckým výkonom pôsobivú atmosféru. 70%

"Život je taková blbá hra, kterou člověk nesmí brát příliš vážně...."Milan Kňažko v té roli člověka bez svědomí a morálky je výborný. Dlouho jsem si říkal, že už jen kvůli jeho herectví (a lehce poetickému nádechu) dám filmu aspoň čtyři hvězdičky. Ale postupem času mě už ten příběh z doby protektorátu úplně nebavil. Neříkám, že ta závěrečná pointa nebyla úplně špatná, ale vlastně mě ta emancipace Papilia vůči svému "učiteli" moc ani nepřekvapila.

V hodnocení řady lidí hrály evidentně roli nesympatie ke dvou hlavním postavám. Film je ale velmi dobrý, nemohu si pomoct. Svoboda, ač celoživotní komunista, zde načrtl zcela jiný pohled na život v protektorátu, než jaký ve svých filmech popisovali ti, kteří (hlavně na Slovensku) točili nespočty filmů o odbojářích proti fašistům ve snaze ospravedlnit kolaboraci obou našich národů. Zdařile zde popisuje realitu. Vychcánky, křiváky i lidi, kteří prostě jen chtěli co nejlépe přežít. Chápu, že se to mnohým popíračům reality nelíbí, ale Svobodovi za to patří dík.

Myslel jsem si, že Milan Kňažko svůj nejlepší herecký výkon předvedl ve snímku Dušana Kleina Dobří holubi se vracejí, ale po zhlédnutí tohoto filmu si tím už nejsem tak zcela jistý. Je docela škoda, že takové snímky nevysílá televize častěji a že reprízuje pouze ty notoricky známé, protože se domnívám, že diváci díky tomu o mnoho přicházejí. Tento snímek je naprosto jednoznačně hereckým koncertem Milana Kňažka, kterému v roli naivního, nesmělého, životem neznalého mladíčka zdatně sekunduje jednadvacetiletý Filip Renč. I když se jedná o dramatický snímek, tak i zde není nouze o situace, které dokážou rozesmát, ale také rozplakat a zcela určitě každého z nás donutit k zamyšlení. Jsou zde i celkem dobře vykreslené lidské charaktery v době, která byla nesmírně pohnutá, a myslím si, že každý z nás se v některé z postav dokáže najít. Snímek se mi velmi líbil, a proto jej hodnotím stoprocentně.