Nepolepšitelný (2009)

Tato inscenace si asi nezaslouží plný počet hvězdiček, ale jsem nucena vyvážit ta negativní hodnocení všech, kteří se u takhle dobře udělaného filmu nudili. No ano, já vím, je to o doktorech a žádná operace v přímém přenosu, ani zachráněných pět siamských dvojčat. Hlavní postava nejedná logicky, ale srdcem. A navíc já tuhle specifickou českou filmovou poetiku nenásilně vkomponovanou do velkých dramat prostě miluju.

Takhle primitivní příběh by snad neobstál ani v roce 1990.1) Především je to všechno nudné, unylými hereckými výkony počínaje a hlupočkým scénářem konče.

2) Scéna se sovětskými vojáky je naprosto nevěrohodná.

3) Pointa ve stylu deus ex machina je neústrojná, nadbytečná a stejně trapná, jako celé dílo.

Tak tenhleten nepolepšitelný, by se měl teda pořádně polepšit, protože když nemám peníze na to, abych ukázal Prahu, tak, jak mohla vypadat v sedmdesátých letech dvacáteho století a řeším to "opíráním" kamer, do fasád historických budov, měl bych si nejdřív zkontrolovat, jestli na nějaké nevisí vlajka Gruzie v takové podobě, v jaké tehdy viset nemohla, tak jak je to možné vidět ve 43. minutě a 15. vteřině. Jediné, co zde stojí za vidění, je výkon mladé Elišky Zbrankové.

Je to moc zajímavý příběh, s překvapivým koncem, i když mi bylo celou dobu jasné, že to s hlavním hrdinou nedopadne dobře, ale toto jsem nečekala. Atmosféra, emoce i herci (kupodivu i vč. Markéty Hrubešové :-) všechno ladilo, snad jen J.Hanzlík mě tak nějak zklamal, na herce jeho formátu bych čekala větší "položení" do role...

Dobrý scénář, dobří herci, ale ta dramaturgie. Mám pocit, že to je hlavní problém současné české tvorby. Sem tam se objeví silný příběh, ale je natočen jako by bez emocí, takže výsledný dojem je v lepším případě, jako je tento, rozpačitý. Dal bych s chutí i pět, ale chybí mi tam to drama, takže s lítostí dám tři a půl.