Zádušní oběť (2017)

Jednou takhle večer povídá žena, že má chuť na nějakou drsnější severskou detektivku, ale ne seriál. Kouknu na disk a tam nic vhodného. Tak kouknem na veřejnoprávní ivysilani, když už si ho platíme, a sice tam pár takových filmů zrovna viselo, ale nic s dabingem, což je pro ženu a její pletení showstopper. Tak koukám na české věci a tam mi padlo do oka toto. Říkám si, že Kňažko je záruka jakési kvality, zbytek jsem neřešil. První půlka mne překvapila, jak byla dobrá. Zajímavě navozený příběh, kde divák musí řešit, kde a hlavně kdy se vlastně stal. Za první války? Za druhé? Mezi nimi? Líbí se mi, že mne nevedli za ručičku a teprve z náznaků jsem se musel dovtípit. Celé se to rozvíjelo slibně, líbilo se mi barevné pojetí, hodně tmy a šera, svit petrolejek. Od poloviny to šlo ovšem scénáristicky tak do kopru, že jsem žasl. Honička v lesích, o které kriminalista ví, přitom o totožnosti honěného nebyla jediná scéna, přepjaté jednání postav a častá nesmyslnost jejich motivací, obzvláště na úplném konci. Škoda, protože by jinak bych vytknul jen drobnosti. Scénárista musel za každou cenu honit počty mrtvých a senzaci, brnkat na strunu židovství, mysticismu, velké zločiny, velká gesta, velká slova, kecy, prdy, kuličky. Příště více civilněji a uvěřitelněji a budu spokojen, protože atmosféra a herectví byly na slušné úrovni. Snad až na Josefíkovou, která mi tam prostě neštymovala. Ten její úsměv jak lezla po morfiu do postele... Jak píšu, škoda, ale na český projekt to mělo našlápnuto neuvěřitelně dobře. Velmi slabé 3 hvězdy.

Vím, že to většina cítí jinak, ale já jsem nikdy nebyl na straně většiny. Líbilo se mi to moc. Bylo to uváděno jako thriller a krimi a v tom byla možná chyba, protože je to spíš psychologická studie, jak se ostatně dalo počítat, když je to Körnerův scénář, který byl tradičně výborný. Velmi spokojen jsem byl i s herci, skvělí byli především Kňažko a Josefíková.

Je to takový plakátový sestřih válečných hrůz dějin. Noirově laděné retro se sklony k okázalé manýře od zvířecích vojáků po náboženské rituály. Zádušní oběť se podobá klasickému dramatu o třech dějstvích. Začíná jako variace na Zločin v Polné, neboť i tady podobně jako za hilsneriády se hledá obětní beránek v židovské komunitě, vesměs už zdecimované útěky před pogromy. Pak pokračuje nejsilnější částí ve stylu maigretovské detektivky, jíž Milan Kňažko prochází takřka bez hnutí brvy, jediný střízlivě věcný proti vůkolní hysterii, která se bohužel dotkne i některých hereckých projevů. A vrcholí dost uměle inscenovanou osudovostí. Celá důsledná stylizace mává vlajkou současného diktátu temnoty. Svíce, petrolejky, lijáky, stíny, tmavá zákoutí, hrubí neurvalci proti bezbranným ženám, Schubertovy melodie znějící v zapadlé krčmě nebo na hřbitově, mrtvola v kostele, záchvaty, morfium; zkrátka se buduje mozaika strachu a zmaru. Nicméně ve výsledném účinku šíří podmanivou náladu i znepokojivé tajemství, přestože zkušení konzumenti detektivek uhádnou pachatele i jeho motivaci dost brzy.Filmu by pomohl výraznější dramaturgický zásah. Jak se totiž zjevuje záhadný vousatý ctitel či kněžka tajného spolku, začne se Zádušní oběť podobat pouťovému braku, jenž se těžko snáší s obecnými úvahami typu „Můj Bůh už dávno umřel“. A když uslyší povzdech „Tolik utrpení“, divák se v duchu přidá – No právě, trauma na trauma, změna v nedohlednu.

V zádušní oběti je obětí především divák, který je v úvodních minutách chycen na zlatý prut, aby následně byl ponechán na břehu bez možnosti skočit zpět do vody a pozřít toliko důležitý kyslík v H2O. Když budu ignorovat fakt, že se jedná o televizní film, tak se stejně nemohu ubránit tomu, že celá výprava působí až příliš lacině a diváka logicky odrazuje bez návaznosti na kvalitu zápletky. 29 %

Není smutný, že i když v případěZádušní obětinejde zrovna o nejpovedenější televizní dílo, pořád je lepší než většina filmů, která míří do kin? Herecky velmi dobře zvládnuté (vedle všemi opěvované Evičky Josefíkové je nutné vyzdvihnout i pro mě zcela neznámou Ági Gubíkovou i - nebudeme si nic nalhávat - poprsí Viktorie Čermákové, které je v jejím věku mimořádné), horší to je se scénářem, který se společně s postupující stopáží rozplizává do neurčitého patvaru. Škoda, protože začátek (zhruba do poloviny filmu) je skvělej, atmosférickej a hutnej, jenže co se stane potom... třeba nevyužitý a de facto zbytečný motiv té jakési satanistické společnosti je nejkřiklavějším příkladem. A bylo jich tam víc. Je to prostě škoda. A k poznámkám o antisemitismu musím dodat jedinou věc: docela se ztotožňuju s postoji židovských vojáků z prostoru budoucího Státu Izrael po druhé světové válce, kteří nedokázali pochopit, že šest milionů jejich soukmenovců šlo do plynových komor jak ovce na porážku bez náznaku odporu. Příslušníků národa, který vytvořil Mosad a Šin Bet, patrně nejlepší a nejtvrdší zpravodajské služby na světě! Jsou chvíle, kdy válka prostě smysl má.