Čisté nebe (1961)

Mna tento film moc neoslovil a dost ma aj nudil. Nic sa tam nedialo, len reci okolo komunistov mi liezli na nervy. Bol to skor taky romanticky film mixnuty dramou. Vojnove tam nebolo nic, akurat ze sa to tiez odohravalo pocas druhej svetovej vojny. Ja som film videl s ceskym dabingom, ale v dvoch usekoch bolo len pocut rustinu a to aj dost dlhu dobu. Ale to nevadi, pretoze aj tak je to podla mna slaby film, ktory ma moc neoslovil.

ocenenia :MFF Moskva 1961 -1. cena Grand Prix (spolu s filmom "Hadaka no shima")◘◘◘◘ Zaujímavá dráma o láske, ochotnej čakať a podstupovať vojnovú neistotu a beznádej s výbornými hereckými výkonmi, peknou kamerou a obrazovou kompozíciou.....pôsobivá scéna na staničnom peróne, kde ľudia čakajú na vlakový transport vojakov, aby aspoň na sekundu každý uvidel svojho milého syna, otca, muža, milenca.........ku koncu ale nevhodne zmixované s kritikou nespravodlivosti stalinistickej doby, avšak iba formou obhajoby "toho správneho komunizmu a strany"....ale iné sa od sovietskych filmov samozrejme čakať nedá......

Tento film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1983/84. Lepší byla podle mého Balada o vojákovi, ale i toto dílo je koukatelné i po 50 letech.

Dílo expresivní obrazem i zvukem (samé oko blýskající z příšeří, cormanovské mlhy,...), ve svém sklonu k sentimentalitě a třeskuté symbolice občas neohrabané, ale jistě účinné v zachycení osudu hlavního hrdiny, stejně jako nespočtu dalších obětí stalinismu. Zdá se mi, že Čuchraj v roce 1961 moc neriskoval, že upadne do nepřízně moci nebo publika: erotika je sterilní, osobní hodnoty sovětského člověka - čestnost, vlastenectví, pracovní hrdinství atakdál - zůstávají dobou nedotčeny.(20.02.2026)

Docela cenný střípek do mozaiky dějin, konkrétně doklad pomalého tání ledů v sovětské kinematografii pět let po Chruščovově kritice stalinského kultu (zatímco u nás pomník na Letné pořád ještě stál). Jenže to tání (zde v jedné scéně vyobrazené symbolicko-doslovně) bylo opravdu hodně pomalé a opatrné, takže to, o co ve filmu opravdu jde a co popisují všechny obsahy a učebnice, je vlastně jenom krátká epizodka ve vcelku konvenčním milostném příběhu vyprávěném z perspektivy pilotovy mladičké ženy, i když s výmluvnými obrázky každodenního válečného a poválečného života v SSSR a s pár lahůdkově nasnímanými a sestříhanými scénami (průjezd vlaku). Spojovací linka ze „současnosti“ s mlhavě optimistickým závěrem je evidentní úlitbou schvalovacím komisím a na filmu je vůbec hodně vidět, že byl točený pod tlakem, ve spěchu a s nevelkou produkční podporou; sám jsem měl trochu problém se jím prokousat, a to jsem z generace, která ještě byla navyklá hledat ukryté jinotaje v sebemenším náznaku. Nadčasový přesah vlastní vrcholným filmům z té všivé doby jsem tu nenašel.(23.11.2017)