Borderline (1930)

Černoška Adah má románek s bělochem Thornem, který musí překonávat nechuť městečka i své ženy Astrid. Adah se snaží usmířit se svým černým mužem Petem, ale pak opouští městečko. Zatímco žárlivá Astrid vyvádí a řízne Thorna na tváři i ruce, avšak pak záhadně zemře. Thorn je vyslýchán, ale propuštěn. Kvůli těmto událostem dostane Pete od starosty dopis žádající jej, aby opustil městečko..... Britský film byl natáčen ve Švýcarsku a má znázorňovat jih USA, vystoupil v něm Paul Robeson....Avantgarní film plný velkých detailů a se zajímavým střihem, k němuž byl doplněn jazzový doprovod. (70%)(29.08.2023)

kdyby film před osmi lety nevydal BFI v restaurované podobě a s novou fantastickou hudbou Courtneyho Pinea, těžko bych se o něm kdy dozvěděl. přitom jde o naprostý klenot. tradiční (stará) filmová historie většinou pozdní období britského němého filmu opomíjí. Hraniční linie (Borderline) Kennetha MacPhersona totiž není zdaleka první působivý britský film z konce dvacátých či začátku třicátých let, se kterým jsem se setkal a který svědčí o tom, jak ostudné je opomíjet toto období této národní kinematografie, i přestože by mohl být problém vypátrat zde nějaké jednotící trendy. jmenovat bych mohl i Antonyho Asquitha, jehož Chata na Dartmooru (A Cottage at Dartmoor) bývá některými filmovými publicisty zpětně doceňována, ačkoliv je obecně mezi odbornou veřejností stále minimálně známá, a jehož Podzemní dráha (Underground) patří mezi zdaleka nejlepší filmy němé éry, jaké jsem měl dodnes možnost vidět (a že těch už bylo). v dnešní době se spíše nosí psát filmovou historii tím způsobem, který staví do popředí filmy, v nichž byl vůbec poprvé použit ten který filmový postup, i kdyby jen v rudimentární podobě. možná by ale neuškodilo upozornit také na, nebo dokonce hlavně na snímky, které tu kterou řemeslnou metodu dovedly k dokonalosti a které ji využily pro výpověď na téma závažné, nadčasové a podnětné. do této hypotetické druhé skupiny filmů by spadala i Hraniční linie, která vyniká nejen vynikající kamerou, herectvím a hereckým obsazením, ale především fascinujícími střihovými postupy zjevně inspirovanými avantgardou, především tedy ruskou montážní školou. přesto se nemohu ubránit dojmu, že se nejen "inspiruje", ale přispívá i čímsi zcela novým - vlastním, možná dokonce nikdy nikým nepopsaným montážním postupem či dvěma. střih totiž často nebere ohled na tradiční jednoty prostoru (to by samo o sobě bylo naprosto běžné, ale pozor) a ani času a k tomu se nejednou vyskytne rapidmontáž, v níž se střídají dva stejné záběry až dochází k dojmu podobajícímu se dvojexpozici. střihově působivých němých filmů existuje samozřejmě mnoho a proto čekám, že případného uznání by se mohla Hraniční linie dočkat ještě spíše za obsahové kvality. jedná se přinejmenším na svou dobu o nesmírně otevřenou tematizaci rasové diskriminace na půdorisu na první pohled prostého námětu o žárlivosti napříč milostným čtyřúhelníkem. při bližším pohledu se ukazuje, že díky vynikající kamerové práci při zobrazení tváří postav dospívá film k neobyčejně hloubavé psychologizaci, která pak navíc dodává silný náboj dramatu. výklad implicitních významů odhaluje rovněž ledabyle "skrytý" lesbický motiv, což v této době představuje krok ještě odvážnější, než je obžaloba diskriminace na základě barvy pleti. snad se tedy Hraniční linii podaří zvítězit i v zápasu s diskriminací britského filmu ve filmových encyklopediích, neboť ten film si zaslouží více než jen zmínku v rejstříku či poznámku pod čarou.(09.03.2014)

Téma rasizmu v neskonale nudnom spracovaní podopretým novodobou jazzovou sprievodnou hudbou, ktorá ma iritovala a do filmu sa vôbec nehodila.(05.04.2023)