Bídníci (1958)

Očekávání bylo velké, byť však se jedná o jedno ze zdařilejších zpracování a navzdory účasti skvělého pana Gabina musím říci, že film byl chvílemi monotónní i těžkopádný a jeho stáří je na něm znát. Některé zásadní věci z románu nebyly řečeny tak důrazně jak by zasluhovaly či vůbec, jiné nedávaly smysl (dvakrát se o Fantině řekne, že neumí psát, přesto Thénardierovým následně píše dopis...). Herecké výkony byly na různé úrovni, některé ucházející, jiné nepřesvědčivé. Přesto film drží pohromadě a má své silné chvilky. Na můj vkus je to ale moc výpravné a málo niterné. Za podařenější verzi románu považuji Ubožáky s Gabinovým neméně velkým kolegou L. Venturou, kde byl potenciál knihy a Hugův smysl pro drama maximálně využit.

Bídníků jsou natočeny mraky a ti s Gabinem jsou bez pochyby největší klasika. Já mám sice raději ty s Linou Venturou, hlavně kvůli Michel Bouquetovi jako Javertovi, ale tyhle mám hned na druhém místě. Je to herecký koncert, Gabin-Blier-Bourvil zde dokládají, že jsou oprávněnými mistry svého řemesla. Body navíc jsou i za perfektní český dabing ... klasika v obou případech.

Hugova kniha je opravdu skvělá a zaslouží si pozornost. Tato filmová adaptace je ale tak trapně vyprávěná, že ve mně nevzbuzovala jen nudu a otravu. Kupříkladu: Je klíčovým momentem v protagonistově životě, když biskup obdaruje protagonistu, ačkoliv ho před tím okradl. Scéna však ve filmu působí strnule, nevýrazně... Není tam žádný close up na překvapenou protagonistovu tvář. Kamera jen staticky snímá prostor všech postav, které odříkají své repliky a jde se dál. V další scéně vypravěč uvede, co že se to vlastně stalo a jak důležité to pro protagonistu je. Ač film nese jistou krásu díky svému měřítku, jako jako adaptace působí dost uměle. Kdejakej chudák, vězeň nebo prostitutka jsou svým zjevem jen nepatrně odlišní od postav majetných. Všichni mají hezké účesy a pleť... Pokud jste četli knihu, tak tato adaptace žádný význam nemá. A pokud jste ji nečetli, tak si ji přečtěte, protože tato adaptace ji ani částečně nenahradí.

Staršie dvojdielne spracovanie románuVictora Hugamá stále niečo do seba. Jean Valjean (Jean Gabin) je nádherná literárna postava, tak sympatická, že ma neomrzí ani po rokoch. Bývalý galejník sa vypracuje na bohatého továrnika, ale majetok ho nepokazí. Možno za to môžu práve tie strieborné svietniky, ktoré mu kedysi podaroval láskavý biskup. Každopádne ide o veľmi pekné spracovanie, nechýba ani romantická linka medzi Cosette a Mariusom. Vydarená adaptácia.

Strašně mám rád feeling těchto velkolepých spektáklů z přelomu 50. a 60. let. Bídníci jsou ve finále o dost subtilnějším filmem než takový Lawrence z Arábie nebo doktor Živago, ale i tak pokrývají řádnou dávku let osudu Jeana Valjeana a Francie jako takové. Tomu odpovídá velkolepá stopáž. Díky tomu je tato varianta Bídníků velmi těžko usledovatelná, ale vlastně o to více působí monumentálněji. Rozhodně lepší než adaptace z posledních let.