Barbora Hlavsová (1942)

Herecky silný snímek stojí na vynikajících výkonech Terezie Brzkové v roli Barbory Hlavsové a Jiřiny Štěpničkové v roli její snachy. Obě ženy se svým způsobem vyrovnávají se situací, kdy se živitel rodiny zastřelí, protože zpronevěřil ve svém zaměstnání obrovskou částku. Manželka, neznalá této situace, souhlasí s návrhem manželovy matky, že se ona i syn nastěhují k ní a odčiní tento hřích společnou prací. Zatímco pro starou ženu je poctivá práce hlavním zdrojem příjmu a ví, jakou hodnotu mají peníze a čest rodiny, snacha sázela vždy na to, že jako žena má být živena. Příběh je postavený tak, aby vyžadoval po pozůstalých pokání za to, že otec se nechal svést ke krádeži. Pokud se však divák podívá na situaci i z druhé strany, jak byla rodina nastavena, je to zajímavý kontrast, který vybízí k zamyšlení.

Po opětovném zhlédnutí musím jít s hodnocením drasticky dolů, a to bez ohledu na dobu vzniku filmu. Tragický děj je totálně zničen vlezlým happy-endem, který z tragédie udělal téměř pokleslou červenou knihovnu! Tragický konec by totiž alespoń zčásti ospravedlnil předchozí děj, který je sám o sobě značně přes čáru. Není sebevražda člověka, který udělá chybu, pro něho už dostatečným (dokonce definitivním!) trestem? K tomu významný díl defraudace pokryly záložně peníze z prodeje domu a šperků defraudantovy ženy. A k tomu se záložna vyjádřila, že je schopna pokrýt defraudaci ze svých rezerv. Postava prosté venkovské ženy, defraudantovy matky, proto působí směšně, její přehnaná čest, odpovědnost a ochrana jména rodiny jde až na samou hranici hlouposti a chorobné hrdosti. S tragickým koncem by se ona přehnanost víceméně otupila, avšak s koncem a la červená knihovna jde pouze o hořkosladký nedůvěryhodný kýč. ...Brzková a Plachta jsou excelentní.

Silne romantizujúci film s tvrdou sociálnou až triednou témou. Doba vzniku predznamenáva sociálnu náladu v Československu, ktorá bola podhubím februára 45. Film veľmi pripomína štýlom o 2 roky staršiu Babičku, v ktorom hral aj Terezie Brzková aj Jiřina Štěpničková. Zhýralá mestská panička Klára Hlavsová s manželom a synom si užívajú pohodlného buržoázneho života. ale sa ako čoskoro ukáže, len vďaka podvodu. Proti nim stojí poctivá robotnícka trieda reprezentovaná "babičkou" Terezou Hlavsovou, ktorá svojou usilovnosťou a odriekaním splatí synov dlh v mene hrdosti a morálky. Syn Bořík koketuje s mestským dievčaťom, po prepuknutí aféry sa vzdáva štúdia na konzervatóriu a odchádza s matkou k babičke kde sa začne stretávať s čistým dedinským dievčaťom. Tu tvrdou prácou splácajú svoj dlh. Jeho matka je však príliš zhýčkaná opúšťa slzavé údolie a vydáva sa za svojho bývalého a bohatého nápadníka. Film má výbornú produkciu a veľmi dobré herecké výkony. Hudba dodáva scénam priehrštia romantizujúceho pátosu. Takže napríklad krízová scéna je sprevádzaná búrkou a zúriacim vetrom. Vzniká tak až rozprávková atmosféra podporená očividným čiernobielym rozdelením postáv. Veľmi mi však vadila tá triedna rétorika, ktorá neskrývane tryskala skrz príbeh. 70%

Tohle je poprvé a obávám se, že zároveň i naposledy, kdy mi nevadil Antonín Jedlička. Smolík měl překvapivě malou roli, jeho manžel kupující si přízeň své mladé ženušky byl však hezky vystižen. Štěpničková jako fiflenka, která nechce nic vědět, je dobře zahraná, ale v momentě, kdy odchází z přepychu do nouze, je přímo výborná. Brzková jako celý život tvrdě pracující žena se srdcem na dlani táhne celý film spolu s jako vždy skvělým Hrušínským. Frič už mi dávno nemusí dokazovat, že nad prvorepublikovými režiséry čněl jako Pamír. Jeho práce v exteriéru je opět okouzlující. Navíc se mu do Barbory Hlavsové podařilo zakomponovat několik myšlenek o sounáležitosti, cti a nepoddajnosti, které byly aktuální v době protektorátu a jsou živé i nyní.

Film "Barbora Hlavšová" z roku 1943, režírovaný Martinem Fričem, je české drama situované do malého městečka. Hlavní postavou příběhu je Hlavsa, respektovaný správce zastavárny, jehož zápletka se točí kolem embezzlementu (defraudace nebo zpronevěry), který spáchá kvůli své rozmarů a nemravné manželce. Když se situace stává nezachránitelnou, Hlavsa si vezme život. Jeho matka, prostá vesnická žena, se následně ujme své vdovy po synovi a jejího dospívajícího syna. Oba jí pomáhají splácet vzniklou škodu​​​​. Ve filmu hrají Terezie Brzková jako Barbora Hlavšová, František Smolík jako Vojtěch Hlavsa a Jiřina Štěpničková jako Klára Hlavšová​​. Tento film je charakteristický pro svou dobu, a podle jedné recenze na ČSFD.cz vyvolává v moderních divácích smíšené pocity, jelikož ukazuje situace, které dnes mohou působit nepravděpodobně​​. Tento film, vzhledem ke svému historickému kontextu a tématu, pravděpodobně poskytuje zajímavý pohled na morální dilemata a rodinné vztahy v prostředí malého městečka v protektorátním Československu. Zároveň odráží určité společenské normy a očekávání té doby. Jako drama s tragickým příběhem a komplexními postavami může "Barbora Hlavšová" oslovit diváky preferující hlubší charakterové studie a historické kontexty.