Ať žije smrt! (1971)

Cikády rytmicky cvrlikajú, auto ide po serpentínovej prašnej ceste. Rozhlas z auta znie výhražne. Nacisti sa po porážke Červenej armády vyhrážajú, že pozabíjajú polovicu krajiny. Havný hrdina, malý chlapec Fando uteká domov, tam sa mamy pýta na smrť. S ňou má celkom dobrý vzťah, necháva sa ním dotýkať na tvár či otvárať ústa a pritom ju rešpektuje. Vymyslela mu mučiacu sieť na obopnutie okolo stehna, keď dostáva erekciu. Vtedy mu zo stehna kvapká krv. Lineárne rozprávanie prerušujú flashbacky a predstavy chlapca, zobrazené v inej farbe ako farebné linárne rozprávanie. Otec mučený lámaním, predstava nahej mamy sprchujúcej sa pod bielou tekutinou. Otca si predstavujúceho zahrabaného po krk v zemi, ako ho zabije clávajúci kôň. Jazýčkovej otca a syna v predstave nerozumiem. Keď je Fando dole hlavou a špízuje mamu, kamera to zobrazuje jeho očami – tiež je dole hlavou. Surrealizmus a predstavy sú príliš časté. Takýto úryvkový, necelistvý surrealizmus mi skôr narúša dojem z filmu, akoby ho dopĺňal. Kameru a umelecký dojem filmu ale cením. Zaujímavé je holenie mužskej hlavy suchou britvou, kedy po oholení miesta barber bloží horiaci papier do malej nádoby a tú pribankuje na oholené miesto a potom do toho miesta brivou začiarká, na čo vyjde trcha krvi z jaziev a priloží nádobu znova. Ľudia oberali hrozno s rúškami, aby ho nejedli. Fašisti zastrelili komunistov a gaya dokončili výstrelom do zadku. Vidíme umrieť Fandovho deda na starobu, on ho pobozká a olíže mu bradu. Krátko predtým sa zataví farár a staré škaradé ženy, čo začnú plakať vtedy, keď chorý umrie. Mama sa nechá biť opaskom po chrbáte synom, aby duša jej otca mohla ísť do neba. Fando si predstavuje otcovu smrť a maminu veselosť z nej tisíckrát na rôzne spôsoby, čo je reakcia na to, keď sa dozvie, že mama udala otca polícii ako komunistu. Najhorší spôsob je asi ten, keď si Fando predstavuje otcove podrezanie si žíl v klietke vonku a maminu defekáciu priamo na jeho hlavu. Ku záveru príbehu dostáva Fando tuberkulózu. Je liečený na mori, pri pobreží v lehátku zavesenom nad morom doktorom a sestrou. Mamy sa odváži opýtať, či oca udala. Tá to priznáva, no s tým, že len povedala pravdu a jeho otec k nej bol potom zlý. V predstave následnee vidíme zarezávať kravu a jeho mama sa natiera jej krvou. V závere je Fandova operácia strihaná dokumentárnym záberom. Úplný záver je odveci, ako celý film. Záverečné titulky ponúkajú trhlé surrealistické animované obrázky.

Ťažké hodnotenie. Krutý, nemilosrdný film s veľmi nepríjemnou atmosférou, ktorý síce nenaplnil predtuchy podložené na základe zdesených ohlasov, ale zato vytvoril a zanechal väčší efekt na pocitovej stránke. Nič extra zvláštne v podobe násilia sa vo Viva la muerte nekoná, aj keď má prudko znepokojivý tón, ktorým sa sínusovo plíži s tým, že občas ním vystrelí až k nevydržaniu. Audiovizuálne solídne zmáknuté dielo silného rázu na trochu neprimerane desivé dojmy zamerané zo značne odlišného súdka, než na aký sme v žánri obyčajne zvyknutí. Film servíruje drtivú zmes rôznych nevábnych a miestami až odpudivých záberov, z ktorých daná aróma prostredia a témy priam sála. Kus, čo svojím obsahom nie je vhodný a tobôž nie určený pre každého. Určite sa ale projekcie netreba báť, zas natoľko hrozné veci neponúka.

Na základě vybraných ohlasů jsem se filmu hodně obával a těžko říct, zda zbytečně... Hned úvodní titulková sekvence se sérií vyšrafovaných děsivých kreseb a chytlavou „dětskou“ písničkou mě silně navnadila a vlastně i trochu připravila na znepokojivou kombinaci dětského vidění světa a dění plné brutality během občanské války. Válka očima dítěte se během let stala ve filmu docela obehraným tématem, takže mě i potěšilo, že Arrabalův snímek se z této případné kategorie hodně vymyká. Mimo sbírku jasně reálných scén jako z obyčejného dne a života ve své době a lokaci + mimo sérii čistě surreálních scén odlíšených netradičními filtry tu pořád zbývá hodně výjevů, u nichž zůstává již na divákovi, zda v nich bude vnímat pořád realitu nebo již surrealistické sny, přeludy a noční můry, které se do podvědomí malého kluka dostávají jako následek reálné válečné brutality... v tom vnímání hodně záleží, co jsme si jako realitu vůbec ještě schopni připustit a já tenhle aspekt vnímal jako výhodu. Z mnoha těch výjevů šla na mě obrovská tíseň a pocit čehosi nepříjemného až zoufale děsivého, od čeho bych nejraději unikl. Obzvlášť pozoruhodně tento pocit vynikl v kontrastném doprovodu takových scén, kde se parta kluků na ulici hraje – oproti všem těm válkám a jatkám vlastně nevinnou, jen trošku bizarnější hru v kruhu. Jako hodně svérázná umělecká podoba dětství zasaženého krutou válkou mi připadaloAť žije smrt!(i s tímto ironicky zvráceným názvem) v mnoha aspektech dokonalé, funguje tu i zajímavě podaná symbolika – nejvíc mě asi zaujalo to dětské letadlo, které má tvar kříže a zároveň navzdory zdánlivé svobodě s možností odlétnout symbolizuje ještě skrze bílá mřížka i vězení. Hodně silné jsou scény kluka s matkou, která jednou (v realitě) slouží malému klukovi jako opora, ale jindy (zřejmě v noční můře způsobené válkou) připoutává synovi mučící náramek kolem nohou. Na druhou stranu, některé přehnaně nechutné, úchylné (např. s ještěrkou a netopýrem) a ke konci i krví dosyta přeplněné scény byly pro mě za hranou natolik, že jsem je v rámci celku (pořád s dostatkem efektních brutalit) nepovažoval za nevyhnutné pro finální sdělení. Právě kvůli nim tu 4. hvězdičku neuděluji.[70%]

Pocitově nepříjemná záležitost a mýma očima nepotřebný film, tolik násilí, krutosti a krve jsem už dlouho neviděla a doufám, že hned tak neuvidím.. Nechala jsem se nalákat na dětství malého kluka, bohužel jsem dostala nevídanou šílenost, až mě v jednu chvíli napadlo, jestli je človíček, který má tohle v hlavě, duševně v pořádku..

Vyborny spanielsky film od rezisera Fernando Arrabala. Realne pribeh reziserovho detstva sa spajaju s drsnymi surrealistickymi scenami a casto sa zobrazuje sexualita. Schechita byka na konci potom bol uz cirociry masaker - no ale ja zabijanie nemam rad, a to tak, ze velmi! Celkovo vsak filmarsky na urovni a ma to aj dobru stopaz - len 90 minut. 75 %