Anna proletářka (1952)

Koukal jsem na to rozděleně, vždycky při cestách, ale asi dobře, protože dát ty nekonečné, těžce propagandisticky laděné politické dialogy, by mě asi unudilo k smrti. Takhle jsem si ale mohl víc užít to obrovské množství dialogových perel, které tam lítaly co chvíli a při čistých a nerušených dvou hodinách bych je tak asi časem přestal vnímat. Těžko sem vložit nějaké modelové, protože to by byly skoro všechny - vlastně se tu nikdo jiný nebaví o ničem jiném než o politice, jedno kdy a kde a o čem byla počáteční debata, vždycky se to dostane ke komunistům nadávající na demokraty a naopak. Ti první mluví strašně pateticky, jakoby erudovaně a dělníci těm nejvlivnějším (doslova) padají k nohám. Sice když se jedna postava vrátí z Ruska, tak ho popíše jako dost abstraktní a neurčitý ráj, ale to je fuk, dělníkům to asi stačí. Vlastně to z nich chvílemi nechtěně dělá nevnímavé debily. Ale scény s buržousty jsou skvosty, všichni jednají a mluví jak padouši z nejvíce jednostranně pojatých filmů, působí jako naprosto nedůvěryhodné čiré zlo a jejich pomluvy komunistů jsou naprosto úžasně tupě napsané. Pak socdemáci jsou skoro horší než nacisti, protože se tváří jako na straně dělníků, ale samozřejmě nejsou, takže ještě mění tváře, keťasové hnusní, zatímco buržousti jsou čisté svině hned od začátku, takže se od nich nedá čekat nic jiného. Oproti tomu bolševici, to jsou samí správní kucí i holki, vždycky milující a přátelští, nechybující, naprosto nezištně bojující za práva dělníků... Akorát by se to mělo jmenovatToník revolucionář, nežAnna proletářka, protože Anna je na scéně minimálně a jak někde v půlce prozře, tak už ji skoro neuvidíme, zato Toníkovy a jiných komunistů neutuchající politické boje jsou prakticky všudypřítomné. Upřímně tomu věřím (a to takhle jen hodně částečně) jen tehdejší nadšení pro nový směr vládnutí, který se ukázal jako příšerný hned, jak ovládl Československo. Jinak je to ale totální blábol s naprosto směšnými postavami, příběhem a podivným stylistickým podáním. V některých scénách to vypadá i celkem vkusně a někde se pracuje i s dvěma plány v obraze, ale stačí dlouhá scéna schůze (a těch je dost), kdy máme jenom poslouchat blahosklonné projevy a rázem je to natočené přesně tak blbě jak za normalizace, z jednoho úhlu, s hromadou postav a klidně i s délkou pár minut. A samozřejmě důraz na pospolitost nechybí, protože individualismus je hnus, že? Takže každý, i ti se "složitějšími" povahami, dopadnou strašně špatně, protože mysleli jako jednotlivci... Legenda nelhala, je to fakt něco, tohle veledílo, opravdu učebnicová agitka přesně ukazující, jak fungují a manipulují nic netušící diváky. Jen se mi to, jako tradičně, blbě hodnotí - nějaký filmařský um tam je, nesmím opomenout spoustu vtipných scén a herecky to taky všichni překvapivě prožívali. Není to doslovný odpad, ale moc to hodnotit taky nechci, tak dám hvězdičku upřímně, hvězdičku za zábavnost, víc ani omylem. Takhle to nechám, víc se v tom nebudu pitvat, jako kdysi dávno umírových tanečků,které byly srandou i peklem zároveň. 2*

Jsou tam jen a pouze tři hezké věci, pokud tak mohu nazvat mlaďounké dámy Marii Tomáškovou, Janu Dítětovou a Libuši Pospíšilovou. I přes ty strašné role mají ty holky svůj šarm. Jinak to je strašný brak, kterému dává korunu, či spíše rudou hvězdu Bek svým přehráváním bolševika tak příšerně, že člověk má chuť monitor prohodit oknem. :D

Černobílý (tím ovsem nemyslim barvy na obrazovce) dokument pojednavajici o myslenkach a hodnotach 50 let. Kdyz clovek obcas zacpal usi, slo film sledovat jako nejake historicke drama ze stredoveku, (ne nadarmo je husitska trilogie z te same doby). Cernobily stret dobra se zlem, Robina Hooda se zlocinnym serifem, Wiliame Wallice s proradnymi brity. Historicke drama podkreslene romantickou linkou sluzky a delnika. Necekejta vsak romanci na pozadi historickych udalosti, ale historicke udalosti a k nim, trochu na silu, pridana romanticka linka. Film by "fungoval" i bez ni, ale Anna sluzka zde predstavovala divaka, kteremu je treba deni spravne ideologicky vysvetlit. Ale ciste z technickeho hlediska si film nezaslouzi odsudek, kdyz odkoukneme od ideologie, je to slusny historak. A ano, cloveku polozil otazku: na ktere strane bys byl ty, kinkretni divaku, v ketech 1919 - 1921. Jako krestan hlasici se politicky k socialni demokracii a k demokratickemu socialismu bych samozrejme mel s hrdosti vykriknout: Na strane Masaryka a Tusara. Jenomze von rok 1919 byl jinej nez rok 2025 nebo alespon rekneme rok 2012, kdy beztridne mysleni cloveka jako rovneho v dustojnosti a v sancich bylo implicitne obsazeno v nas. Tato doba vsak konci. Prichazeji volby, ve kterych je na vyber mezi fasizujicim nacionalismem, korporatismem nebo postcovidismem. Ale to uz zabrehavam do soucasne politiky. A ne, revoluce neni cesta, byt by mi to podprahove sdelovalo sto Annek Proletarek s ocima Marie Tomaskove a sto bolseviku s muznou raznosti Josefa Beka. Celkovej dojem 4/10.

Jediné, co na filmu oceňuji je fakt, že to dokumentuje dobu a stav československého státního filmu. I kdybych pominul ideologii, která jest tématem klíčovým v tomto "filmu lidovém", nemohu na film oceniti nic. Linka příběhová je velmi chabá a i kdyby by to nebyla taková agitka, tak ten film je o ničem. Do jisté míry se možná oceniti herectví, protože podíváte-li se na dokumenty doby, tak podobně skutečně tito lidé z lidu hovořili. Mělo podobné dikce hlasů. I tak to ale není film, který se jednu hvězdičku zaslouží. Film je dobrý leda jako dokument filmu dobového, ale jako film k dlouhým zimním večerům... to asi úplně ne.

Kan se to ten pan Steklý jenom posunul? Od Barbory Hlavsové, Městečka na dlani a třeba Valentina Dobrotivého až k Aničce. A to je třeba ještě zmínit, že za čtyři roky natočil legendárního Švejka. Je zajímavé podívat se z dnešního pohledu na komunistický snímek a kolik herců v něm hrálo. Anna proletářka má několik rovin. Tou nejzásadnější je fakt, že kritika první republiky měla v lecčems pravdu. Ano, skutečně se korumpovalo, nejchudší lidé trpěli hlady, protože často neměli práci. A bohatí továrníci si jezdili v drahých autech. Pravda, takoví lidé pak logicky inklinovali k vizi komunismu a to naštvání v dalších a dalších volbách dávali patřičně najevo. Ostatně, ani dneska se nevyhneme komunismu a stále více se rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými s tím, že střední vrstva pomalu mizí. Na druhé straně je úsměvné, že to co kritizovali komunisté sami dělali. I oni vytáhli na studenty obušky, a nejen na ně. I oni byli ostatní za vyřčenou pravdu. Ta ideální společnost se prostě vytvořit nepodařila a je otázkou, zda je to vůbec možné. Navíc jsem na filmu moc nepochopil pojetí samotné hlavní hrdinky, která se pevně usadila i v názvu, jelikož ta hraje až podružnou roli a hlavně její muž jde v čele revoluční změny. Nejspíš jde ale o uvědomění, které se v ní posléze probudí a ona pochopí, za co že je třeba bojovat.