Siréna (1947)

Film inšpirovaný skutočnou udalosťou zobrazuje ťažký život robotníkov v Kladne a ich boj za lepší život. Film je čiernobiely nie len farbou. Postavy sú rozdelené od začiatku na dobrých robotníkov a zlých boháčov. Len jedna postava je váhavá - Hutník Hudec, ktorý je alkoholik a pokukuje po bohatej paničke. Ale aj ten sa triedne uvedomí a pridá sa ostatným robotníkom. Všetko je podriadené propagande a niektoré dialógy akoby boli vystrihnuté z komunistického manifestu, ale taká bola doba. Filmársky dobre zvládnuté len niektorí herci nie sú veľmi presvedčiví.

"Jó holka, takové to na Kladně je, každý musí do hutí nebo pod zem."Koniec 19. storočia, baníci, hutníci a ich rodiny žijú z ruky do huby, zvyšuje sa pracovná doba, znižujú mzdy až robotníci začnú schôdzovať po lesoch, viesť reči o stávke a zahajovať letákovú kampaň. Niektorí dokonca prestanú navštevovať pochybné podniky plné radodajných ženských krepčiacich pri podivnej muzike a vyliečia sa z alkoholizmu. Uhlobaróni neváhajú povolať stávkokazov aj ozbrojené zložky a situácia sa nakoniec vyhrotí pri náboženskom zhromaždení. Situácia ale nedozrela na revolúciu a proletariát si bude musieť pár desaťročí ešte počkať. Film bol prekvapivo natočený ešte pred prevratom a celkom verne popisuje neblahé životné aj pracovné podmienky pracujúcej triedy, v protiklade k nim bohaté vrstvy kujú pikle medzi šermiarskym tréningom a kŕmením rybičiek. Vynikajúca atmosféra, veľmi dobrá kamera, časté detaily na tváre a oči a samozrejme solídne herecké výkony. Štyri lípačky.

Skvěle přeambicioznělý pokus Steklého zkombinovat budovatelskou naivitu s historickým traumatem. Scénická revoluční návodnost a ruská montážní škola se zde potkává s rekonstrukcí střelby do dělníků a popisu jejich útrap natáčené ve skutečných prostorách Kladenských dolů i jejich okolí. Z estetického pohledu tak vznikl zajímavý paradox, kdy film po vzoru socrealismu a obdivu k průmyslu a zemědělské kultivaci přírody vytváří dramatické velkolepé obrazy, v nichž jsou vysoké kouřící komíny, začouzené zdi a sošní havíři vykresleni s obdivem k jejich síle a monumentálnosti, nicméně zároveň, na rozdíl od pravidel sociálního realismu, vše z toho působí hrozivě, protože nic z toho ještě nepatří dělnému lidu. Důl, výsypka i fabrika působí akorát jako centra ponížení a nebezpečí pro pracující. A přesto ten film nedokáže nebýt oněmi prostory správně svazácky fascinován.

Přestože byl tento film natočen před únoprovým převratem, jako by předznamenával co přijde. Ten zlý majitel dolů odírá horníky a ti si to nenechají líbit. Všichni si asi umíme představit, jak by film vypadal v rukou komunistů natočen o pár let později.Takhle z toho vyznívá věrná filmová adaptace románu, nebo dvou kapitol, a knihu jsem přitom nečetl,Marie Majerové jako oprávněná kritika tehdejších poměrů. Zvláště zajímavou roli měl Ladislav Boháč, kterého z prvorepublikových filmů známe úplně jinak. Dnes podobné filmy jako kritika vyznívají úplně jinak a jsou spíše obecné. Tedy chybí. Film je obrazem toho, kterak se horníci tenkrát měli opravdu zle nedobře a s nimi jejich rodiny.

Film cenný jedině záběry starých dolů a hutí. Jinak bez příběhu. Chvíli se pracuje, pak se schůzuje po lesích, pak se rozbíjí zámeček. Samý jasnovidci: jednou to bude naše! Holku zastřelí, nikdo z rodiny nepláče, jen na ní koukají a jistě přemýšlí jak příště zatopit uhlobaronovi. Přeměna Boháče z úlisného bídáka - opilce - tyrana vlastní rodiny na hrdinného vůdce dělníků a milujícího tátu během okamžiku je vysoce uvěřitelná. Strašlivá hudba v lokále by jistě nalákala mnoho štamgastů. Katolický farář v sutaně s velkými písmeny IHS (= Isis, Horus, Set).