Poslušně hlásím (1957)

Stejně vydařené jako první díl. Na frontě už tomu sice dochází dech a je to takový přichcíplý. Ale to je asi předpokládám dáno předlohou, kterou už Hašek nestihl dokončit. Scéna na Četnické stanici je famózní. Rád bych vypíchlFandu Mrázka, který zde dostal větší prostor než v prvním díle a bylo to pošušňáníčko. Pro mě srovnatelné s feldkurátem.

Ja osobne mám druhý diel radšej než prvý, hoci chápem, prečo je ten prvý legendarnejší. V druhom dieli sa Josef Švejk so svojím leutenantom Lukášom dostáva na haličský front, kde zažíva rôzne humorné (no aj smutné a vážne) situácie. Toto už nie je "hra na válku" toto už je "válka", ale predsa len trochu zveličená a pozeraná s nadhľadom. Najlepšia scéna je v bordeli dôstojníkov.

Prvotný efekt zábavy síce trochu stratil na intenzite, ale čaro nie. Poslušne hlásím je hodne zábavnou záležitosťou, ktorá fantasticky pokračuje v tom, kde príbehnaposledyskončil. A robí to úžasne nielen preto, že bol pánHrušínskýgeniálny v tom, čo robil, lebo vedel byť presvedčivý v daných úlohách natoľko, že sa nedá uveriť, že sa nimi na moment aj nestal. Film má výrazne feel good atmosféru, ktorá sála z každého elementu v záberoch, a ktorá týmto aspektom prináša divákovi viac než len nadštandardný filmový zážitok. Rád by som dal plné hodnotenie, ale pokiaľ nebola hlavná postava na scéne, som sa až toľko nebavil.

Švejkova anabáze pokračuje, náš "dobrý voják" je stále sluhou u nadporučíka Lukáše, který se jej nemůže zbavit a je ze Švejkových kousků dokonale zoufalý. Akční rádius se rozšiřuje, oba hrdinové se přesouvají nejprve z Prahy do Českých Budějovic, kde se formují vojenské oddíly před odchodem na frontu. Švejk však ty Budějovice stále nějak nemůže trefit. Z Tábora se dostane na Písecko, několikrát projde obcí Putim, až zaujme místního strážmistra, který v něm vidí ruského špióna. Švejk se však často chová navýsost rozumně, třeba když vede opilého četníka do Písku. Nakonec se mu s úřední pomocí podaří shledat se v Budějovicích se svým nadporučíkem, který si už myslel, že se svého sluhy konečně zbavil. Švejk je povýšen na ordonance. Následují scény z přesunu po železnici do Uher a poté pěšky na jejich pomezí s polskou Haličí, tedy na frontu. Objevují se další postavy známé z Haškova románu jako kadet Biegler a poručík Dub a také nenažranec Baloun, kterému je věnován dostatek prostoru. Film končí, když se Švejk a jeho spolubojovníci ocitnou pod nepřátelskou palbou. Rudolf Hrušínský st. v hlavní roli opět exceloval.

Už to není tak nabité a perfektně plynoucí, jako první část. Ale pokud na čtyři díly měl být určený jeden film jako na první dva, nešlo to jinak. Tady je spíš několik silných epizod (nejraději mám onu putimskou) a dvě už vysloveně válečné - zastávku na železniční stanici cestou na frontu a Švejkův nápad se při průzkumu převléct za ruského vojáka a nastoupit do kolony zajatců. A nejmilejší hlášky pochází právě z Putimi - ONI SOU HLAVA, PANE VACHMAJSTR. NO PROTO JSEM TADY V PUTIMI VELITELM JÁ! A farář. PANE VACHMAJSTR, PRÁVĚ JSEM POTKAL PEPKA. PRÝ JSTE MU ŘÍKAL, ŽE CÍSAŘPÁN JE DOBYTEK A ŽE TO NEVYHRAJEME. ŽE S NÍM O TAKOVÝCH VĚCECH MLUVÍTE. VŽDYŤ PŘECE VÍTE, ŽE TO JE S PROMINUTÍM, PITOMEC...