Dobrý voják Švejk (1956)

K tomuto (nejen tomuto) filmu mě vážou takové ty radostné, vzpomínky ze školy, kdy jsme na podobné filmy chodily v rámci "kulura ve školách" a bylo to pokaždé něco jako očistec (z projekce Sokolova jsme utekly a těch keců okolo, výprasku doma kvůli poznámkám a snížené známce z chování, si neumíte představit) Nikdy jsem to vlastně neviděl celé, tak velkou újmu na zdraví mi to tenkrát způsobilo - jako mnoho jiných filmů. Kategorii "mučení" tenkrát zastupovala návštěva divadla (Labutí jezero, divotvorný hrnec a podobný) U Švejka mám navíc takovou trochu slzu v oku  kvůli tomu že takový blbce a idioty v nás opravdu svět vidí.

Český spisovateľ Jaroslav Hašek napísal v priebehu rokov 1921 až 1923 štvordielny román "Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války". Toto humoristicko satirické literárne dielo sa dočkalo viacerých filmových adaptácií. Mne sa najviac páči verzia z roku 1956, ktorú natočil režisér Karel Steklý. Do titulnej postavy obsadil vtedy tridsať šesť ročného Rudolfa Hrušinského. Bola to geniálna voľba, pretože ten sa tejto úlohy chopil priam majstrovsky. Keď padne reč na Švejka, tak si vždy predstavím jeho. Pán Hrušinský bol bravúrny herec, čo stvárnil mnoho výrazných a významných postáv, no a táto švejkovská patrí medzi tie úplne top. Predovšetkým vďaka nemu sa film "Dobrý vojak Švejk" zaradil medzi klenoty československej kinematografie. ****

Švejka bych mohl podobně jako kteroukoliv jinou klasiku, o níž bylo řečeno vše, shrnout (s)prostou citací nějaké hlášky, je toho však hoden? Definitivně jsem ho neviděl poprvé, nyní však kompletně, částečně pozorně, erudovaně, nikoliv jako výplň zapnuté televize při společenském čemkoliv. Upřímně jsem velkým fanouškem originální knihy, taktéž pochopitelně jejího autora, v kterémžto kontextu mi jakákoliv filmová podoba může připadat mírně redundantní (vždy to bude jen záblesk původního díla, nové médium může děj či myšlenku změnit, původnímu Švejkovi však krom pocty moc nepřidá) - podobně jako v případně Bídníků (Ubožáků), v jejichž případě adaptace, ať už jakákoliv, nikdy neobsáhne každou jednu grafomanskou větu o francouzské společnosti té doby (protomuzikál adaptovaný v roce 2012raději aspiruje na jiné hodnoty, které logicky z papírové knihy převést nemůže), stejno platí pro dona Kišota a pro kdysi zvažovanou filmovou adaptaci Los detectives salvajes sGarcíou Bernalem(jenž by tam po podobně naladěnémAmorres perrosseděl jak anillo al dedo). Přesto však považuji adaptaci sHrušínskýmza kvalitní a ikonickou, jednak týpeček sedí na Ladovu vizualizaci Švejka jak prsten na prsteníček, jednak je atmosféra dobové Prahy (byť očividně zkreslené natáčením v jiné době) naprosto podmanivá, jednak reprodukce lidových písniček, jednak jsou skečovité scénky zahrány naprosto perfektně a jednak div, že už v roce 1956, nota bene jen tři po dějijistého filmu sBuscemima též tři roky poztrátě kulturního klenotu československé hospodské a hazardní scény, mohl vzniknout film, který tak typicky českým způsobem vzdoruje jakési formě autority... Budiž, Švejk vzdoruje monarchii, což mohlo soudruhům zcela jistě imponovat, jenže dle mého názoru nelze brát Švejka jen jako vzdor vůči jednomu typu represivní autority (či konkrétně této jedné). Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války samozřejmě vyvěraly z cynismu a vzdoru po Velké válce - drsné kopnutí do mrtvoly rozpadlé habsburské monarchie, v té době pravděpodobně pro Čechy poměrně kvitovaná záležitost, byť nutně soudit nemohu (sám nemám jasno v tom, nakolik byl rozpad Rakouska-Uherska pozitivní či negativní, ostatně ani sami historikové se na tomto tuším neshodnou; byť pokrytecky to vyučuji velmi zjednodušeně jako záchranu národa, spásu seslanou ze samotnéhoČeského nebea záchranu jazyka - byť realistickým pohledem byla čes. lit. v té době už stabilizovaná, čes. vzdělání a divadlo na úrovni; je tedy otázkou, jestli by spíše reforma monarchie to funkčního (e.g.) federativního útvaru nepřinesla stejný, možná větší užitek; ostatně i dnes existují útvary, v jejichž částech jsou jiné jaz. kódy, Québec za Kanadu zářný příklad, za USA Havaj a Puerto Rico snad taky, byť v případě druhého samotná jeho [španělsky mluvící] existence vyvolala posledně celkem bouřlivou diskuzi, Bad Bunnyho angličtina se stala tématem a vrchol tomu dal takový ten slizký oranžový strejda s "I'm not learning your damn language"; i z důvodu tohoto rádoby monarchy [slintajícím po třetím období, jen aby tím otevřel dveřeObamovi(z příběhů, co se nestaly)] jsem obecně k monarchistickým zřízením skeptický, můj postoj je formovaný mj.Johnem Oliverem, především však ale chováním a africkým dobrodružstvím Juana Carlose [což tuším v určité míře vRéconcilitations úšklebkem zamlčuje] a srandami jako Andrew Mountbatten Windsor, princ Harry či norská princezna Mette-Marit a její vztahy sJeffreym Epsteinem. Jinými slovy se ideologicky přikláním na stranu irské odrhovačky Monto:Why, no ma'am there's some more to see, Pog mo thoina preferuji civilní státníky jako Kurz [co tuším jezdil do práce metrem], Masaryk co chodil pěšky za milenkami, Petr Pavel, co si jezdí s chábrama na motorky do Španělska a nasírá tím tu část české populace, co by si nikdy do Španělska netroufla, kurde, aj ten Lipavský, jemuž se za to teď blbečci smějí, dělá dobře, že jezdí do práce metrem.můj manifest k monarchii končí zde). Ať si tedy každý interpretuje Švejka jakkoliv, za mě je to antisystémová postava, což v základu kvituji, jelikož sám jsem - snad v Haškově stylu - poměrně anarchistický operující v mezích zákona. Budiž, Hašel byl těžký socan a v Rusku si celkem zakoketoval s rudoarmějci, tolik zřejmě k tomu, proč vlastně mohl být natočen, ale skutečně bych řekl, že jeho systémovost jde dál než k hranicím incestem degenerované monarchie. Ostatně iEric Arthur Blairbyl též socialista, přesto v jedné té své dětské pohádce o zvířátkách v podstatě opsal historii Říjnové, tedy asi Listopadové revoluce s Trotským nevyjímaje. Vnímám-li tedy Švejka jako hrdinu proti jakékoliv formě mocenské či dokonce totalitní oprese tak v pohodě, ostatně není nic víc českého, než když se králi postavíklaunakrále z toho strachu trefí šlak, jenže Švejk a celý ten švejkismus s ním spojený je pravděpodobně spíše anarchistickým vzepřením se systému ne za dosažením nějaké hodnoty, ale za prostým přežitím. Jelikož nikdy nevíme, jestli je to skutečně jen obecní blb, nebo jestli to jen dělá, těžko se jeho morálka hodnotí, pravdou však je - a u dobrosrdečného Hrušínského se to těžko sleduje - že Švejk je spíše typický český vyčůránek a antihrdina, nikoliv však antihrdina typuDeadpool(na němž jsou anti jen sprosťárny a záliba v peggingu), ale spíš charismatický záporák čili bad boy vMikýřověpojetí - jako Anakin zeStar Wars, Džejmí Lanister zeHry o trůnynebo Jiřina Bohdalová zPána prstenů. Jinými slovy Švejk vzdoruje systému, je však diskutabilní, zda tak činí pro ony antimonarchistické hodnoty (jichž si vážili komanči), či pro své samé užívání (což mi sedí více k Haškovu nesvázanému životu). Já mám samozřejmě nejednoznačnost rád, obávám se však, že snímek - především pro skutečně sympaticky a ladovsky působícího hlavního představitele - snímá ze Švejka onu zneklidňující nejistotu, která lze cítit z knižní předlohy (v momentě, kdy si Švejk ve snímku dostane možnosti zašoustat si, ve filmu to působí méně jako jeho vypočítavost a více jako nahodilá příležitost k pichu typuObsluhoval jsem anglického krále). Zároveň tento typ antihrdinství může být nebezpečný, ostatně iFilip Turekse svýmipravidly moštárnyvzdoruje systému, překračuje hranice legality (nepovolená stavba) a vysmívá se jim. Jak může být nácek švejkovská figura? Nevím, ale slova písničky Šveiks dodas karā (reprezentující oblibu Švejka v Lotyšsku), jež zní spíše ve stylu Petra a Lucie, v tomto kontextu dost kontrastují - zajímalo by mě, jak tedy Švejka vnímá Sandra Kalnietu, která je tuším fanynkou Haškova opusu magna, vzhledem k interpretaci našeho národního hrdiny v této krásné zemi. Jinými slovy film tedy cením, je pěkně a vlastně dost věrně natočený. Mnoho materiálu chybí, to je ovšem opět problém nemožnosti převést celou předlohu do filmové podoby. Což je vlastně nejspíš jeho největší chyba, byť tedy snímek kvituje, moje pozice zůstane "Ne, raději knihu."

Knižní Švejk je i přes humornou formu a to, že se vztahuje k době pro kterou se takový termín nepoužívá, antitotalitární dílo, dílo poukazující na systémové zneužívání moci. Člověk si u něj uvědomí i jistou kontinuitu při vzniku totalitních režimů dvacátého století. Je navíc psaný s humorem mladého člověka, drzým, průrazným, žádné haha sto let staré pousmání, Hašek by se bez problémů chytnul na kalbě i dnes. Film si samozřejmě nemohl dovolit držet myšlenkové jádro, musel přejít k čisté komedii a i humor zakulatil. Nicméně obojí udělal velmi dobře, Ladovská stylizace a zachycení určité retro atmosféry doby, která pro tvůrce nebyla časově nijak vzdálená, ale z dějiného hlediska to byl úplně jiný svět, je v podstatě geniální. Btw. souhlas s Marigoldem, knižní Švejk je imho též fyzicky nezachytitelný, otázka, jestli vůbec byl zcela myšlen jako postava.

Zábavná klasika s nejlepším českýmhercemvšech dob v hlavní roli, který se dokáže ze vteřiny na vteřinu transformovat snetvorave veselého panadoktůrka, tentokrát v jeho snad nejikoničtější roli, to jest roztomilého Švejka. Smál jsem se, ale i přesto... na takové maximum jsem unešen nebyl, nehledě na to, co všechno dobrého se tu sešlo.