Hroch (1973)

Strašně by mě zajímala produkční historie tohohle filmu. A především jak se lišil původní Steklého vysněný námět od tohohle těžce tendenčního výsledku, který se právem stal propadákem dnes i tehdy. Ono to opravdu je tak moc divné, že i přes otevřený výsměch jaru 68 a plakátově zákeřným kapitalistům to je až moc avantgardní na agitku a až moc stupidní na cokoli jiného. Tudíž je výsledek sice kreativní, ale zároveň naprosto nepřehledný chaos postrádající jakýkoli smysl. Ale fakt jakýkoli, protože veškerý vývin příběhu je blábol i ve svém fikčním světě, postavy se nahodile objevují a mizí a neexistuje žádná struktura vyprávění, takže výsledkem jsou jen chabě vystavěné jednotlivé scény jen tak stojící vedle sebe a letmo propojené "mluvícím" hrochem a bandou buržoustů, kteří ho chtějí zneužít ve svůj prospěch. Podobně nefunguje i humor, který je tak neskutečně nevtipný, že jsem to, v rámci českých filmů, zažil snad jen uDivokého piva. Ono to gagy dost připomíná Muchnovy komedie, které se taky snaží o třeskutý humor, od satiry po absurdno, ale absolutně to nedokážou podat a vyznívají spíš jako trapné wtf. Přesně takhle působí i celýHroch, avšak scénář se v něm rozpadá ještě víc než u Muchny, taky je zde "fantaskní" prvek s absurdními zvraty a celistvě to víc připomíná snahu o crazy komedii ve stylu dua Macourek/Vorlíček, avšak značně ideovou, tendenční a neustále odkazující na aktivní politickou uvědomělost každého občana. Ono je zde totiž hodně postav, které sešlo ze správné cesty zářného socialismu, ale kromě hnusně bohatých kapitalistů se všichni napraví a samozřejmě prozřou, že celá ta kampaň za absolutní svobodu byla podvod. Nejzajímavěji to jde sledovat u zpěvačky Soni, jejíž postavou jakoby se tvůrci snažil ukázat prstem na celebrity, které se "zaprodaly" během jara 68 a teď se musí vykoupit, aby zase mohly příkladně vystupovat pro celý lid. Dá se v tom dost vidět režimní pohled především na novovlnné tvůrce. Mimo veškerou agitku je až fascinující vnímat ty nechtěně dadaistické hlášky, kdy i přímo v dialogu na sebe jednotlivé odpovědi sotva navazují a to pak má tvořit humor. Jenže to není záměr, jen naprostá neschopnost napsat fór, což opět je dost společné s Muchnovými komediemi. Přes to všechno ale hvězdičku dám, jelikož to mezi normalizačními filmy je opravdu unikát, který se těžko popisuje, protože by toho bylo buď příliš mnoho a nebo naopak skoro nic, podle toho, jak moc se v tom impotentním chaosu chcete motat a snažit se najít aspoň trochu něco záchytného. Tedy, opět, až na tu agitku, která je jako jediná zřejmá a má něco jako hlavu a patu. Jen je taky tradičně normalizačně pitomá. Btw, scéna sežrání hrochem reálně vypadá jak něco od Pasoliniho... kdyby se dožil skoro stovky a vypadlo to z jeho posledního filmu, který by natočil po dvou mrtvičkách a lobotomii. 1*

První třetina mně přišla jako sledování klasicky vyprázdněného filmu vzniklého za normalizace, kde se občas vyskytla i vtipná hláška či obraz. Ale zbylé dvě třetiny byla hrůza. Viděl jsem už leccos, ale tohle byla síla. Dokoukat to bylo hodně se sebezapřením. Normalizační pokus shodit Pražské jaro 1968.

Šialenstvo. Omylom som film pustil od 20. minúty, čiže na hudobné číslo a vôbec som si neuvedomil, že nejde o začiatok filmu, ale už jeho pokročila časť. Karel Steklý režíroval akoby bol na heroíne a každý milovník obskurnej kinematografie si príde na svoje. Pred pozeraním som si film preklikal a pozrel asi dve scény. Vôbec mi nedávali zmysel. Tak som si povedal, že mi skrátka chýba kontext. Nechýbal. Po pozretí filmu ho stále netuším. Sub-avantgardná proto-kokotina s bizarnou hudobnou dramaturgiou, žánrovou širokospektrálnosťou, za ktorú by sa nehanbil žiadny postmodernista, má však pre mňa jednu veľkú výsadu - je kurva, ale že kurva zábavná. Totálny konštrukt, totálny para-film. Oceniť však je nutno aspoň vkusné kostýmy (zväčša) a na normalizačný film vlastne dosť odvážnu snahu o dichotómiu. Na jednej strane síce film kriituje Pražskú jar, na druhej však kritizuje aj socialistický režim ako taký. Môj divoký tip je, že o 30 rokov budeHrochpovažovaný za geniálny film, ktorý predbehol svet o storočie.

První verzi scénáře prý Steklý odevzdal již roku 1964. Jak asi vypadal, když po okupaci byl přepracován do této podoby? O to ironičtější je, když si uvědomíte, že tři roky před okupací a rok po Steklého prvním scénáři vznikl snímek Konec velké epochy, který se šokujícím, ale absolutním vizionářským způsobem trefil do toho, co se pak v srpnu onoho roku stalo. A tak se až roku 73 natočil snímek, který měl vysvětlit přítomnost SSSR vojáků na Československém území. Hroch je ale i na normalizační poměry opravdu bizarní záležitost. Zvíře, které spolkne člověka a tomu se nechce ven, za to je použit v boji o politickou moc. Já jsem na tom ani nic komediálního neshledal a docela by mě zajímalo, proč se tomu někteří herci upsali. Museli nebo jim bylo něco přislíbeno? Kdo ví. Nerozumím ani Karlu Steklému a docela rád bych o něm viděl nějaký dokument. Začínal totiž v Osvobozeném divadle a první filmy napsal za první republiky. Po válce pak i natáčel, ale od února 48 se nebránil tendenčním a agitkovým snímkům. A přitom obdržel i řadu mezinárodních ocenění a natočil celou řadu skvělých filmů.

Tak jsem si vzpomněl na povídku Š + G Exkurze do ZOO a říkal jsem si, že se mi třeba hroch bude líbit, že je špinavej, jak tvrdil v té povídce Pelnář, ale nelíbil se mi. Tedy abych byl přesný hroch jako zvíře byl v tom filmu to jediné co se mi líbilo a vůbec nebyl špinavej. Ten film je příšerná ptákovina, měla to být politická satira na rok 1968, ale byla to jen absurdní pitomost, která se může jen skalním komančům, kteří v tom vidí satiru na kapitalistickou společnost.