Lupič Legenda (1972)

Každý kdo čeká nějakou kriminální zápletku bude asi trošku zklamán, tenhle film je spíš proletářská politická agitace anarchistických odpůrců CK. Máme tu sice skvělého zloděje, který v některých částech film působí jak český mafiánský kníže, ale po velkou část je to jen žvatlání o revoluci, sociální demokracii a některých dalších politických věcech začátku 20. století v Praze. Kdybych se na to šel dívat jako na politickou angažovanou záležitost, asi bych to viděl lépe, ale i přes naprostou skvělé obsazení to bylo takové neslané a nemastné. Menšík a Cupák tu hrají dobře, stejně jako další, ale kriminální činy a nápady tu zakryje politika taková zvláštní CK nálada a nějaké nesmyslné domácí tahanice jedné rodiny. Je to zvláštní, že takový režisér a takové obsazení a nepovedlo se to, asi tam nacpali moc dělnické agitace a příběh to neustál.

I přes poměrně slabý scénář se z toho mohlo vytěžit daleko více, ale to by asi musel na režijní stoličce sedět režisér Jiří Sequens mající s tímto žánrem nemalé zkušenosti. Tolik ve své době populární námět o stávce dělníků organizovanými lidmi nazývanými anarchisty už byl tolikrát zvěčněn filmovým páskem, že už se tvůrci takřka začali neustále opakovat a ve snaze se přeci jen krapet odlišit nedokázali příběh jako celek stvořit do souvislostí. Herci se v tomto snímku snažili, ale v podstatě neměli čeho se pořádně chytit. Politika, cenzura, dělnické ideály a krach. Přínosné je, že z toho nevyzařuje tolik typická agitka, ale v tom je asi ten největší problém. Snímek je prostě bez energie a nějaké té svěžesti.

Nemá smysl hovořit o bezpochyby (a celkem tradičně) dobré výpravě nebo o pár dalších obvyklostech. Film jako celek je prostě špatný. Zajímavé jsou dvě věci: jednou z nich je efekt vyvolaný angažováním tolika skvělých herců ve snímku s tak slabým scénářem. Vznikají tak jakoby ostrůvky zdání dobrého filmu vždy když se v záběru ukáže někdo jako Menšík nebo Hlinomaz, kteří z každé věty udělají malý koncert, aby vzápětí celá atmosféra zmizela do nikam, jakmile záběr opustí. Rafinované, leč nedostatečné. Druhá zajímavost je poněkud pikantní — politické vzdělání v době vzniku filmu bylo jiné než dnes a původně protisocanský nádech časem ztratil okolností znalého diváka: dnešní mladá generace (bude-li ji ovšem takový film zajímat) nedovede rozdíl mezi socialisty a komunisty rozeznat a logicky jí musí proradnost některých postav připadat jako relativně svobodomyslná kritika uvnitř komunistického hnutí. To je jistě zábavné, ne však dost.„Dnešní čtenář je hrozně zmlsanej!“, stěžuje si Menšíkova postava, když se jí policie snaží přišít šíření pornografie. Dnešnídivákovšem také, dodávám já.

Tendenční to je, vzhledem k době, ale ti herci...

Skvělí čeští herci v jednoduchém tendenčním filmu.