Strakonický dudák (1955)

**spoiler**Tenhle film nedokážu zhodnotit bez spoilování. Vlastně mnou skoro celou dobu cloumaly emoce, ale hlavně negativní (uznávám, že za to ale z velké části může předloha). Švanda dudák jde do světa pro peníze, tam mu stoupnou do hlavy, nesplní slib brzkého návratu, ani příchod Dorotky nezabere – nemá se k ní, nechá se oklamávat svým „manažerem“, domů se vrací se vším, jen ne s pokorou, s podvodníkem se rázem udobří, a ještě ke všemu se do děje pořád plete jeho zvílovatělá matka.Které postavy mě štvaly:1)Švanda. Čím? Je nafoukaný, postrádá sebereflexi, k těm, co ho využívají, se chová lépe než k těm, kdo ho milují. Své přivandrovavší milé říká:„Ty nejsi velkému světu zvyklá. No a my, co jsme páni, my máme docela jiné oči, než má sprostý lid.“Pak v jednu chvíli strne a vůbec se k Dorotce nehlásí, naopak se dál nechává „opíjet“ Hrušínským alias Vocílkou, kterému po návratu bůhvíproč všechno odpustí a ještě si s ním přátelsky vykládá. :-o Když pak v jednu chvíli může před Dorotkou přiznat vinu a kát se, vymlouvá se jako děcko:„Já chybil hanebně, přiznávám, ale to bylo návodem!“Debil! 2)Švandova matka. Ta to celé způsobila, když mu nechala očarovat dudy – s normálními by se býval daleko nedostal a vrátil by se za Dorotkou. V závěru pak Dorotku citově vydírá, ačkoliv už předtím měla přikázáno, že do vztahů nesmí zasahovat. 3)Vocílka. Ať se zachová sebebezcharakterněji, furt mu všechno prochází. 4)Kalafuna. Ten má i dobré chvilky, ale zaprvé Dorotku vystaví ještě zlobě své manželky a zadruhé ženu oslovuje „stará“. Brrr.Postavy, kterých mi bylo líto:Dorotka. Chudák holka. Ta je vystavena příkoří snad ze všech stran a pramálokomu na ní záleží.Co se mi na filmu líbilo:1) Starobylá barevnost snímku. 2) Ostrá hádka mezi Dorotkou a Švandou po jeho návratu. Měla náboj a ona se skvěle bránila jeho nesmyslným argumentům. 3) Hororová scéna s nalétávajícími čarodějnicemi pod šibenicí. Ta jako by patřila do jiného filmu. 4) Pár dalších drobností, jako jsou skutečná lvíčata v orientálním paláci anebo použití předbudoucího přechodníku:„Ty mi strhneš hodiny co léta z věku mého odsoudíc mě mezi divé ženy.“Nelíbilo se mi(kromě chování postav): 1) Úplně zbytečná zápletka, kdy se Švandovi matka zjevuje ve vězení, on jí zničehonic uvěří, že je to ona, a pak se ona propadne a stane se padlou vílou. 2) Rozvláčnost vyprávění. V první hodině se nestane téměř nic. Celkově dvě hvězdy, znovu bych si to nepustil.

Přidávám hvězdičku za nádhernou češtinu, jinak je bohužel dudák vcelku antihrdina.„Copak, Švando, proč věsíš hlavu? … Muži! Kalafuno, co tu zevluješ?! … Já bych měl arci deset chutí! … I ty rozčepejřený tetřeve! … Ty prachmiliónská! … Za dne nám dáno čas krátký. … Měj se dobře a chystej se zatím na katechismus. … Měj si ale, več se uvazuješ. … Tak, teď jsem dodudal. … Já nemám žádného spolku s nevěrníky a hejřilci. … Jsem tvoje přítelka. … Já jsem láskou děvy jata.“

Karel Steklý má za sebou opravdu zajímavou filmografii, v níž se často pohyboval na úplně opačných protipólech. Vedle filmu Roztomilý člověk natočil třeba Kariéru a hned po Anně proletářce se pustil do dudáka. Mě osobně se Strakonický dudák líbí. Bohužel verzi z roku 37 neznám, ale je jasné, že bude absolutně jiná, protože se pohybujeme ve dvou absolutně odlišných dobách. Karel Steklý si dal docela záležet na výpravě. Kombinace exteriérů a studiových kulis k sobě perfektně ladí a rozdíl jde poznat jen málo. I exotické království bylo vystavěno dost povedeně. K tomu si vybrali tvůrci pěknou českou lokalitu. Líbí se mi hudba a Ladislav Pešek, kterého jsem si hned představil v typologicky podobné roli Obušku, z pytle ven! stvořené ve stejném roce. Nepřekonatelný je i Rudolf Hrušínský. Pravda je, že do klasické pohádky, byť i dobové, to má asi přece jen trochu dál. Poetiku ztvárněné doby to úplně nemá. Také chybí větší porce lepšího humoru. Na druhé straně mi dvě hodiny utekly a zvláštní je, že si na podobný film nikdo už poté netroufl.

Naprosto perfektní výkon předvádí Pešek, Hrušínského nejlepší komediální představení v historii. Mixa – jeho lehká až střední prkennost ke Švandovi dobře sedí a dodává filmu další komediální rozměr. Ani ve scénách s Hrušínským se neztrácí. Příkladně bojuje o svou již téměř ztracenou milou. Jedná se jednoznačně o velkofilm. Monumentální kulisy, množství půvabných tanečnic, skvělé kostýmy. Nádherná budova hospody. Překvapivě velice povedená hororová složka filmu. Ve scéně u šibenice mrazí. Dokonale zvládnuté taneční scény. Nádherné ladné pohyby dívek. Budovatelství a socialismus nula, což je u filmů z té doby unikát. Symbolika: Bek: skrytá ruka. Okultismus: výklad snů. Dorotka: merkel sign. Hrušínský: „celý svět je jako koule“ Švanda: „jako o Štědrém večeru“. Hrušínský zle kleje: „m.D.!“

Kdo by neznal Švandu dudáka a jeho cestovatelskou etudu. hrdina příběhu ´Strakonický dudák aneb hody divých žen´ od Josefa Kajetána Tyla. Divadelní hra na základě literární předlohy se hraje dodnes a jak známo, těsně před druhou světovou válkou byla také zfilmována pod názvem ´Švanda dudák´ (1937). V roce 1955 došlo, jak se dnes říká, na remake a tvůrci k dílu byli dokonce tak přívětiví, že dokonce použili barevný film. Po technické stránce je jinak takový, jaký byl v padesátých letech nejlépe možný. Karel Steklý snímek nejen režíroval, ale napsal si i scénář, ve kterém se držel předlohy, takže se v tomto směru do dneška jedná o nejvěrnější filmové zpracování. Na to, že jsou filmy pouze dva to zní divně, ale vzhledem k tomu, že si na novou verzi od té doby nikdo netroufl, je tomu prostě tak. Snímek ´Hvězda padá vzhůru´ (1974) do toho nelze počítat. Film je tady krásně lidově hudební, cestopisný a romantický. A co je nejdůležitější, myšlenkově vlastenecký. Zkrátka jak se říká: Všude dobře, doma nejlépe. Námět byl v pohádkách nesčíslněkrát použit, takže o tom, kterak jde mládenec do světa na zkušenou, aby otec jeho dívky svolil k sňatku, je provařený více, než je zdrávo. Film má své opodstatnění nejen co se týče literárního autora, ale i co se týče české klasické tvorby vůbec. Co si budeme povídat, něco takového se již léta letoucí netočí. Takže tu máme Švandu, jeho milovanou Dorotku a příběh, který ne a ne zestárnout. K tomu není víc co dodat.