Slasti Otce vlasti (1969)

Kdysi jsem slyšel někoho říkat, že středověk nebyl zase tak temný, jak slýcháme, a renesance nebyla zase tak světlá, jak slýcháme, a tenhle film se nám to snaží ukázat. Lidé tehdy prožívali úplně stejné životy a trable jako máme my. Jen na ně měli trochu víc času a neshody řešili pěsťovkou namísto pomlouvání na internetu. Zločinci se namísto nekonečného zpochybňování podjatosti prostě posílali na mučidla a zahraniční politka se - stejně jako dnes - řídila dle toho, kdo zaplatí nejvíc. Hrozně mě pobavilo, jak si pan Lucemburský pořád stěžoval na pálení žáhy:-)

Řada nešťastných příhod budoucího vladaře. Bohužel dost nesourodá, volně spojená řada. Některé motivy jsou načaté a nedokončené. A víc než středověký příběh to připomíná léto s kovbojem v pseudostředověkých kostýmech. Noc na Karlštejně působí víc středověce. A to je je to komediální muzikál. Bušku, jedna číše stačila. Průměr.

Škoda hereckých elít na takéto spracovanie, ktoré mohlo byť historicky honosné, krásna výprava a všetko okolo toho, a nie vtípky, srandy, spevy, pítky. Pritom sa tu až tak smiať na tom nedá. Takú generáciu hercov už nikdy nebudeme mať a preto mal byť natočený niečo akoJan Hus. Karel IV. by si to mal zaslúžiť najviac. Ale dostal len toto a potomNoc na Karlštejne, čo tiež teda je podľa mňa krokom vedľa, priamo do jarku. No a ešte jedna škodlivina - kde sa podela farba? V roku 1969 nebolo na temperky?

Tuhle perlu jsem objevil uplně omylem v TV, takže mi klasicky ujel začátek. Film takovou hodně odlehčenou formou ukazuje pár stěžejních okamžiků z mládí Karla IV. a dohromady je to vlastně dost zábavný. Hlavně Miloš Kopecký v roli Jana Lucemburskýho je naprosto výbornej. Zejména u hlášek typu "Co mi to dáváš za medicínu na to oko? Možná tě přeci jen nechám popravit". Uznávám, že to moc edukativní neni a člověk, co o mládí Karla IV. nic neví, si z toho asi nicmoc neodnese.#promilovníkyhistorie (80%)

Herecká smetánka šedesátých letech v plném znění. K tomu historický námět s vtipným podkresem, kterému by kdejaký dnešní scénárista mohl tiše závidět. Pravda je, že tehdejším scénáristům šlo to podobenství opravdu mimořádně a černobílá kamera tomu přidávala patřičnou syrovost. Pak stačí pár hrátek se stínem, pár pěkných záběrů, ten balík herců, co na ně dneska každý vzpomíná a máte o zážitek postaráno.