Amerikai anzix (1976)

Dvakrát som pri sledovaní zaspal. Ale nakoniec to malo niečo do seba. Záblesky spomienok, histórie, vojny. Záblesky, ktoré tvoria fotky a tie zase pohľadnice, keď sa pošlú ďalej. Ich rozpohybovaním vzniká aj film samotný. Len škoda taktických a technických dialógov, ktoré sa mi do poetického hávu nehodili.

Vizuálne podmanivý experiment Gábora Bódyho tematicky predstavujúci príbeh z obdobia americkej občianskej vojny, kde sledujeme osudy troch maďarských vojakov. Bódyho film je plný symbolizmu a v kompozícií záberov sa zrejme inšpiroval estetikou dagerotypií. Zábery sú miestami preexponované, "poškriabané", alebo roztrhané na kúsky. Vizuálna imitácia dagerotypie dodáva filmu ilúziu reálneho archívneho materiálu a istým spôsobom odosobňuje diváka od diania na plátne. Zvolený spôsob práce s jednotlivými zábermi ale pokladám aj za určitú snahu o referencie na kinematografiu nemej éry. Súčasťou scenára sú aj úryvky z poézie amerického básnika Walta Whitmana, ktorý sa občianskej vojny zúčastnil a v jeho zbierkeLeaves of Grasssa tiež nachádza niekoľko básní s touto tematikou. Filmovú hudbu z veľkej väčšiny tvoria klavírne kompozície Franza Liszta.

Tohle je těžká, velmi těžká písemka i pro otrlé filmové fajnšmekry, což já nejsem. A taky se to u hodnocení experimentálních a jiných divnofilmů projevuje negativním hodnocením. A tento počin (neočekávaně) nebude výjimkou. Pronudit se do konce sledováním partičky honvédů kreslící bojové mapy je jedna věc. Ale záměrná vizualizace, která má snad evokovat staré fotografie či filmové pásky v různých stádiích opotřebování, tam jsem opravdu trpěl - respektive moje oči. Zvláště neustále zesvětlující se pasáže byly pro mě vysloveně extrémně nepříjemné. Nakonec 1* za trochu zajímavou "hospodskou scenerii", ale jinak bych tuto pohlednici nejradši vůbec nedostal.

Naprosto pozoruhodný, experimentálny titul s autobiografickými prvkami [ústredný maďarský emigrant:János Fiala], vrátane i s artovou atmosférou, ako pridanou hodnotou; mi vskutku pripomínal tieto nasledovné súvislosti:a.)estetiku nemého filmu - najmä samotná inšpirácia nielen klasickýmNapoleonom[najviac asi scéna s hojdačkou], ale zároveň aj samotným zrodom kinematografie, keď sa ešte nachádzala iba v plienkach;b.)dobové statické fotografie zII.poloviceXIX.storočia [Občianska vojna], ktoré tým pádom práve teraz pôsobili, ako by boli »rozpohybované« v úplne nadštandardných postupoch; skrátka, mal som pomerne dosť reálneho zdania, že tento progresívnyautorv podaníGábora Bódyho- „sa proste musel nejakým zázračným spôsobom vrátiť o povedzme viac, ako sto rokov do minulosti, aby na danú problematiku vzápätí nazeral akousi «dobovou optikou,» ktorú si potom prispôsobil podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia,” kedy sme my diváci aspoň poriadne okúsili, aké by to vlastne bolo [z]dokumentovať príslušné udalosti v autentickom časovom priestore - vyzeralo by to asi navlas podobne;c.)postavy, vystupujúce v príbehu, vyzerali, ako vystrihnuté z akýchsi dobových pohľadníc, čo priam umocňovalo realistický pocit z videného, a to konkrétne i v samotnej nadväznosti na výpravu, ktorá síce na prvý pohľad mohla kľudne pôsobiť jednoducho, no zdanie môže koľkokrát klamať, ani sa vôbec nenazdáme.•Rozhodne mala forma značnú prevahu nad obsahom, čo mi tentoraz akosi nijako extra zvlášť zase ani neprekážalo, lebo som zrejme správne pochopil, čo tým chcel básnik totižto povedať → ó áno, a toto filmové dielo si, mimochodom, určite vyžaduje i mimoriadne náročné publikum, aké sa vari nakoniec ponúka.

Válka je vlastně nuda, když vám bojiště a bitvy zevšední. Nebo je to spíš tím, že není jasné, kdy takový stav skončí a ani to, co s vámi bude za dalších pár minut? Záměrné potlačení možné atraktivity válečných filmů mi přišlo jako zajímavý nápad, vzhledem k velkému množství vyloženě chladných a "nijakých" bitevních scén, které jsou často ještě přesvícené v nejzásadnějších okamžicích a taktéž zajímavé vnímám i útržkovité pojetí tvořící dojem pohlednice topografů z americké občanské války, jelikož by se díky tomuto vedení dal zařadit mezi filmy, kterým říkám pohlednicové. Realita se zde sice znatelněji nemodifikuje a pro samotný film podstatné věci nezůstávají hluboce ukryty mezi řádky, ale jinak to má všechny jeho parametry. K těmto filmům ale patří, že jsou náročné na sledování a pokud stojí hlavně na efektu a nenabízí nic dalšího navíc, zevšední. Tady jsem to tak bohužel měl - začátek se mi líbil hodně, včetně používání záběrů skrze kříž hledí pušky (se kterým se tu chytře pracuje, třeba při nalezení někoho živého se zpomalí a na některé lidi zamíří a imaginárně vystřelí) a možnou metaforu z ní plynoucí, avšak to a vše další výše zmíněné se pak víc nerozvíjí, zůstává stejné a jelikož šlo spíš o styl než o skryté poselství, přišly mi tyhle opakované (byť samy o sobě zajímavé) hrátky s filmovým médiem krapet repetitivní. V závěru mě sice překvapilo, že v něm dojde k něčemu dramatičtějšímu a není jen utnutý, jak bych tady čekal, ale ani to mi dojmy tolik nezachránilo. Pořád to ale beru jako mírný nadprůměr - on je to tak trochu etnografický film, film-výzkum, který zkoumá vše, co se děje okolo, ale to, co by kdekoli jinde bylo hlavní, nechává co nejvíc stranou. Možná přidám čtvrtou hvězdu, ale zatím mám pocit, že i přes pozoruhodný nápad mě to subjektivně zas tak neoslovilo. Silné 3*