Nebeská brána (1980)

Cimino, podnícen úspěchem "Lovce jelenů", nafoukl látku na libový béčkový western do trojnásobného rozměru, použiv přitom osvědčený tvar "eposu" namíchaného z uměřeně společensko-kritického realismu, sentimentality, mačismu, žánrových klišé, širokoúhlé malebnosti, křiku slovanského lidu a výstřelů a výbuchů. Vzhledem k tomu, že Vilmos Zsigmond patřil k idolům mého mládí, nemohu dát méně než sedm půlhvězdiček.

Ohromná pohlednice z konce divokého západu. Špinavá, brutální, chaotická a hlavně nuzná. Nádherné záběry divoké přírody střídá příběh kolem emigrantů, elitářů a starousedlíků. Upachtěná realita každodennosti, snaha dostat se do vyšší třídy, ale bez naděje na jídlo do dalšího léta. Scény jsou plné lidí, pachu, hluku = tak plnotučné záběry jsou oku pro radost. Poprvé jsem viděl realistický pohled na divoký západ bez příkras. Žádné černobílé postavy, žádné čekání a proslovy, žádní vzorní hrdinové. Vraždění, krutost a bída. A když si myslíte, že po tom masakru na konci už hůře být nemůže... Deprese a pomsta dokáže vrazit kudlu do rány a kroutit v ní až do hořkého konce. Tohle je pohled na tu dobu bez zromantizovaného nádechu - tohle je hnusná realita bez spravedlnosti a dobroty. Viděl jsem Criterion verzi o délce 3h 37 min. Délka snímku mi nevadila, chtěl bych více z toho světa. Delší stopáž mi dodávala pocit přítomnosti - bylo cítit, že se nespěchá a divák se mohl ponořit do scény. K dokonalosti mi chyběl lepší hlavní příběh.

Americká história určite skrýva množstvo takýchto strašiakov v skrini, keď sa diali zverstvá v mene zákona. No, prisťahovalci sa vždy stretávali s nevraživosťou miestnych, rovnako pred 150 rokmi ako teraz... Príbeh by to bol určite veľmi zaujímavý, hlavne keď téma vysťahovalectva Slovákov do Spojených štátov ma mimoriadne zaujíma a aj v tomto príbehu sa Slováci vyskytujú, popri množstve iných národností a jazykov. Dokazuje to pieseň Slovenské mamičky, ktorú hromadne spievajú prisťahovalci pred rozhodujúcou bitkou. Škoda, že sa ten príbeh nepodarilo Ciminovi poriadne uchopiť a tak 3,5 hodiny sledujeme rôzne čriepky života prisťahovalcov (nevybraté príliš zaujímavo), do toho príbeh štetky Isabelle Huppert, ktorá váha, či má byť s Krisom alebo Chrisom a nakoniec megalomanská bitka. Tie 3 hodiny do bitky mohli byť vyplnené určite zmysluplnejšie a zaujímavejšie. Je tu množstvo postáv, ale k žiadnej si za celý ten čas nevybudujete nejaký vzťah (najbližšie k tomu má Isabelle) a niektoré sú tu úplne zbytočné (John Hurt). Škoda toho všetkého, lebo Zsigmondova kamera je úžasná a bitka precízne nafilmovaná.

První a poslední půlhodina jsou (hádám, že skoro již tradičně) nejlepší z celého filmu. Ty prostřední asi dvě hodiny se celkem táhnou, a to nejen kvůli četným dialogům a zdánlivým scénám, kde se "nic neděje", ale i kvůli ne tak strhujícím postavám nebo vztahům nebo jednoduše emočním scénám, jež lepší nabízejí jiné westernové eposy z doby Nového Hollywoodu. I přesto ale tento kus skýtá nadobyčej dobrý zážitek (přesto ale slabé 4*).

Ad Director's Cut: Tak jo, filmu jsem se cíleně vyhýbal s ohledem na jeho nechvalně proslulou pověst, která jej předchází (správně, věci typu Howard The Duck nebo Ishtar jsem dodnes taky neviděl:-)), ale v rámci doplnění povinného filmového vzdělání jsem se rozhodl dát Ciminovi šanci … a musím souhlasit s dobovou kritikou a tehdejšími diváckými ohlasy. | Pravda, je to monumentální historická freska, kterou táhne hodně nahoru výprava, kamera a OST a své režijní mistrovství Cimino prokáže zvláště v posledním aktu u rozmáchlých bitevních scén (raději asi příliš nebádat nad tím, kolik zvířat a kaskadérů/komparsistů eventuálně přišlo při natáčení k nějaké úhoně). Problémem ovšem je, že než se k němu Cimino dopracuje (a spolu s ním i divák), čeká jej opravdu dlouhá cesta plná překážek. Prolog i epilog neřeknou divákovi vůbec nic, milostný trojúhelník moc nefunguje, to samé platí o pomyslném rivalství mezi oběma přáteli/soky, postavy obecně mi byly celý film dost ukradené a děj se do proklamovaného osudového střetu s najatými střelci plácá odnikud nikam s neustálými odbočkami jinam, které vážně jen natahují celkovou stopáž. | Jako fanoušek zvlášť dlouhých filmů jsem až doteď zastával tezi, že studiový zlozvyk krácení filmu bez ohledu na fakt, že takovou dějovou kastrací úplně ztratí své kouzlo (nebo dokonce přestane dávat smysl), je filmový zločin (viz o pár let mladší Leoneho gangsterský epos, který stran nejrůznějších verzí stopáže dopadl podobně neslavně), ale Cimino mě tady přesvědčil, že opačný extrém, tj. ponechat egomaniakovi (pokud tedy nemá na režisérské stoličce jmenovku Kubrick nebo Leone:-)) absolutní kreativní svobodu, může být podobný nerozum. Historická a kulturní důležitost snímku je nezpochybnitelná, ale tenhle "hrobník" UA, Nového Hollywoodu a do značné míry i Ciminovy kariéry se mi do vkusu příliš netrefil a vlastně úplně chápu, proč ve své době nezabodoval. |PeZet