Advent (1956)

Z hlediska filmařiny tento film nemá chybu! Pesimistické drama v prostředí Beskyd včetně záběrů života a práce místního lidu. Úžasné herecké výkony, a to i chlapce v roli Metůdka. Marie Vášová jako Rozina dodává dramatu chvílemi až hororvý charakter jako reálná čarodějnice 20. století. Režisér Vlček, původem ze Vsetína, běděl, co točí.  Komunistům se sociálně kritický námět samozřejmě hodil v boji proti sedlákům. Přesto zde tvůrci filmu nechali problesknout paprsky dobra, takže film nevyznívá jednoznačně tendenčně. Pro mne velké překvapení, a to proto, že doba vzniku filmů v padesátých letech u mne budí předem odpor. Spolu s Cestou do pravěku, Císařovým pekařem, Švejkem a Hrátky s čertem patří k tomu nejlepším, co v té době komouši natočili, resp. dovolili natočit...

Vzdor mnoha přitažlivým baladickým prvkům, nedějovým sekvencím, záběrům na přírodu, krajinu, tvorstvo…, krajně naturalistická adaptace Glazarové románu se soustředí na kritiku sedláctví, které spojuje s falší, majetnictvím, bigotností, sebestředností… Exponuje je v ostrých deziluzivních epizodách konfrontujících starého sedláka s mladou gazdinou a jejich problematicky se utvářející vztah nechává rozkládat v nekonečných střetech se zlou děvečkou, jejíž srdce pumpuje jed do všeho, s čím se potká. Krátkost snímku neumožnila hlouběji charakterizovat postavy a zvláště sedlák působí naprosto papírově – střídá tváře naprosto nepředvídatelně. Zato Nina Jiránková se zhostila hlavní ženské úlohy skvěle – působí jako živý symbol a jako pochodeň emancipace. Těžko však ze skicovitého scénáře vyčíst, proč se donekonečna vrací a odpouští. Schematismus celku je poplatný dobovému ideologickému pohledu na svět a k nahlédnutí do hlubin duše film neposkytuje žádnou oporu ani k němu nevybízí. Odpovídá na otázky, které si nikdo neklade, a omezuje se na ilustraci učebnicových tezí o vykořisťování a těžké cestě k jednotným zemědělským družstvům.

Na obdobie hrozných československých 50-tych rokov je to skutočný skvost. Bez ideologického nánosu a dokonca vo farbe, s dramatickou hudbou, ktorá dokonale sadla na dramatické situácie. A že ich tam v príbehu Františky, ktorej osud nič nedaruje, bolo. Celé akoby vystrihnuté z depresívnych slovenských románov o ťažkom živote niekde v horách, len sa tu hovorí trochu zle zrozumiteľným dialektom z moravsko-slovensko-poľského kraja. Film plný zmaru ľudských ideálov a s tým nervydrásajúcim záverom je to za silné štyri hviezdy. ––––Žádné námluvy a žádné zálety, Františo! Nic nemáš, kdo by si ťa vzal? –––– Maminko, tetička Rozina jsou hluší? – No a s kým si budu hráť, vykládať a chytať sa?

Vladimír Vlček točil převážně komunistické šlágry, ale tady se trefil. Zcela jistě jeho nejlepší film pojednává o lidech z Beskyd zcela bez sentimentu. Jarmila Glazarová ostatně měnila pohled na tuto část doby a skupinu obyvatel. Obecně se soudilo a soudí stále, že se jednalo o poetickou dobu, plnou tradic, zvyků v ještě nezničené přírodě, kdy ji měli lidé v úctě a souzněli jak s ní, tak se zvířaty. Tomu tak jistě bylo. Naši předci si uměli vážit jídla, chléb byl pro ně boží dar a těžce dřeli do úmoru. A jak dřeli, tak se i uměli bavit. Jenže neštěstí nechodí po horách. Ženy obecně to měli těžké, ale když pak byli ještě s dítětem sami. A pravé peklo takové ženě mohlo začít, když si vzala staršího chlapa. Františka ho navíc dostala s bonusem nenávistné Roziny. Dětství Metúdka pak mohlo být lepší než většiny současných chlapců, z dnešního pohledu se to tak zdá. Ale v téhle chalupě ne. Film je natočen v krásném prostředí a herci perfektně zvládli své role a to i včetně nářečí. Snímek stupňuje drama až do vrcholného konce, který toto pozoruhodné dílo zakončuje.

V kouzelných kulisách beskydských hor se odehrává silné sociální drama. Formou retrospektivy se postupně dozvídáme o všech trápení, která postihla mladou ženu Františku a sledujeme jak statečně se s nimi vypořádává.  Co mi tedy zrovna moc nesedlo, byl dosti proti náboženský tón filmu (viz chování sedláka Pedeštvy, kdy Františky synka Metúdka nejprve hrubě nutí, aby se modlil, a pak když se dotyčný ztratí, se sedlák dovolává boží spravedlnosti a říká, že to byl Boží trest za jeho nezbednost). Vůbec bych se ale nedivil, kdyby v tomto film jen vycházel z předlohy politicky angažované spisovatelky Jarmily Glazarové. Jinak je taky otázkou, zda barevný vizuál celkové vyznění snímku podtrhuje či mu naopak něco na působivosti ubírá. Sice je fakt že už díky postavě malého Metúdka (a roztomilému dětskému představiteli této postavy) není film po celou dobu jen smutný, ale díky barevnému vizuálu na mě i tak působil víc "jásavě", než by asi (s ohledem na děje, co popisuje) bylo zdrávo. Weissova Vlčí jáma má v tomto směru hutnější atmosféru.