322 (1969)

Václav Lohniskýv hlavní roli rozvedeného kuchaře, dříve vysokého funkcionáře KSČ, kterému sice nebyla sdělena diagnóza maligního nádoru, ale tak nějak ji tuší. A divák s ním sleduje různé obrazy z jeho dřívějšího i současného života. Minimalistické, experimentální v podobě mezititulků, výborné prostřihy kamery, téměř až dokumentární a samozřejmě to šlo do trezoru.

Odvážny a tematicky niekoľkovrstvový debut Dušana Hanáka "322" prináša obrazy zo života jedného rozvedeného manželského páru, na pozadí ktorých vzniká priestor aj pre ostrú kritiku politického systému, ľudskej malosti a povrchnosti. Václav Lohniský (tentokrát bezšvestiček ze své zahrádky) v úlohe kuchára Lauku, ktorému lekári našli v hrdle malígny nádor a určili diagnózu s číselným kódom322, zažíva pocity stiesnenosti a sebaspytovania, pomocou ktorého chce dospieť k zmiereniu. Jeho bývalá manželka Marta (Lucyna Winnicka) sa naopak bolesti desí a pomyslenú náplasť na utŕžené emocionálne rany nachádza v otupovaní svojho ducha šťastím, ktoré pochádza z materiálneho uspokojenia. Hanák šikovne našiel symbol pre Martin pokus o únik z reality prostredníctvom hmotných statkov – jej nové auto. Malá biela fiatka, ktorej problémy so zapaľovaním zároveň slúžia aj ako metafora toho, že pre únik vlastne niet nijakej možnosti.  Forma je čistá a jasná – Hanák používa texty, ktorými člení film do malých kapitol a zároveň zdôrazňuje kľúčové myšlienky. Jedným z najzaujímavejších prvkov narácie bolo pre mňa pozorovať ako prostredie odráža vnútorné stavy postáv. Lauka má po prvej návšteve u lekára smrť stále blízko seba, a to v rôznych podobách. Okolie taktiež odráža jeho rozvrátenosť a postupný rozklad (zničené a chátrajúce domy). Prostredníctvom postavy Lauku je kladený dôraz aj na cyklickosť, v ktorej prebieha život – neustály kolobeh smrti a znovuzrodenia, odchodu jedného života a príchodu nového.  Hanákove úvahy o systéme nesú so sebou kritiku absurdnej byrokracie, dôraz na izolovanosť a potrebu úniku, rovnako ako frustráciu z nemožnosti vyjadriť samého seba (odtiaľ rakovina v hrdle) či konflikt generácií s podotknutím, že ona drzosť mladej generácie má korene v obmedzeniach, ktorým musí dennodenne čeliť. Film však obsahuje aj niekoľko vtipných scén ako napríklad scénu so záberom na televíznu obrazovku, v ktorej beží reportáž o "dievčatách z brigády socialistickej práce", pričom sa záber hneď na to rozšíri a divák má možnosť vidieť skutočné pracujúce dievčatá – štrikujúce pacientky v nemocnici.  Hudobne zaujme použitie skladbyPoemZdeňka Fibicha v scéne na bitúnku, alebo spojenie dychovky a orwellovského špehovania v scéne na križovatke.

Filozofická rozprava o úloze člověka a jeho bytí přijde na pořad dne ve chvíli, kdy hlavní hrdina přehodnocuje, bilancuje. Ve snímku se hodně odráží temná atmosféra způsobená jistojistě hlavně okupací. Chápu, že byla ambice natáčet čistě slovenský film, ale do něj zasáhla i řada českých herců. Někteří z nich byli necitlivě předabováni. Já osobně mám se slovenskými filmy problém. Já prostě Slovákům nerozumím a úroveň pochopení některých dialogů šla tím pádem rapidně dolů.

Zdaleka ne vše v Hanákově hraném debutu přesahuje dobu jeho vzniku; na druhou stranu kolik (českých a) slovenských snímků nového tisíciletí se mu vyrovná? Lohniský si určitě zasloužil hlavní roli. Chce se mi ale dodat: nevěda nic o tehdejším stavu slovenské kinematografie a o zákulisí filmu věřím, že by se režisér docela dobře obešel bez českých herců a hereček.

Od Hanáka už jsem vidělObrazy starého světa(1972) a to pro mě byl neskutečnej zážitek, kterej můžu vřele doporučit. 322 je zvláštním filmem. Řekl bych až experimentálně pojatým...ZO ŽIVOTA ČLOVEKA KTORÝ STRATIL VIERU A NODVAŽUJE SA NEVERIŤ... Některý záběry bych tady opravdu nečekal. Slabší 4hvězdy dám.