Ja milujem, ty miluješ (1980)

Přes mojí až patologickou zálibu v tomto filmu, jsem ani po 30 letech od prvního a následně opakovaného zhlédnutí, nezjistil, jaká byla Hanákova motivace k rozpohybování těch desítek figurek v jeho socialistickém hobitím filmu. Každý, kdo měl v té době srovnané hodnoty v hlavě, bral kameru v Chytilovském puzení, “toč to, tomu jednou nebude nikdo věřit”. A tak se to třeba dalo soustruhům klidně prodat jako tepání dobových nešvarů na Drahách, kde se chlastalo, až se hory zelenaly (Jizerky a Krušné tedy ne). No, kde se tehdy nelilo…. Ale co taky v tom zadrátovaném Augiášově chlévě měla zvířátka dělat. Dnes už je to jednoduše krásně nasnímaný film o citlivých a zraněných lidech. Proto i v roce 2026 zvolávám, Ja to milujem, aj keď nič neviem. Ale kto je tu od toho, aby povedal, že je hotovo.

Nějak mi unikl smysl celého děsně nudného snímku. Jedině to, že byl natočen tak nějak „autenticky“ mu dávám dvacet, ale za to čekám od tvůrců velké díky. Zajímalo by mne, zda měla paní Janžurová v roli mluvit tou krásnou českoslovenštinou. To mne asi bavilo místy nejvíce. Jinak to však bylo pro mne celé naprosto o ničem.

Vůbec jsem nečekal, že by mě mohl takový víceméně jednoduchý romantický příběh až tak moc sednout. Tady se to ale fakt povedlo, jelikož se Hanákovi povedlo vše podat tak povedeným způsobem, že to na mě nepůsobilo přehnaně, ale naopak uvěřitelně a dokázalo to u mě vyvolat silný zájem snad o všechny postavy. Navíc i ten děj se tu zajímavě vyvíjí, je to skvěle natočené (a občas i mírně poeticky) a má to podmanivou atmosféru, ale ta realističnost děje a postav se mi na tom fakt líbí ze všeho nejvíc. To je pak radost sledovat, i když je to celé docela depka - ale přesně taková depka, která není uměle vykonstruovaná a člověk jí věří. To pak (aspoň na mě) má ten správný dopad a sílu a to mám na těchto dramatech nejradši. A Ja milujem, ty miluješ je pro mě určitě jedno z těch dost povedených. Ne bezchybných, pár mínusů v tom vidím a taky mi chvilku trvalo, než jsem se do toho dostal, ale pak mě to postupně poměrně dost dostalo, Hanák u mě opět zabodoval. Silné 4*

Vůbec se nedivím, že byl film na indexu. Tak mohutná míra chmurnosti všedního života po všech stránkách zaostalých lidiček hrubě nesocialistického ražení by se hodila tak do první republiky a ne do reálného socialismu země poučené krizovým vývojem šedesátého osmého. Smutné, naturalistické a přitom poetické. Dobře zpracované, dobře zahrané. Ve srovnání s většinou uřvanými slovenskými filmy krásné pohlazení po duši. Velká lítost, že Hanák těch filmů nenatočil víc a po převratě skončil úplně.

Lidsky pravdivý a zemitý snímek, byť z poměrně neutěšeného prostředí. Opravdovost jednotlivých postav každopádně předčí nablýskanou faleš mnoha jiných snímků, které život pouze předstírají. A vůbec nevadí, že mnohé figurky jsou až groteskní, byť smutně groteskní. Pokud bychom se na sebe podívali zpětně s odstupem mnoha let, možná bychom se nad sebou také jen smutně pousmáli. Optika doby se totiž s časem nezadržitelně mění. Skvělé herecké výkony představitelů jak hlavních, tak i vedlejších postav, o režii ani nemluvě.