Zvuk metalu (2019)

O hudbu tu prakticky vôbec nejde. Ani som nedostal zaujímavý príbeh. Týpek príde o sluch. Prejde si všetkými fázami hnevu, a potom sa naučí znakovú reč. Stále však túži po bývalom živote, teda hlavne po svojej frajerke, ktorá ho opustila po ohluchnutí. Riz Ahmed je rozhodne uveriteľný, ale pohybuje sa v strašne fádnej zápletke. Človek sa určite počas sledovania neubráni zamysleniu nad vecami, ktoré berie ako samozrejmosť. Ale ja od filmu chcem viac, než funkciu letáku.

Očekával jsem film o hudbě, takže jsem byl velice zklamaný. Stejně tak mohl být chlapík třeba svářeč a fungovalo by to úplně stejně. Je to na mě strašně depresivně natočený. Neměl jsem z toho filmu vůbec dobrý pocit. Má to fakt hnusnej feel. Dost mi to připomínalo filmCandy, z kterého jsem měl obdobně hnusné pocity. Takové filmy by měli mít na začátku upozornění "POZOR!!! vysoce depresivní".

Po sérii snímků ve stylu abstraktních dějin (Tár,Brutalista), kdy film působí až na kost realisticky (drsně) a představuje nám hrdinu potýkajícího se s existenciálním problémem, který zkouší otázku jeho vlastní identity, mi vpadl do oka Zvuk metalu. Film má sice komorní nádech, který u podobných snímků vyhledávám, opravdové postavy a dialogy, ale bohužel ne tu emoční hloubku. S hlavním hrdinou jsem se snažil sympatizovat, ale šlo to jen čas od času, a všechny vedlejší postavy nejsou představeny natolik, abych i s nimi nějak soucítil nebo se o ně nějak zajímal. Samotná zvuková stránka filmu (hluchota, šelest, nesrozumitelné hučení atd.) je výborná, ale zdálo se mi, že tu nebyla rozhodně využitá natolik, jak by se očekávalo. Právě tato stránka mohla dělat film unikátním, ale zdálo se mi, že spíš bylavedlejším!výrazovým prostředkem. Samotný děj taky zrovna zábavný, strhující nebo melancholický není.Vyhodnocení:Nicméně se jedná o film, který krásně zobrazuje prostředí neslyšících

Zvuk metalu je prostým filmem, který v tichu přináší mnoho silných emocí. Na přední oscarové kandidáty se vždy dívám s trochou rezervy, protože nejsem natolik náročným divákem, který by tyto skvělé kousky ocenil. U většiny dokážu vidět, proč je film tak dobrý, ale jejich sdělení na mě moc silně nezapůsobí. Jinými slovy upřednostním trochu zábavy před filozofickým dramatem. A Zvuk metalu je další film, který prostě nedokážu dostatečně ocenit, proto má nižší hodnocení, než si ve skutečnosti zaslouží. Sledujeme tu hudebníka Rubema, který prožívá relativně klasický život mladého bubeníka, co si jde za cílem. To se však okamžitě změní a Ruben čistě náhodou při zkoušce zesilovače ztratí sluch a my můžeme pociťovat podobné emoce jako Ruben, protože stejně jako on jsme to také nečekali. Ruben se snaží okamžitě sluch navrátit, zajde proto k doktorovi, jen proto, aby se dostal do ještě větší deprese. Člověk tu může silně pocítit, jaké to je, a co to sebou přináší a odnáší. Film je neskutečně emotivní a velmi autentickým ojedinělým zážitkem. Ruben následně jde do klubu pro neslyšící, kde se opět setkáváme s autentickým odporem, se kterým by se většina z nás vypořádávala podobně. Je pěkné, jak je film založen mimo jiné na kontrastu, kde na jedné straně máme muzikanta, který víc než kdo jiný potřebuje sluch. Ruben to nakonec překročí, naučí se žít s tímto problémem, přesto se však rozhodne podstoupit implantaci za vidinou života předtím. Poté slyšíme svět v uších technologie a je to opravdu nepěkný šumivo-praskajíci zvuk, ze kterého až bolí hlava. Člověk si tak uvědomuje, že jakmile ztratí sluch, už ho ničím nenahradí. Film končí tím, jak si Ruben sundává tyto „sluchátka“ a radši je v tichu. Toto je film, který zvukem vypráví a sdílí tím emoce a atmosféru. Co Ruben prožívá, můžeme vždy cítit též, a jedná se tak o skvěle napsaný film. Právě to vykreslení postavy Rubena je opravdu špičkové, jedná se o člověka, který se s tímto problémem vypořádává nejdříve vztekem a agresí, než zjistí, že si tím jen ubližuje. Film zobrazuje sílu odhodlání, sílu přemoci problémy, naučit se žít s permanentními komplikacemi. Zvuk metalu motivuje, ale zároveň krásně popisuje celý tento pochod hluchého člověka od začátku až do konce. Hledá krásu v tichu, a to je na tom to pěkné, někdy jsem se až cítil, že jakýkoliv zvuk narušuje to krásné ticho. Ze scenáristické stránky se jedná o velmi povedený film, který boduje jednak v skvěle prokreslené hlavní postavě, skvěle napsaným scénářem, ale také i s nějakou tou myšlenkou a vhledem do života hluchého člověka. Z hereckých výkonů chválím Riz Ahmeda, který odvádí bravurní výkon a do role se opravdu vžil. Z technické stránky tu pochválím netečnou kameru, se kterou hrají druhé housle střih. Ale ta hlavní složka filmu, ta esence filmu, je zvuková stopa, která je vyvážená a občas až edukativní. Audio je tu zmáknuté špičkově funguje ve všech možných směrech. Hudební pasáže, kde vidíme Rubena za bubny, působí kontrastně s tím vším tichem. Pak tu jsou ty momenty z Rubenova vnímání, které naprosto tlumí veškerý vztek, který v sobě Ruben má. Skvělý zvukový efekt také přichází v závěrečné pasáži, kde slyšíme svět skrze elektronické zařízení. Myslel jsem si, že jsou tyto implantáty daleko, po tomhle filmu mě to velmi zamrzelo, jak daleko ve skutečnosti to k opravdovému zvuku je. Celkově se jedná o velmi povedený film, ve kterém jednomyslně dominuje zvuk společně se silným příběhem člověka, který přišel o sluch. Film motivuje, uklidňuje a provádí nás životní výhybkou. Film je neskutečně autentický a vše vypráví s lidskostí bez žádné přetvářky. Stále film nedokážu plně ocenit, přesto vidím, že je to opravdu kvalitní film plný emocí. Známka:7-7,5/10

Když jsem před lety viděl trailer, něco v něm mě hluboce zasáhlo. Rubenova zkušenost v komunitě neslyších mi připomněla čas strávený v tichu na meditačních kurzech. A ano, v určitých ohledech se jedná o hluboce duchovní film s až buddhistickými pravdami. Riz je fantastický, za to všechno, čím si při přípravách na film musel projít (tělesná proměna, hraní na buben, změna akcentu, učení se znakové řeči), si oscarovou nominaci určitě zaslouží. Mistrovské dílo, které dostálo kvalit úžasného traileru, který jsem před lety viděl.