Američan v Paříži (1951)

Rozjuchaný romantický muzikál zlatého veku Hollywoodu s naivnučkým príbehom ľúbostného trojuholníka, ktorý je melodramatický avšak v tom najlepšom slova zmysle. Produkcia je výborná a aj herci na čele s Genem Kellym perfektne zapadajú do tohto dokonale namazaného stroja na žmýkanie emócií. Vďaka tomu aj tento film kĺzajúci po povrchu romantických vzťahov má farbu a vôňu, ale v konečnom dôsledku je len kvalitným spotrebným tovarom, ktorý sa ešte v závere snažia tvorcovia vylepšiť akousi štvrťhodinovou baletnou exhibíciou, aby ju nakoniec premenili na kabaret so šťastným koncom. 75%

Dej sa zdá na začiatky jednoduchý, ako chudobný umelec podľahne rozmaru bohatej paničky, ale potom sa to komplikuje. Na mňa a moje muzikálové očakávania až príliš. A keď sa to skombinovalo s náhodne vloženými predstavami a fikciou, a zavŕšilo sa bez slov iba brutálnymi baletnými scénami v nakreslených kulisách Paríža, tak som sa cítil podvedený.

Film samotný je takový pěkný barvotiskový plakát. Tehdy to lidé nevnímali, ale ta umělost z toho nesmírně trčí. Paříž je celá namalovaná na pozadí a když je Jerry s Lise u Seiny, je zcela zřejmý dutý zvuk ateliéru. Ulice, byty, kavárny... Vše je až moc vysvícené a trochu bez patřičné atmosféry. Některé vystavěné scény jsou ovšem mimořádné a úplně vyčnívají. Třeba koncert Adama je výtvarným dílem. Stejně tak závěrečný sen je i dnes hotové zjevení. Film bohužel ale rezignuje na nějaký smysluplný příběh a tak docela překvapuje Oscar za scénář a režii.

V porovnání s pozdějším majstrštykemZpívání v deštivycházíAmeričan v Pařížisice jako poražený, ale řekněme jen tak o půl oktávy (do určitého okamžiku). Opět se jedná o muzikál klasického hollywoodského střihu, takže hýří barvami, chytlavými a kreativními muzikálovými čísly, naivistickou a příjemnou romantikou, vtipem a nesmírnou pozitivní energií, kterou hlavně Gene Kelly rozhazuje plnými hrstmi. Tím vším jsem se nechal unášet krásných 95 minut. Ale pak přišel zlatý hřeb filmu - 20 minutová taneční kreace bez zpěvu. A kvůli ní (ač opravdu velmi nerad) musím celkové hodnocení snížit. Objektivně určitě vypiplaná záležitost, která se prý nacvičovala měsíc a stála milion dolarů, ale já se u ní TAK neskutečně nudil a vyloženě mi zkazila celkový zážitek, který do té doby byl opravdu parádní. Tudíž dávám lepší 3*, což mě docela trápí, jelikož ty 4* by tomuto muzikálu  opravdu slušely.

Dokážu porozumět úloze, kterou ty nejskvělejší muzikály (mezi kteréAmeričan v Pařížirozhodně patří, to asi nelze zpochybnit) sehrály v období klasického Hollywoodu - tím, jak hýří barvami a pulzují energii (taneční kreace), testují technologické možnosti záznamu a přenosu, nutí své tvůrce přemýšlet o kompozici, o inscenování (pohybu a figur v) prostoru -, ale ani toto mi nedopomáhá k tomu, abych většinově tyto snímky nevnímal jinak než jako svého druhuhistorické artefakty, jako něco, čeho si je třeba vážit, ale co už má svůj čas za sebou, jinými slovy si mě nepodmaňují, až na výjimky jim nepodléhám. Genea Kellyho (a jeho umění) si minimálně proZpívání v deštivážím, ale zrovna v tomto konkrétním případě se mně zdálo, že jeho hudebně-taneční čísla děj nikam neposouvají, ba že ho naopak brzdí (a to je u mě při hodnocení muzikálů to nejdůležitější kritérium) -spoilerkupř. tu závěrečnou, bezmála patnáctiminutovou,němoupasáž, kdy Jerry fantazíruje o životě s Lisou, poté, co ho tato opustila, považuju za extrém, to bylo takřka neusledovatelné. 65 %