Setkáme se v St. Louis (1944)

Výborný muzikál s Judy Garland, kde se tančí jen maličko a důraz je kladen hlavně na melodie a zpěv. Překvapí zapojení i těch, kteří nemají hlas jako zvon, ohromná barevnost a hlavně výrazně hřejivý pocit ze ztvárnění atmosféry belle epoque a zasazení děje do období svátků. Poněkud drsnější slavení halloweenu mě opravdu pobavilo a Have Yourself a Merry Little Christmas bylo dokonalým (téměř) zakončením filmu.

Mladučká Judy Garland a jej"Have Yourself A Merry Little Christmas".Meet Me in St. Louisje rozdelený podľa ročných období počnúc letom a končiac jarou. Hoci Vianoce tu majú relatívne malý priestor,Meet Me in St. Louissa radí na zoznam vianočných filmov, na čom má zásluhu predovšetkým už spomenutá legendárna skladba. "Have Yourself A Merry Little Christmas"je tou najzapamätateľnejšou scénkou filmu. Tootie:Wasn"t I lucky to be born in my favourite city?65%.

[3,5*]"If you're not busy tomorrow night, could you beat me up again?"Tento film sa väčšinou označuje ako kombinácia muzikálu a melodrámy, lenže ja ho vnímam predovšetkým ako komédiu, a to veľmi vtipnú komédiu, s množstvom skvelých hlášok ("Either I've lost some soup, or I've found a spoon."). Páčil sa mi hlavne ten výborný čierny humor, ktorý by som v takejto klasike vôbec nečakal (skvelo morbídna Tootie (oscarová detská herečka Margaret O'Brien):"It'll take me at least a week to dig up all my dolls in the cemetery."). Vďaka skvelému humoru som ochotný snímke odpustiť celkovú banálnosť, afektovanosť prejavov, či odtrhnutosť od reality (Juh bez jediného černocha?). Tieto veci si jednoducho netreba všímať, resp. treba ich považovať za súčasť diela a skôr vnímať jeho priam rozprávkovú atmosféru a prítomné čaro. "Meet Me in St. Louis" je dielo veľmi pestrofarebné, pôvabné, s nákazlivou pohodou, ktorá z neho vystupuje, takže divák ochotne odpustí nejaké tie "hopsasa tralala" piesne a aj trochu banálny príbeh (o vtieravej vydajachtivej dievčine s nemožným účesom. ktorá ale na druhej strane krásne spieva (Judy Garland)). Mimochodom. javí sa mi dosť komické, že zámožná južanská rodina (zrejme zbohatnuvšia na otroctve), žijúca v paláci, sama seba označuje za priemernú rodinu ("They don't have houses in New York?" "Rich people have houses. People like us live in flats."). Tak teraz neviem, či v tom bola irónia, alebo to ide na vrub tej odtrhnutosti od reality. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.

Prilis preafektovana, az hystericka muzikalova seansa s do oci bijucimi studiovymi kulisami a gycovymi kostymami. Typicky hollywoodsky "teatr" 40. (az 50.) rokov s nalestenymi hereckymi vykonmi, ktore su dnes naozaj k smiechu (tie posedenia rodiny z vyssej spolocnosti, ktora nikdy nevyskusala ake je to sa nadret, len ako sa nudit a konzumovat, su dnes az urazajuce). Judy Garland je zlaticko, ale tu s tym zostrihom na ofine "podla hrnca' vyzera strasne odpudzujuco a nalepku sexsymbolu svojej doby nechapem dodnes (i ked na druhu stranu prave ona svojim dynamickym herectvom zachranuje, co sa da). Uz i ked tie "spevacko-tanecne" vystupy prezivate, musi byt nieco zle. Len priemerne vyrazny kus slavneho obdobia jedneho velmi specifickeho zanru.

Upřímně nechápu, proč je tenhle film považován za klasiku. Jasně, je to načančané, barevné a minimálně pro Američany příjemně nostalgické, upomínající na idylický život na starém americkém předměstí (i když nevím, jak moc idylická byla doba, kdy nezadané ženy byly už v osmnácti považovány za přestárlé a odsouzené ke staropanenství, lol, a osud celé rodiny se podřizoval jednomu pracujícímu muži). Když si ale odmyslíte všechny ty barevné šatičky, dezerty, květiny, večírky, písničky..., tak vám nezbude nic. Tomuhle filmu chybí jakýkoliv příběh. I milostné linky se odehrávají jakoby jen tak mimochodem a absolutně postrádají jiskru a napětí. (Viz třeba žádost o ruku v závěru stylem vojenského povelu. To mě jako mělo dojmout? Eeh...) Sečteno podtrženo: Ráda jsem si doplnila filmové vzdělání, ale v budoucnu tuto "klasiku" už ráda oželím.