Život je zázrak (2004)

Základní charakteristiky tohoto filmu: balkánský bordel a živelnost, potrhlé až zvrácené postavy, rychlá folková muzika, spousta domácích zvířat, železnice, po které kromě vlaků cestuje kdejaká samohybka, láska a sex a také válka v Bosně a Hercegovině.DĚJ:V roce 1992 se srbský inženýrLukapřestěhuje s psychicky labilní manželkouJadrankoua synemMilošemdo Bosny, kde má na starost novou železniční stanici. Idylka vydrží jen chvíli, protože vypukne válka. Miloš narukuje, Jadranka uteče s hudebníkem a Lukovi přivezou jako rukojmí mladou bosenskou muslimkuSabahu. Mezi nimi to začne jiskřit, zatímco kolem řádí válka a všude je chaos.ZHODNOCENÍ:Prostě ulítlá balkánská komedie se vším, co lze od Kusturici a jeho kladného vztahu k lásce, výstřednostem a zvířatům čekat. Film je plný potrhlých postav, folku, koček, psů, hus, mezků a totálního bordelu, který dokáže být zároveň krásný i zvrácený. 
Luka je sympatický chlap, kterému se rozpadne rodina, přijde o syna a nakonec se zamiluje do krásné Sabahy uprostřed granátů a šílenství. Ty scény, kdy se válejí na loukách, koupou pod vodopády nebo se tulí, zatímco venku bouchají granáty, jsou naprosto úchvatné. Kusturica to umí – smíchat válku, lásku, humor a tragiku tak, že ti z toho jde hlava kolem. 
Ten film je jeden velký zázrak života – absurdní, chaotický, vulgární a přitom neskutečně poetický. Od kokainu šňupaného z kolejnic přes vojáka s bazukou obrácenou dozadu, co zpívá The Doors, až po mezka, který zachrání Lukovi život. Prostě balkánská pecka, která ti ukáže, že i uprostřed války může být život krásný, bláznivý a plný lásky. Kusturica opět dokázal, že je mistr svého oboru.

Filmy od Emira Kusturici Underground a Černá kočka, bílý kocour se mi líbily hodně, a proto jsem se s chutí vrhnul i do dalšího jeho snímku – Život je zázrak. No zase takový zázrak to tentokrát nebyl. Film je stále plný balkánského temperamentu, absurdních momentů, pozoruhodných a praštěných postaviček, občas má svoji uhrančivou atmosféru, ale nějak to nebylo ono. První polovina mi přišla hodně neurovnaná, dlouho mi trvalo, než jsem se zorientoval ve spletitém příběhu, v mnoha postavách a v místy zběsilém režisérském pojetí. Zhruba v polovině se to o poznání zlepšilo. Příběh (a vůbec celý film) se jakoby zaostřil, začal se soustředit a najednou byl silnější v konkrétních obrazech. Možná jsem to byl jen já sám. Kusturica ukazuje válku v jejích nejabsurdnějších situacích a jde mu to stále skvěle. Nakonec nechávám tři hvězdy a doporučím raději zábavnější Černou kočku a magičtější Underground.

Zpočátku to vypadalo jako neskonalá bláznivina známá z jiných balkánských filmů, ale v okamžiku, kdy šel Milos do války a objevila se omylem zajatá sestřička z muslimské části Bosny, začalo mi docházet, jak velké mistrovství tady Kusturica projevil, aby spojil jednoduché myšlení bosenských horalů na pomezi Bosny a Srbska, oddělené řekou Drinou, a moderní svět představovaný kopanou a vším, co k dnešnímu fotbalu náleží. Luka si nechce válku pustit k tělu, ale zajetí Milanovo a to,co se děje kolem něho, ho nenechává chladným, aniž by si stále neuvědomoval nesmyslnost války. Vždyť měl v plánu znovu uvést do života železnici, která by definitivně spojila Sarajevo s Bělehradem. Nu, ale dosti mých myšlenek, ať si každý o tomto filmu udělá svoji vlastní představu. Já dávám pět hvězdiček.

Láska a válka si nevybírají místo, čas ani osoby, které zasáhnou. Život je zázrak i když může být pěkné trápení. Emir Nemanja Kusturica opět zaujmul sice jsem jednu hvězdičku možná trochu přidal, ale proč ne, když pán režisér má Čechy rád. Luka a Sabaha jsou absurdní dvojice v absurdní válce, ale absurdních postav je tu víc. Zajímavé je účinkování syna Kusturici Stibora v roli kapitána Alexiče. Když se vám trefí film Život je zázrak do nálady, tak je to film na nejen na nedělní zhlédnutí.

Kusturice musí být v Srbsku mezi tamními domorodci něco jako Bůh. Další moudrá a v první polovině i vysoce vtipná záležitost. Ze srbského fotbalového utkání jsem pod sebou téměř uskutečnil nefalšovanou loužičku. Postavy byly opět správně sympatičtí cigáni. Opět nechyběla ani fantastická hudba. Kusturica je bezpochyby nejlepším režisérem, co se týče tvorby filmového paření. Mám z toho vždy dost. Bohužel mám v jeho filmech trvalý problém s druhými polovinami. Opět to bylo jaksi slabší a zcela na vážné notě. Každopádně kvalitní filmová podívaná, které pálím silné tři kousky.