Underground (1995)

Undergroundje vitální satirickou alegorií o "Jugoslávii" s karikaturními tendencemi v magickém realismu Emira Kusturici. Základem byla knihaJaro v lednuz roku 1977 od srbského spisovatele Dušana Kovačeviče, ještě před filmem (a před poslední válkou) vznikla divadelní hra. Nadsázka tu vládne od začátku do konce, "jugoslávské" charaktery jsou filtrovány satirickým karikováním, podstata země (státu) byla uvržena do podzemí, kdežto forma státu se dostala do nenechavých pracek všehoschopných podloudníků. Jistě, život se může stát sledem využitých či nevyužitých příležitostí, záleží však na tom, co (a koho) všechno jsme k úspěchu (k zisku) ochotni obětovat. Státní struktury mohou být velmi podobné strukturám zločineckým, obzvláště ve vypjatějších dobách (které lze nad to záměrně uměle prodlužovat). Kusturicův magický realismus se přenáší přes padesát jugoslávských let, skutečnost pevně provazuje se sny a s nevědomím, s halucinací a se zásvětím, události se dobývají z vlastní stratigrafické podstaty Jugoslávie. Hlavními hrdiny "bouřlivější" fresky o Jugoslávii jsou kšeftař, vlivný komunistický funkcionář i hledaný obchodník se zbraněmi Marko Dren (Predrag 'Miki' Manojlovič), Markův brach, elektrikář, vždy neohrožený bonviván a zloděj Petar Popara alias Černej (Lazar Ristovski) a Černého milenka, Markova žena a oportunistická divadelní herečka Natalija Zovkov (Mirjana Jokovič). Život v této trojici kypí a vře všemi vášněmi. Z dalších postav: Markův koktavý bratr, emočně vázaný na šimpanze, Ivan (Slavko Štimac), Nataliji nadbíhající a též chránící důstojník Wehrmachtu Franz (Ernst Stötzner), Černého prostodušší synek Jovan (Srdjan Todorovič), Černého žárlivá manželka Vera (Mirjana Karanovič), Jovanova snoubenka Jelena (Milena Pavlovič), Markovu kamufláž pomáhající udržovat Markův děda (Danilo 'Bata' Stojkovič), náročný filmový režisér adaptace Markových memoárů (Dragan Nikolič), nebo Natalijin postižený bratr Bata (Davor Dujmović). Kusturica byl obviňován z prosrbské propagandy, avšak spíše jde o smutek.Underground: život, lidské bytí je určováno spíše animálnějšími pudy, s nimiž čelí přes padesát let trvající válečné době. Je to pozoruhodná karikatura státu, národa, který nikdy, jak se to jeví, vlastně národem ani nebyl. Přese všechno však ze všeho prýští (magická) vitalita života.

Další z bezbřehých počinů Emira Kusturici. Plné krásných nápadů, ale zcela neukázněné. Kusturica neumí dát filmu konečný tvar, dotáhnout myšlenku do konce, dodržet jakoukoliv rozumnou stopáž. Je to jako vždycky změť. Místy půvabná, ale naprosto nekonzistentní. Dvě hvězdy za nápady, které jsou do scénáře vynikající, ale pro dobrý výsledek by to potřebovalo režiséra.

Keď sa zamyslím nad dejom filmu, tak musím povedať, že sa to režisérovi roztriaslo pod rukami a podľa mňa to celé nezvládol. Najviac sa mi páčila prvá časť o vojne, tá mala aj istý dej a istú nafúknutosť zápletky so zabitím Franza v divadle viem akceptovať. Najzaujímavejším je rozhodne, že isté osoby sú pod zemou a musia tam prežiť časť vojny. Ale, že by v sebe nemali ani kúsok odvahy či vlastného uvedomenia uvažovať prečo sú tam tak dlho? A ešte tvorcovia tam strčia takú hlúposť, že im istý ujo pretáča hodiny denne o 6 hodín dozadu, aby ich akože okabátil, mamamia. Keď už raz vylezú, prečo sa potom otec čuduje synovi, že nejde plávať s ním keď on vlastne prvýkrát vidí vodu? Je to celé smiešne, ale nie z dôvodu humoru, skôr z trápnosti situácie. Je to nevierohodné, veď nikdy nevidel denné svetlo poriadne. Ďalšie dve časti, už s odstupom rokov ma nudili. Natáčanie filmu vo filme je úplne zbytočné. All in all je to v ďalších dvoch častiach zlátanina všetkého možného, divočina, pri ktorej vás poteší akurát ústredné herecké trio s ich nezameniteľným šarmom. A svojský soundtrack, ktorý podfarbuje ich šantenie.

Kusturicovdokonalý film o srbskej mentalite, histórii a vojnovej juhoslovanskej odysei od druhej svetovej po divoké 90. roky. Aj pri vážnych témach sa nevyhne vtipu, absurditám a melancholickým výletom do snových destinácií. Film má mohutnú stopáž, ale s pribúdajúcim časom dej graduje a vám čas ubieha čoraz rýchlejšie. Aj keď námet a časť filmu na jeho záver môže pre nezainteresovaného diváka (neznalého juhoslovanský kontext) pôsobiť nevierohodne, opak je pravdou. Emir dokonale vystihol pointu, ktorú mnohí kritici filmu absolútne nepochopili. Nie je to oslavaTitovejJuhoslávie, je to ukážka toho prečo zanikla a nikdy opäť nepovstane. Podľa mňa jeho najlepší film!

Poetika, obrazová malebnost, podobenství a vtip to vše tam je a některé i vynikající, ale často dost daleko od sebe. Neúnosná délka a nespád některých scén, zejména kolem těch scén s natáčením filmu, které pohromadě neudrží ani ty přiblblé gagy. Také scény ze skutečné války nejsou moc hluboké ani hořkovtipné. Tento balkánský guláš ale poukazuje na to, že Balkán nepatří do Evropy. Symbolický konec film trochu napravuje jak filmově, tak myšlenkově. Hudba z filmů Emira Kusturici je plně samostojná a dá se poslouchat i bez obrazů.