Underground (1995)

Keď sa zamyslím nad dejom filmu, tak musím povedať, že sa to režisérovi roztriaslo pod rukami a podľa mňa to celé nezvládol. Najviac sa mi páčila prvá časť o vojne, tá mala aj istý dej a istú nafúknutosť zápletky so zabitím Franza v divadle viem akceptovať. Najzaujímavejším je rozhodne, že isté osoby sú pod zemou a musia tam prežiť časť vojny. Ale, že by v sebe nemali ani kúsok odvahy či vlastného uvedomenia uvažovať prečo sú tam tak dlho? A ešte tvorcovia tam strčia takú hlúposť, že im istý ujo pretáča hodiny denne o 6 hodín dozadu, aby ich akože okabátil, mamamia. Keď už raz vylezú, prečo sa potom otec čuduje synovi, že nejde plávať s ním keď on vlastne prvýkrát vidí vodu? Je to celé smiešne, ale nie z dôvodu humoru, skôr z trápnosti situácie. Je to nevierohodné, veď nikdy nevidel denné svetlo poriadne. Ďalšie dve časti, už s odstupom rokov ma nudili. Natáčanie filmu vo filme je úplne zbytočné. All in all je to v ďalších dvoch častiach zlátanina všetkého možného, divočina, pri ktorej vás poteší akurát ústredné herecké trio s ich nezameniteľným šarmom. A svojský soundtrack, ktorý podfarbuje ich šantenie.

Kusturicovdokonalý film o srbskej mentalite, histórii a vojnovej juhoslovanskej odysei od druhej svetovej po divoké 90. roky. Aj pri vážnych témach sa nevyhne vtipu, absurditám a melancholickým výletom do snových destinácií. Film má mohutnú stopáž, ale s pribúdajúcim časom dej graduje a vám čas ubieha čoraz rýchlejšie. Aj keď námet a časť filmu na jeho záver môže pre nezainteresovaného diváka (neznalého juhoslovanský kontext) pôsobiť nevierohodne, opak je pravdou. Emir dokonale vystihol pointu, ktorú mnohí kritici filmu absolútne nepochopili. Nie je to oslavaTitovejJuhoslávie, je to ukážka toho prečo zanikla a nikdy opäť nepovstane. Podľa mňa jeho najlepší film!

Poetika, obrazová malebnost, podobenství a vtip to vše tam je a některé i vynikající, ale často dost daleko od sebe. Neúnosná délka a nespád některých scén, zejména kolem těch scén s natáčením filmu, které pohromadě neudrží ani ty přiblblé gagy. Také scény ze skutečné války nejsou moc hluboké ani hořkovtipné. Tento balkánský guláš ale poukazuje na to, že Balkán nepatří do Evropy. Symbolický konec film trochu napravuje jak filmově, tak myšlenkově. Hudba z filmů Emira Kusturici je plně samostojná a dá se poslouchat i bez obrazů.

Ty lidi v mym sklepě ani neví, že je někdo vidí....   Hodně podivné... tady jednouKusturicanatočígeniální p*čovinua podruhý (pár let předem) natočí BalkánskéhoForresta Gumpa. Co se to děje?! Opravdu si potřebuji někdy dát Director's Cut se skoro ŠESTI hodinama - i když po takhle psycho-normálně dlouhý verzi úplně nevím. Zajímavě natočené, ulítlé, ztřeštěné, ale i chytré a celkově veliký mix žánrů s notnou dávkou emocí, které ale taky nejsou úplně jasné. Já úplně nevím co říct... pořád to ve mně leží a asi jen tak nepřestane.

Underground je živelnou variací Všech dobrých rodáků po balkánsku (koneckonců Kusturica měl Jasného film velmi rád). Rozdíl tkví v tom, že zatímco "Rodáci" jsou filmem natočeným v pomalém, lyrickém, tak trochu nepřítomném duchu kulturní tradice západně-slovanské, Underground je hypertenzní, bláznovstvím, magií a jihoslovanskou horkokrevností protřenou epikou, kdy s hrdiny prožíváme nejen celé životy, ale předně celé dějiny. Kusturica ovšem netvoří nacionalistický pomník, nýbrž velkolepý, po felliniovsku postavami napěchovaný ohňostroj, který od začátku do konce skvěle baví, budí úžas, kolik nápadů a poetična v tom je, a v závěrečné sekci přirozeně jímá. Underground, nejspíš vůbec nejdrásavější vítěz Zlaté palmy, zkoumá přitom věčnou otázku, zda přátelství dokáže obstát bez ohledu na proměny doby.