Žij a nezapomínej (2008)

Ach ta síla ruské ženy v ruské literatuře. Film není na ruského oscara, ale nemyslím si, že by udělal nějakou větší ostudu. Žively venkova drsného východu jsou ukázány v té nejjasnější podobě, stejně tak jako zkamenělá pustota konzervativního venkovana, který zapříčiní tolik smutku a nepochopení. Silný příběh, zejména ten knižní pokud mám věřit ohlasům.

Aj keď sa tento film odohráva vo vojnových rokoch nemá mnoho spoločného s vojnovým filmom. Príbeh je komornejší, ruskú dedinku takmer neopustíme a sledujeme ťažký život žien bez mužov, ktorí sú na fronte. Herci robia čo môžu, ale príbeh by potreboval niečim oživiť hlavne prostrednú časť, kde sa to nejako vlečie. Výsledku nepomohol ani dabing. V ruštine by som si ho užil podstatne viac. Je to prvý film, ktorý som skúsil cez "filmy online csfd". Strašne mi tam chýba voľba tituliek. Na viac ako tri hviezdy to bohužiaľ nemá. 60%.

Mne táto ruská dráma o dezertérovi dosť sadla. Oslovilo ma hlavne drsné prostredie ruskej Sibíri, kvalitne odohraté postavy s nulovým make upom, oblečené do špinavých prešívakov a gumených čižiem, všade samý sneh a ešte väčší sneh - proste verne zobrazená sibírska realita posledných vojnových rokov. Film vykresľuje postavy Andreja a jeho ženy Nasti (ale aj ostatných dedinčanov) ako obyčajných jednoduchých ľudí so všetkými ich kladmi a zápormi s jednoduchým spôsobom vyjadrovania, zmýšľaním a konaním. Žiadne monumentálne vojnové scény sa tu nekonajú, jedná sa o komornú drámu z konca 2 sv. vojny ale film rozhodne za pozornosť stojí.

Jsme namlsaní Amerických stylem válečných filmů a také hodně zapomínáme, že nejsou jediní, kteří takové snímky točí. Rusko už natočilo spousty filmů o různých válkách. Tento je jeden z těch velmi povedených. Kamera - Aleksandr Karyuk a Gennadi Karyuk. Zvuk - Maksim Reynbakh.

Příběh je sám o sobě velmi silný, román Valentina Rasputina je přímo skvělý. Alexandr Proškin, autor vynikajícího Chladného léta..., dal filmu přesnou atmosféru. Film se nedostane tak hluboko jako román, přesto vnikne dost hluboko ...