Zemřeš ve dvaceti (2019)

Muzamil se nakonec zdá se místo Alláha stal trošku obětí režiséra zakládající dějiny súdánské kinematografie. Film je zcela rozkročen mezi festivalovým exotickým filmem a melodramatem. Sem tam vstrčené vypjaté scény sppíše upozorňují na absenci příběhu bež že by sloužily jako jeho gradace. Snad největším smutkem je při takhle silném námětu téměř chybějící psychologizace „chudáka kluka“.(31.07.2025)

Nepřikrášlený, ale asi ani nepřišpiněný vhled do prostředí, o kterém vůbec nic nevíme. Film ukazuje, jak nebezpečná je opravdová, a tudíž slepá víra. I když na druhé straně je to pro mnohé skoro jediné, co jim zbývá, holt opium lidstva. Výborní (ne)herci a překvapivá malebnost súdánské polopouštní vesnice. Amjad Abu Alala má můj obdiv.(29.07.2025)

Nejvíc mě na tom potěšil závěr, jelikož SPOILER z toho nevzešla nejočekávanější možná varianta "carpe diem", ale spíš metafora o příklonu k dospělosti, která zde navíc znamená nalezení odvahy žít svůj život a oprostit se od pověr. Sice by bylo nejideálnější, kdyby tu dodávku dohnal, ale pořád to tam je a ačkoli ani to není žádná fascinující pointa, rozhodně je mi sympatičtější, protože není tak okoukaná. Navíc je fascinující, že možná všechny nechá ve víře, že se proroctví naplnilo - což by bylo hnusné vůči jeho matce, ale jak už jsem psal, slouží to jako metafora, ne jako komplexní završení příběhu KONEC SPOILERU. Zbytek filmu sice taky má co nabídnout a první polovina se mi zamlouvala dost, ale od zvratu, který přijde přesně v polovině, se z toho stal bludný kruh, ze kterého nikdo nevyšel a když už se o to (hlavně Muzamil) nějak pokusil, bylo to vždy šílené rozhodnutí, které by ho z něj nedostalo. Spolu s tím se žel zjednodušilo vykreslení rozporu mezi všemi věřenou tradicí a vírou ve zvrácení nepříznivého osudu, přičemž se dá pochopit, proč to Muzamilovi jde tak těžko, ale je to divné, když pak na něj má velký vliv jiný člověk, který je pro něj otcem víc než jeho skutečný a přesto i přes jeho rady Muzamil stále zůstává na stejném bodě. Vůbec by mi přišlo zajímavější, kdyby Alala víc sledoval reakce vesničanů na proroctví a Muzamilův poslední rok života, protože zaměření výhradně na něj by si zasloužilo hlubší psychologické prokreslení. Takhle mi přijde, že to plně nevyužívá svůj potenciál a jelikož už to není africký film z doby Třetího kina, tak se i hůř přistupuje na myšlenku, že je zde něco skryto a pochopitelné pouze pro lokální a dostatečně znalé diváky. To už se v tom možná moc nimrám, ale podstatné je, že i přes veškeré klady a zajímavý námět to nejvíc připomíná klasický festivalový film z kinematografie (opravdu) malého národa - trocha exotiky skrze rituály a víry v "bizarní" tradice, lákavá dramatická zápletka, která ale není dramatická moc, určitá typizace postav maskovaná za pomalejší vedení a výsledný dojem je hlavně "viděl jsem film ze země, ze které jsem nikdy nic neviděl". Sice to teď vypadá jako kategorizace navzdory tomu, že se dané filmy liší místy, odkud přišly, ale na Zemřeš v dvaceti to podle mě sedí docela dost. Po stylové stránce ale vyspělé, chytré kompozice záběrů a krásné využití odjezdů od tváře k min. polocelku. 3*(01.05.2025)

Zajímavý film, profesionálně zralý, s kvalitním scénářem, odrážející ducha země. (Film věnován obětem súdánské revoluce).(14.07.2025)