Země a lidé (1970)

Dokumentárny bizár. Československo dva roky po vpáde sovietskych vojsk pôsobí ako krajina ctiaca renesančné i stredoveké tradície. Hudobné i procesné. Krajina náboženskej tolerancie, velebiaca folklór i rozmanité hudobné prejavy. Od velikánov klasickej hudby, cez populárne piesne Evy Pilarovej a Waldemara Matušku, až po ohňovo divadelné performancie experimentálnej rockovej hudby Plastic People Of The Universe. Krajina plná zachovalých kostolov, hojne navštevovaných veriacimi. Krajina prírodných krás, horolezcov, zdolávajúcich strmé štíty Tatier. Krajina uzdravujúca chorých termálnymi karlovarskými prameňmi i liečivým piešťanským bahnom, vďaka ktorému je možné zlomiť barly (skvelý záber na sochu barlolamača, sprevádzaný zvukom prasknutia dreva). Zostrihané umne. Pre turistov, aby navštívili tento raj na zemi uprostred Európy. O skutočných pocitoch a náladách ľudí v ČSSR na počiatku normalizácie tento turistický propagačný bedeker nepovie ani ň. Záverečný pohľad na sútok Dunaja a Moravy z hradu Devín definitívne rozhodol o 80%. Sútok mám v obľube, často navštevujem pre dobrý pocit, krajinný ráz i silné pozitívne energie.

Při sledování mě mátla ta církevní procesí. Nemyslím si proto, že by to byl snímek přímo na normalizační objednávku. Spíš dozvuk tání konce 60. let a že po natočení šel rovnou do trezoru.

Celkom pekne natočený dokument o živote v bývalom Československu, tak trochu v štýle z každého rožku trošku. A jednu hviezdičku navyše pridávam za zábery zo Slovenského prostredia.

Prezentace líbivých obrázků, která je výrazně nacionalistická a ani to nevadí. Ono je fajn si připomenout, že máme vlastní kulturu, tradice, historii a že i současnost je svojí přítomností sama o sobě fascinující... jen by bylo fajn, kdyby to nepůsobilo tak kýčovitě, především co se přehnaného množství na dětičky a přírodu týče.(30.04.2024)

Také bych v tom filmovém bedekru nehledal jen reklamu na krásný normalizovaný režim v ČSSR, kde kontrarevoluci již odzvonilo. Řada záběrů je raritních a řada i hezky natočených. Inu umělec se ani v žoldu diktatury nezapře. Jediné co mně tam vadilo byla zcela nahodilá přehlídka scén. jednou je divák na pouti, pak poskočí kamsi k Plastikům aby se vzápětí díval do hlubokých očí tehdejší krásky ... * * *(07.08.2015)