Zánik domu Usherů (1980)

Švankmajer je ve své kreativitě výjimečný. Za vizuální podobou filmu ale zaostává ta zvuková. Klusákova hudba je super, ale hlas jako by se s filmem míjel. Nikoli vinou Petra Čepka. Herecky, mírou emocí, obsahově se mi přednes vcelku líbil, ale vadila mi neautentičnost, nezapojení do prostoru, to, že herec četl ve studiu, kde je jiná akustika, než jakou při pohledu na zchátralý dům čekáte. Znáte to, když vyprázdníte byt, slyšíte svůj hlas jinak, když jste v tunelu, tak zase jinak... A tady koukám na zanikající, bortící se dům, poslouchám hororový příběh, slyším autentické zvuky, ale hlas je úplně z jiného prostoru.

E. A. Poe patří k mým oblíbencům, z jeho tvorby mám nejraději právě Zánik domu Usherů. Přednes Petra Čepka je jakoby nezúčastněný, chladný až mrazivý, což podtrhuje atmosféru povídky.  Vše v domě je ponuré - oprýskané zdi, dveře, vše se rozpadá a spěje k zániku. Nejen dům, ale i lidé, kteří v něm žijí. Močál, židle padající z oken domu, pukající zdi...Působivé.

Mimoriadne sugestívne, naliehavé a expresívne od prvých sekúnd. Už predtým, než zaznie diabolský hlas Petra Čepka. Hoc vidím, že som jediný, komu to pripadalo tak, ako keby ho to ani nebavilo, ale bol z minulosti za niečo zaviazaný režisérovi a ten to po ňom žiadal načítať a tak to načítal za štvrť hodinu na prvú dobrú (čo je počuť na viacerých zaseknutiach). Avšak aj enormne unudený Čepek je nadpriemerný. K tomu neskutočný vizuál. Švankmajer stvoril vskutku rafinovaný spôsob, ako natočiť adaptáciu slávnej Poeovej poviedky bez toho, aby to natočil ako klasický film/kraťas. Je to v podstate len zostrih záberov, lež natoľko geniálnych, že si možno ani nevšimnete, že v tom vlastne vôbec nie sú herci (!). Toto kebyže prvý raz vidím ako dieťa, som tým dodnes hlboko traumatizovaný.

+4*Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak se v hodnocení jeho děl dostávám konečně do osmdesátek, což je podle mě jeho kvalitativně nejplodnější období. Horory mu sluší av tomtomu ve strašidelné atmosféře vydatně pomáhá Petr Čepek v roli vyprávěče. Tentokrát to zvládá bez herců a ponurý dům plný oživlých předmětům je plně nahrazují. Kvalitní dílo, které si ocenění zaslouží.[ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ]

Nejvěrnější zpracování Poeovy povídky Zánik domu Usherů jaké znám. I když je trochu podvodné, jelikož se jedná o četbu povídky – v Čepkově podání výjimečnou –, doprovázenou obrazy, místy surrealistickými. Je nihilistické? Ano! Je dekadentní? Jistě! Stejně jako Poeova povídka a Poe sám. Rozumím, že to někomu vadí, ovšem potom nechápu, proč vyhledává Poeova díla. Děj byl pro něj jen prostředkem, jak ve čtenáři způsobit zamýšlený psychologický stav – nejčastěji strach –, proto je podle mě surrealistické pojetí podstatně vhodnější než Cormanovo realistické převyprávění a roztažení děje na více než hodinu. Ke zhlédnutí na webuČT.