Vzpomínka na břehu moře (1990)

"Nech si tu lyriku, číst básničky má ten, kdo jim rozumí!"Vekovo a názorovo nesúrodé manželstvo Vejmělkovej a Nového je vystavené zaťažkávacej skúške na dovolenke v Bulharsku, nevydrží a skončí sa tragédiou. Svoje urobí aj mladý sympatický lokálny poeta Popjordanov, ale hlavný podiel si odmieta pripísať síce inteligentný, ale inak despotický debil manžel s parochňou a kotletami. Po rokoch už bez parochne a kotliet prichádza na miesto činu on a osve aj už vyrastený syn/polosirota Vaculík, aby postupne odkrývali ako to vlastne celé bolo. Film skáče v čase dopredu a dozadu, pokúša sa tváriť poeticky a psychologicky, no výsledok je taký nejaký mdlý, na čom majú zásluhu aj herecké výkony zúčastnených a asi aj režiséra Adamca, ktorý si strihol menšie cameo, ako Jirka, od ktorého sa dá požičať auťák na výlet do Bulharska. Filmy a seriály scenáristky Zinnerovej mám inak celkom rád, ale tento patrí k tým menej podareným. Za dva a pol nočného plávania k majáku."U nás minerálkou nepřipíjíme."

Miluju Evičku Vejmělkovou a miluju Bulharsko (mám tam příbuzné), takže za mě není co řešit - plný počet :-)

omg...

Tady nepomůže nic. "Herečka" Vejmělková v hlavní roli? Sledovat ji, to je utrpení! Snad jen v první Fontáně pro Zuzanu jejítalenttrochu zanikl. Nebo si to jen blbě pamatuju? Už je to dlouho, co jsem Fontánu viděl naposledy.

Československo-bulharský koprodukční film natočený podle scénáře M. Zinnerové zabývající se nefunkčním vztahem mezi P. Novým a jeho o dvacet let mladší ženou E. Vejmělkovou, jenž na dovolené v Bulharsku vyústí v tragédii zahalenou tajemstvím.  Pan Nový v tomto zapomenutém dramatu J. Adamce představoval despotického tyrana, jenž na svou mladou půvabnou ženu pohlíží svrchu, neváhá ji ponižovat i na veřejnosti a celkově se i k ostatním osobám chová jako magor. Zoufalá a zničená E. Vejmělková hodlá toto nerovné manželství opustit a záchranu a náruč útěchy nalézá v objetí od mladého bulharského intelektuála Dimitara, s nímž se seznámí na dovolené u moře, která má sloužit jako poslední pokus o záchranu vztahu s manželem.  Tato dovolená kvůli prchlivosti pana Nového skončí fiaskem, a jak se ukáže později, také tragédií, neboť jeho krásná žena se už zpátky do vlasti nevrátila. Celá rodinná tragédie je o to smutnější, že manželé vychovávali malého syna. Snímek se odehrává ve dvou časových rovinách, první popisuje onen nepěkný konec manželství a romantickou epizodu s mladým Bulharem, a ve druhé se osamocený P. Nový vydává po dvaceti letech na místo tragédie a setkává se s domnělým milencem jeho ženy. Současně do Bulharska přicestuje i syn P. Nového Ivan, z něhož se stal dospělý muž a herecky ho v dospělém věku ztvárnil L. Vaculík. Snímek se vyznačuje prolínáním těchto dvou časových rovin, které obsahují mnoho psychologických, romantických a dramatických prvků a nostalgických vzpomínek. V závěru se L. Vaculík sbližuje s dcerou Dimitara a divák může pouze spekulovat, zda mají společnou matku či ne. Tato závěrečná část však v mých očích není příliš důležitá, neboť na mě mocně zapůsobila především okolnosti rozpadu manželství, jež díky četným retrospektivám nabývá postupně jasnějších obrysů. Dílo pana Adamce podbarvené hudbou geniálního A. Michajlova mě zaujalo, z těžko popsatelných, vnitřních důvodů, hodnotím nadprůměrně.(19.01.2024)