Vysoká dívka (2019)

Válečné drama :) nedrama a sakra dlouhé pro mě celkem nudné až někde kolem půlky jsem na to začal pořádně koukat, protože prvních 30 minut se nic moc neděje. Usmrcování vojáku a vedení budeme říkat vlasti zdar, jak vše funguje, jak má. Žena, co nemůže otěhotnet po druhé a její kámoska v záchvatu zabije její dítě a tak chce, aby jí udělala náhradní ta na to nemá žaludek, protože musí soulozit s 50 letým chudákem.. Jako mít to tak 80 minut bylo by to lepší.

Všetci si už asi zvykli na to, že pre Rusov je obdobie rokov 1941 až 1945 jednou nevyčerpateľnou studnicou inšpirácie. Niekomu to možno už lezie krkom, hlavne ak sa jedná o exaltované patetické snímky. Na tento devastačný film ale čumím ako pero z gauča (ďakujem za vynájdenie vhodného prirovnania, Čuku Rorýsi...). Výkon herečky v hlavnej úlohe je buď na Oskara alebo na hospitalizáciu v psychiatrickom ústave. TOP 10.

Syrové, drsné, temné a především ruské, tentokrát v tom dobrém smyslu toho slova. Atmosféra je vystižená tak brilantně, že to snad ani víc nešlo. Je to skvěle natočený příběh, který je vzácný tím, že ve skutečnosti to bylo zřejmě ještě horší než si člověk vůbec dokáže představit a už tohle jsem měl problém si představit. Utrpení těch lidí v době války a i po ní muselo být vskutku naprosto strašidelné. Když si k tomu člověk představí jak se k těm obyčejným lidem chovali nejprve Hitlerovi pohunci a následně ne o nic lepší stalinovci pak opravdu mrazí, a to že hodně. Možná by to měli povinně promítat dnešní mládeži, i když mám pocit že by asi neuvěřili. Rozhodně za mně velký zážitek. Ten film bude ve mně dlouho....

Důvěrný vztah dvou žen je zde něco víc než běžná menšinová láska. Jedna z žen svěří svého chlapečka své spolubojovnici a jde s armádou na Berlín. Po návratu najde pouze její tiše mlčící kamarádku. Dítě nikde. Jeho osud v jediné zdánlivě bezstarostně hravé scéně otřese i nejodolnější povahou. Místo smutnění chce za každou cenu dalšího potomka. Vysoká dívka je dílo zralé, vyvážené, filmařsky promyšlené, zbavené líbivých efektů i nadbytečných slov. S výstižnou náladou Leningradu v roce 1945. Všudypřítomný výraz unavené odevzdanosti ve tvářích lidí. Druhá půlka se mi zdála trochu slabší.

Psychologický útek z devastovaného mesta tesne po vojne síce posúva do hlavnej postavy vysoké dievča, oveľa väčší priestor však zaujíma jej priateľka. Nie je to podstatné, obe ženy prežili svoje peklo a z pekla sa dostať vyžaduje niekedy pekelne tvrdé chovanie. Mladý režisér rozohral svoj prekvapivo dobrý part komorne, neočakávajte fyzickú devastáciu mesta, film sa odohráva prevažne v šere nemocnice a skromných obydlí. Je to príbeh o dušiach, ktoré vo vojne utrpeli.