Verdikt (1974)

Sophia Lorenová ani Jean Gabin příběhu neuškodili, ani mu nijak neprospěli, na toto téma byli příliš slavní a otřelí, a hlavně spojeni s mnoha jinými příběhy. A zřejmě by i tento zůstal jedním z mnohých, kdyby se právě nekonal paralelně v mém životě. V čem je podobnost a odlišnost. Předně nešlo o vraždu (ženu nezabil syn, nýbrž jeho pes), což není tak důležité; nejdůležitější je tu, že teprve po jeho přiznání, matka jeho vině uvěří (a následně spáchá sebevraždu). Když "žena v životě" však jeho vině neuvěří ani poté, pak ji za to, za trest, čekají dny a noci plné depresí a pobyty v blázinci. 
Jak k tomu mohlo dojít? A proč to došlo tak daleko? Když matka (samozřejmě bez otce) vychovává synka jako svého mopslíčka (a tvrdí, že se kvůli němu vzdala - i sexuálního - života; příčina je zřejmě jiná), neboť jednoho dne zjistí, že není (a možná ani nikdy nebyl) cvičeným pejskem, který panáčkuje a přináší odhozené věci, ale pitbulem, který žije z nesplacených půjček. Pak už pro ni není dost místa mezi "normálními" lidmi, a pro synka dost místa na svobodě. A teprve tohle může být ten okamžik, který nepřežije.

Matka urobí pre svoje dieťa všetko. Ale ako sa dá pritommanipulovať"spravodlivosťou"? Jediné a jedinečné spojenieGabinaaLorenprináša herecké majstrovstvo aCayattesi pod drobnohľad opäť raz a opakovane zobraljustíciu. Zrejme ale nejde o jeho najlepší film, hoci nedostatky súdneho systému zobrazil opäť dobre. Chýbalo mi viac zvratov, väčšia sila.

„Kto nemá chovanie, zostane na ocot.”•Aký bude vlastne vynesený verdikt v prípade obžalovanéhoAndré Léoniho[ALBERTINI], ktorému obžaloba kladie za vinu znásilnenie a vraždu akejsi len 17-ročnej dievčiny, alebo poprípade tiež doplňme i "kontroverznej osôbky" menomAnnie Chartierovej, a to teda konkrétne za priamej účasti prísneho predsedu súduLeguena[GABIN], tak to sa vskutku nechám i [ne]príjemne prekvapiť, ako napokon dopadne tentohľa prípad, ktorý sa čoraz viacej začal akosi zamotávať, keďže sa do neho začala postupne zamiešavať aj matka obvineného →Térésa Léoniová[LORENOVÁ]; len aby sa tento nastávajúci súdny proces niekomu prítomnému ešte poriadne nevymkol spod kontroly, keď už bude úplne neskoro plakať nad rozliatym mliekom!•Francúzsky filmový režisér v podaníA. Cayattea, prevažne vytváral kriminálnym spôsobom ladené tituly, ktorého postavy bývali rozporuplnými v rámci celku, čo ani tentoraz rozhodne nebolo žiadnou extra veľkou výnimkou, nakoľko nielen potenciálny páchateľ "mával maslo na hlave," a práve preto som vari netrpezlivo očakával aj to, ako sa totižto rozhodol naložiť s aktuálnou situáciou predstaviteľ zákona - sudcaLeguen, ktorý by musel mať asi vlastnosti "leguána," aby vôbec mohol pomýšľať na to, ako čo najúčinnejšie vyviaznuť z takto komplikovane nastavenej situácie → na mysli mám predovšetkým to, že som pozoroval mimoriadne znepokojivú záležitosť, ktorá so mnou veľmi hlboko otriasla, kvôli čomu napokon zachádzam až do najvyššie možného hodnotenia v podobe piatich hviezdičiek!

Dalším působivým filmem s inteligentním pojednáním o právu a spravedlnosti z pera bývalého právníka André Cayatta, který stál i za režií, je tentokrát zaměřené na obhajobu svévolné justice s odvoláním na článek 353 francouzského trestního zákoníku. Tedy přímo na problematiku rozhodování o vině či nevině na základě důvěrného přesvědčení při absenci formálních důkazů či nedostatku informací, které mohou být pouze důsledkem předsudků. Spravedlnost vs. mateřská láska během soudního procesu s mladým mužem obviněného z vraždy. Soudce vs. matka. Jean Gabin vs. Sophia Loren. André Cayatte tak předložil příběh vyvolávající otázky o spravedlnosti, morálce a o tom, kam až je matka schopna zajít, aby ochránila své dítě. Závěr je pak o to více šokující. Jean Gabin i Sophia Loren podpořili celý tento dějový komplex svými výkony, které dodaly jejich postavám hloubku a právě onu komplexnost. Tento film zkrátka chytne a nepustí svým temným dramatem a nechává diváka po celou dobu v napětí. André Cayatte si byl vždy velmi dobře vědom toho, o čem vypráví. A tak se dá říci, že stejně jako jeho předchozí filmy o právu a spravedlnosti jsou svým námětem k zamyšlení, i když je děj reálně nepravděpodobný.

Excelentní drama s vynikajícím hereckým obsazením.  Lorenová jako slepě milující matka, která není ochotna přijmout fakt, že by se její syn mohl dopustit odporného zločinu a proti ní  bigotní soudce Gabin, který své obžalované nemilosrdně drtí všemi možnými prostředky. Matka má však svůj plán a když je soudci unesena těžce nemocná manželka, rázem tu máme situaci, s kterou se dosud nesetkal a jeho smysl pro spravedlnost je vystaven dosud nepoznanému tlaku.  Obě herecké hvězdy tu září velmi jasně a je to velká podívaná. Scény ze soudní síně plně ovládá Gabinovo charisma a třeba při poradě s porotou jeho výstup snese srovnání s nejlepší soudničkou ever, tedyDvanácti rozhněvanými mužia člověka až zamrazí při představě, že by tam byl. Lorenová pak  snad nešťastnou a téměř všehoschopnou matku ani nehrála, ona jí v té době byla. Ten strhaný výraz a ty oči zraněné laně... nepříjemně krásné.  A když se její vynucený vztah se soudcem postupně vyvíjí a v jedné chvíli dokonce mezi nimi přeskočí překvapivá jiskra, stává se v pomyslném souboji velikánů v mých očích nevyhlášeným vítězem. Trochu předpokládaný, ale o nic méně zdrcující, závěr pak dává Verdiktu poslední zářez do vyrytého puncu nejvyšší kvality.