Variola vera (1982)

Jedná se o katastrofický film o epidemii pravých neštovic (latinskyvariola vera), která propukne v bělehradské nemocnici, kam se dostane nakažený pacient, který infekci chytil někde v třetím světě. Lékaři špatně stanoví diagnozu, myslí že kožní vyrážka je alergická reakce na penicilin, a tak se infekce rozšíří. Stát uvalí karanténu na celé zařízení. Snímek je inspirován skutečnou epidemií neštovic v Jugoslávii v roce 1972. Pod povrchem katastrofického a horrorového ladění jde o ostrou společenskou alegorii: chování personálu i pacientů v krizi jako panika, sobectví, selhávání institucí i ojedinělé hrdinství slouží jako kritický obraz jugoslávské společnosti a jejích poměrů. Film bývá řazen k vrcholům jugoslávské kinematografie 80. let a je oceňován za napětí i mnohovrstevnaté vyznění. Jako lékař jsem zažil COVID ve fakultní nemocnici, kde jsme 2 roky běhali v celotělových ochranných oblecích a nosili masky, a některé věci ve filmu mi přišly nereálné. Např. vakcíny má přednostně dostat zdravotnícký personál, aby se mohl starat o nemocné, a ne pacienti. Nechápal jsem proč ihned nezačali nosit roušky, rukavice a všechny nemocné neizolovali se zákazem vycházení z pokojů, místo aby je nechali pobíhat po nemocnici. Na druhou stranu film byl celkem realistický. Případ pravých neštovic by si měli prostudovat všichni antivaxerští dezoláti, kteří nás lékaře pěkně serou. Bohužel se i mezi lékaři najde pár shnilých jablek jako třeba Šmucler.

To se pozná lékařská kapacita. Prej toto je přímo ukázkový příklad toxicko-alergické reakce na léky. Konkrétně na Penicilin. Z místa které mělo lidem pomáhat(nemocnice) se najednou díky chybné diagnóze stane vězení kde začne obcházet zubatá. A jak je známo ta si nevybírá koho vezme sebou. Máme tu pacienta s téměř vymýcenou nemocí Variola Vera(černé neštovice) což smrdí propuknutím epidemie. Na nemocnici je uvalena karanténa. Nikdo nesmí bez povolení ven ani dovnitř. Nemocnicí se šíří panika, strach a samozřejmě smrtící nákaza. Film s hodně tísnivou atmosférou kterou ještě víc umocňuje perfektně zvolená hudba. Dalo by se tu asi sáhodlouze polemizovat jestli je žánrové zařazení k hororu správné. Pakliže půjdete do filmu s tím, že se jdete dívat čistě na horor pak budete asi zklamáni a budete nesouhlasit. Pakliže k tomu budete přistupovat jako k nehororovému snímku pak se dá říct, že v určitém úhlu pohledu to horor rozhodně je a zařazení je tentokrát správné. Každopádně si myslím, že v téhle situaci byste se určitě ocitnout nechtěli. Za mě určitě hodně hutný drama s docela nepříjemnou atmosférou. 4hvězdy

Dráma z prostredia nemocnice, ktorá sa stane centrom smrteľnej epidémie, ťaží predovšetkým z toho, že vyzerá relatívne uveriteľne. Jednak konanie postáv - doktorov, sestier, pacientov, jednak krízového vedenia. Aj keď výnimky existujú - postavy sú zavreté v nemocnici sotva 21 dní a niektorí konajú tak, ako keby to bolo navždy. Samozrejme, dnešného diváka možno napadne istá paralela s pandémiou COVID-19 - málo vakcín, veľa pacientov, ochota i neochota nemocničného personálu v súvislosti s epidémiou, etické princípy atď. Na druhej strane, film pôsobí, ako keby mal iba televízne spracovanie a bol natočený minimálne o 10-15 rokov skôr. Trilerových scén je minimum, ide skôr o depresívne ladenú drámu.

Variola vera v ziadnom pripade nie je horor,skor je to drama alebo katastroficky film podla skutocnych udalosti z byvalej Juhoslavie o vypuknuti epidemie v Belehrade v jednej z nemocnic smrtelnou chorobou menom prave kiahne,ktorou nakazil viacerych ludi jeden pacient dovezeny v tazkom stave,samozrejme je to na tu dobu vynikajuco natocene a zvladnute,pred tvorcami klobuk dole,strasne mi to pripomina terajsi koronavirus,ktory suzuje cely svet,vazne respekt pred tym vsetkym,som rad,ze som si tuto zalezitost pozrel,hodnotim najvyssie ako sa len da...:-)

Film poměrně věrně popisoval skutečné události. Do jaké míry popisoval věrně i dění v dané nemocnici se již asi nedozvíme, ale toto bylo více šokující než samotná epidemie. Dostat se v té době do takového špitálu bylo hraniční s pořádným průserem i bez neštovic. Doktoři nedělali v podstatě nic jiného, než se starali o to, koho přefiknout, sestry smažky nebo děvky, pacienti a topiči tím pádem suplovali makali za personál, který to měl evidentně, až na pár výjimek, celou dobu na háku. Je jasné, že ve vypjatých chvílích by byl zmatek i v Chicago Hope, ale takové diletantsví, jaké bylo tady, to je moc i na Balkán. Mám za to, že to tvůrci kapku přehnali s tím kritickým pohledem. Bo takhle se jeví skutečnost - to že tu epidemii jugoši zvládli za pár měsíců - jako naprostý zázrak.