Andělské vejce (1985)

Umelecky poňaté japonské animé, ktoré ponúka najmä audio zážitok, aký sa len tak nevidí. V kombinácii so zaujímavým vizuálnym prevedením sa jedná o snímok, ktorý je vskutku unikátny. Tá dejová linka išla prakticky vo všetkom mimo mňa, ale ten vizuál som si ozaj užil. Niet nad autentickosť a kreativitu v animáciách. 60 %

Filozoficky zaujímavé, no dobrých tridsať minút (čo je reálne polovica filmu) som si vravel, že je to celé akési neprístupné, a že ma to (dúfam, že mi fanúšikovia odpustia) vlastne moc nebaví. Má to však jedno veľké ALE. Zhruba od nástupu do archy je to strašne zaujímavá existenciálna dráma zaoberajúca sa kvantom bytostných tém a pokojne aj ničím, pretože jednou z point je, že najskľučujúcejšie otázky života jednoducho nemajú jednoznačné rozuzlenie. Nikdy ho nebudeme poznať, nakoľko ľudský zásah automaticky vedie k deštrukcii a smrti. Nadčasovosť ideí a intelektuálnych východísk umožňuje Anjelskému Vajcu odolať zubu času. Pôsobí rovnako fresh, ak nie viac, ako pred štyridsiatimi rokmi. Ústredná myšlienka je v kontexte záveru mimoriadne ťaživá, nakoľko nás (spolu s postavou) uvrhne do cyklického kruhu osamotenia a osobnostnej pustoty, z ktorej už niet žiadneho úniku. A možno práve preto film v divákovi neuveriteľne zreje. Aj teraz, pár dní po dopozeraní, sa ku mne vracia a ponúka otázky, na ktoré jednoducho nedostanem odpoveď. Som v rovnakom väznení ako jeho postavy, pričom až smrť dokáže ponúknuť definitívne rozlúštenie spirituálnych otáznikov o podstate bytia a ďalšej (potenciálnej) úrovni jestvovania, ktorá prichádza (snáď až) po zachovaní si duševnej čistoty počas života. A na záver obligátna poznámka. Vizuálne výborné, hudobne vyložene strhujúce, pričom je fascinujúce ako sa z malých momentov (naozaj sa deväťdesiat percent času len chodí temnými ulicami) vykresala plnohodnotná odysea, kde ten pomalý, úmorný, tok času mimoriadne cítite, čo beriem ako jasný autorský zámer a nie režijnú chybu.

Úžasná atmosféra, stačí obraz a hudba, slova sice zazní, jen v nezbytně nutné míře, a nechybí. Nevhodné pro toho, kdo hledá akci a jasné vysvětlení. Film fascinuje tím, že si dovolí obraz, který nemá jednoznačné sdělení a je na divákovi, aby si sám odpověděl, k čemu směřuje a čeho je ochotný se vzdát. Tak jako dívka, která se nedokázala vzdát své představy o smyslu vejce, aby nakonec o ně přišla a mohla najít nový horizont.

"You should keep the important things inside of you." Atmosférické, surealistické a abstraktní převyprávění všem dobře známého příběhu (nebudu spoilerovat) pro přemýšlivé diváky. Hypnotický vizuál Yoshitaky Amano doplněný o biomechanickou stylizaci (cyberpunk ve svém původním významu) jsem naprosto hltal a už jen kvůli tomu si myslím, že Andělské vejce stojí za to vidět. Film není vyprávěný dlouhými dialogy. Replikami postav se tady šetří, za to jsou pečlivě volené. Vyprávění se tak odehrává na úrovni symbolů, které snímek divákovi pozvolna servíruje, aby do sebe zapadly v závěru a nechaly přitom prostor představivosti a vlastní interpretaci. Takové filmy už se dnes netočí. Až na to budete koukat, vyberte si klidný den s dostatkem času.

Fascinující snímek podněcující diváka klást si mnoho otázek, jenže nenabízející téměř žádné odpovědi - ve spoustě případů tak zůstane nezodpovězená i otázka “Co jsem to vlastně viděl/a?” Jediným alespoň trochu uspokojujícím klíčem k porozumění je okatá rovina biblických alegorií, jenže symbolika filmu je natolik abstraktní a narativ natolik rozvolněný, že žádný objektivně správný výklad tohoto snímku patrně neexistuje. Nezbývá tak, než upínat svoji pozornost k neuvěřitelně pozoruhodnému funkčnímu světu plně využívajícímu svoji neúplnost a grotesknost. Ta totiž buduje atmosféru tak hustou, že se jí musí divák prořezat motorovou pilou. Skoro mi až přijde, že Oshii a Amano nejdříve přišli s nákresy prostředí, a nějaký příběh k nim přidávali až později. Každopádně se jim povedlo stvořit artový film, který by si zasloužil dál rozvést, ovšem chápu, že v nejlepším se má přestat.