Nosferatu - Fantom noci (1979)

Skvělá hudba, skvělá atmosféra, ale chybí mi tam strach, který jsem měl u Nosferatu z 1922. Je to velmi podobné s Nosferatu 2024, ale těžko říct, který s těch dvou novějších byl lepší. Rozhodně zůstanu konzervativní a doporučovat budu vždy spíše původní nejstarší dílo, které je reálně opravdu děsivé. 8/10

Ďalšia variácia na Stokerov román, opäť iná, v niektorých záberoch trochu rutinná, v niektorých správne temná a melancholická. Menej hororu, viac poetiky. Výprava/vizuál autentické, hudba mi sadla tak pol na pol. Geniálny desivý chorál striedaju veselšie durove melodie čo by mi viac pasovali k ,,romantickejšiemu'' námetu. To ale nie je objektívna kritika len môj osobný problém. Kinski ma moc neohúril, ani dizajnom ani vystupovaním. Miesto strachu som z neho skôr cítil osamelosť a smútok. V pár skvelo nasvietených scénach ale pôsobil nepríjemne, to musím uznať. Rozhodujúci faktor v hodnotení bol ale porovnanie soriginálomktorý mal aj bez dialógov lepšiu atmosféru.

Videl som nemú verziu nakrútenú na Oravskom zámku a zaujímalo ma, prečo v roku 2024 vznikol remake. Ale nahrala sa mi iba Herzogova verzia z roku 16979 s Klausom Kinskim. Zistil som z nej iba to, že ten starý Stokerov príbeh  je nepozerateľný v akejkoľvek verzii. Samozrejme, ak je niekto fanúšikom týchto upírskych hororov, tak si možno príde na svoje. Ja ním nie som a určite by som mal problém vysvetliť za čo vlastne som dal tie dve hviezdičky.

Očekával jsem více tísnivou gothic atmosféru, ale Herzog nám to servíroval přímo na tácu. Úředník dojede k hradu, kde mu otevře sám bledý hrabě Kinski s dvěma pizizuby jako by se nechumelilo, dobrý den, celý den, něco tady podepíšem. Hromada rakví s hlínou a krysami se vklidu dokodrcá za bílého dne do holandského kanálu a tisíce krys se rozutečou s morovou nákazou do města, aniž by to bylo kohokoliv znepokojovalo. V přítmí expresionismu si tu hrabě tahá rakve po svých do staré zástavy kdesi v uličce a já se potměšile usmívám, jak komický dokáže být pán upírů. Humorné poposkakování po náměstí a ´´strašidelná´´ scéna poprvé v domě úředníkovi nevěsty, kdy se ji vplíží do ložnice obluda a ona na to reaguje jak v grotesce z minulého století. Celé toto přefouknuté Wernerovo dílo bez krve působí jako barevný mustr na to, kde se vyhnout nechtěné komičnosti a udělat z Nosferata skutečně nemrtvé monstrum schovávající se ve stínech. Právě proto si více vážimprvníverze a téposlední.  45%

„Death is cruelty against the unsuspecting. But that's not what I perceive as cruel. Cruel is when you can't die even if you want to. Give me some of your love...“Ďalšie nemecké spracovanie Draculu, tentokrát ako remake toho prvého. Oceňujem snahu o psychologizáciu postáv, predovšetkých grófa Draculu v podaní Klausa Kinskeho, unaveného večným životom a smädom po krvi, vyprahnutá existencia, ktorá bola tieňom vlastného tieňa. Druhé plus bola nádherná a odhodlanáIsabelle Adjani, ktorá Kinskemu skvele sekundovala. Oproti staršiemu vydaniu z roku 1922 mi tam však chýbalo budované napätie. Akékoľvek nedostatky sú však bezpredmetné, toto nie je totiž film ale kultovka, ktorú by si fanúšikovia žánru mali určite dopriať.