Christine (1983)

Film nieje až taký strašidelný, ale je mierne znepokojivý, z toho auta trochu hrôza ide. Námet bizarnejšieho rázu, ale v dobrých režisérskych rukách, tá pravá stredoškolská 70ková estetika, zvrátená a temnejšia verzia Pomády. Výsledok je viac ako uspokojujúci, hlavné i vedľajšie postavy hrajú, sú mladí, sledujeme ich vývoj, hlavne hlavného protagonistu, ktorý sa zamiluje a nechá posadnúť diablom posadnutým "miláškom", červeným veteránom. Fantázii sa medze nekladú, napätie je vystavané dľa možností, z auta srší zlo, je to veľmi zlé pomstichtlivé autíčko. A solídne béčko je na svete. 70%.

Proti proudu. Takhle se cítím při psaní této recenze, vzhledem k příliš velkorysým názorům uživatelů, kteří tomuto filmu dali až příliš vysoké hodnocení. Předpokládám, že to udělali proto, že na filmu pracovali Stephen King a John Carpenter, a neměli odvahu kritizovat tyto slavné a důležité osobnosti hororové kinematografie, které podle mého skromného názoru pravděpodobně vytvořily jeden z nejvíce přeceňovaných příběhů, jaké kdy byly natočeny. Speciální efekty byly více než dostačující, ale nedokázal jsem se dočkat dál. Důvodem, proč jsem zůstal uvízlý, byla moje neschopnost se spojit s Christine; zdaleka ve mně nevyvolávala žádné pozitivní pocity. Každopádně můj názor je nyní napsán. Stephen King byl v jiných produkcích úspěšnější, stejně jako Carpenter. Tento film je jedním z nejslabších z obou jejich děl.

Film o zabijackom aute na vážno. Schválne píšem film, pretože horor je to minimálne. Súhlasím s POMOm, že aj keď je film rozťahaný a pomalý, nemal som ho problém dopozerať kvôli tomu, že jednoduché veci v ňom fungujú: herci, pôsobivá premena hl. hrdinu, motív priateľstva, šikany, umné využívanie hudby (ústredné Bad to the bone i typický Carpenterov 80kový soundtrack) a aj záver, kedy auto začne zabíjať nie je zlý. Vo výsledku nič strhujúce, na 1 pozretie sa to ale dalo. 55% PS: až sa nechce veriť, že niečo námetom takto bizarné ala Asylum napísal King.

Promarněná šance a zbytečně uhlazený film nejen na Carpenterovy poměry, ale i v konkurenci hororů s vraždícími automobily. Začátek je slibný, v několika zajímavých scénách (prakticky ve všech nočních s vraždící Christine) nechybí atmosféra, jenže zbytek nudí a navzdory "řídké" dějové lince to má téměř dvě hodiny. Keith Gordon zahrál proměnu z posery v psychopata poměrně přesvědčivě, charismatický Harry Dean Stanton zklamat nedokáže (i když je tu jenom na chvilku), ale jako celek je to prostě slabota. 40%.

“Throwback Thursday #119” - S Kingovými adaptacemi to bylo odjakživa jako na houpačce, jedna je masterpiece, další je totálně nudná, další zase totálně nahovno. Naposledy když jsem viděl Kinga, shodou okolností taky v rámci throwbacku (Cujo), tak jsem měl problémy ho dokoukat, protože ten film byl totálně hloupej. Námět Christine zní taky strašně cheesy, ale s převedením knihy na velké plátno si dal Carpenter práci a Christine je zajímavý thriller o tom, kam až může zajít posedlost. Příběh je trochu šmrcnut duchařinou. Divák sleduje uťáplého nerda, který je bullied a až když najde staré “prokletý” Plymouth Fury pojmenovaný Christine, stane se z něho ultimátní čůrák, na kterého má auto bad influence. V první půlce je scénář postaven na postupném odhalovaní “posedlosti” auta, kdy je zlomem samoopravovací scéna, pak film trochu víc sklouzne do béčkových vod, ale celkově jsem byl spokojen. Ústřední dvojice je taková nemastná neslaná, Robert Prosky je jako majitel vrakáče toxickej zmrd a polda Harry Dean Stanton naopak klasicky vlídný člověk. Hororových prvků tu moc divák nenajde, protože auto nepůsobí moc děsivě, ale zase Carpenter dokázal akci s auty natočit zábavně a scény s hořícím autem a finále jsou na svou dobu slušná filmařina. Celkem jde tedy o netradiční “horor”, který je určitými lidmi považován za kultovní, čemuž se já nebráním a mohu potvrdit, že jde o zajímavý snímek pro milovníky 80’s filmů, aut i hororů. Viděno na Amazon Prime. 4*