Vetřelec (1979)

Vetřelec je samozřejmě též archetypální film reinscenující porodní trauma, a ono vůbec to platí pro celé umění H. R. Gigera, který monstrum vytvořil. Xenomorph = parazitární těhotenství, facehugger jako znásilnění a současně dušení (hypoxie během porodu), chestburster = násilný porod skrz tělo, ocas Xenomorpha silně připomíná pupeční šnůru. Celá série je postavená na hrůze z reprodukce, monstruózním mateřství a ztrátě kontroly nad vlastním tělem. Děj se odehrává v úzkých temných chodbách vesmírné lodi (porodní kanál). Giger sám měl velmi traumatický porod (pomocí kleští) a tvrdil, že si z něj zachoval preverbální vzpomínky (klaustrofobie, tunely, tlak). Mluvil o tom opakovaně, mimo jiné i se Stanislavem Grofem. Jeho umění (včetně Necronomiconu, ze kterého xenomorph vzešel) je plné motivů mateřství, lůna, násilného zrození, sexu a smrti zároveň. Často mluvil o tom, že sex a smrt pro něj nejsou protiklady, ale totéž. Xenomorpha navrhl jako hybridní, hermafroditní bytost — zároveň falický i vaginální. Giger sám říkal, že chtěl, aby byl krásný i děsivý, a aby v sobě spojoval mužské i ženské prvky. Celý reprodukční cyklus (vajíčko → facehugger → chestburster) je čistě mateřský/parazitární horor — násilné oplodnění, násilný porod, který zabije hostitele. A vesmírá loď, kde se Vetřelec odehrává, se jmenuje MOTHER. Je to náhoda?

Píše se rok 1982, potkal jsem kámoše ze  třídy a on prý, jesli nechci do kina na sci-fi horor. Do poslední chvíle jsem si myslel, že mě chce napálit, ale když jsem zadním vchodem vstoupil do malého kina hornického učiliště a viděl titulky s nápisem ALIEN, přestal jsem dýchat, sedl na schody přeplněného kina a vytřeštil oči. Do té doby jsem viděl jediný horor, Studna. Co jsem jako 13 letý kluk prožil se nedá popsat. Film jel dokola celé odpoledne, takže jsem jej viděl 2x za sebou. Dodnes nechápu, kde ho v té době sehnali a jak se tam vůbec dostal. Už nikdy jsem nic podobného v kině, ani u TV nezažil, až na Vetřelec 2. Geniální scénář, herecké výkony a efekty, které předběhly o dekády filmovou tvorbu. A hlavně úžasná Sigourney Weaver. Podle mě, RS nejlepší režisér všech dob.

Po x-veľa zhliadnutí od 80. rokov, keď už opadol hype zo štýlového dizajnu monštra HR Gigera, to na mňa pôsobí v 2026 dosť jednoducho, lineárne a najmä prázdno a bez pointy. Skôr sa mi páčili neskoršie prequely Prometheus a Covenant mystickou atmosférou a tým, že súvislosti okolo vzniku Aliena objasňujú. Stará nákladná loď Nostromo je ale úžasná a dôveryhodná kulisa, žiadna štúdiová syntetika typu Star Trek Next Generation 1987, veľmi nadčasový film až na tú miestnosť, kde komunikovali s Mother :D

Tenhle film mám mezi oblíbenými - a zde řeknu svůj pohled, co tenhle film dělá (pro mě osobně) tak geniálním: 1) Atmosféra 2) Postavy 3) Dialogy 4) Hudba 5) Monstrum 6) Pomalé tempo. Abych to rozvedl: Atmosféra nádherně navozuje pocit, že se tady něco děje, i když zezačátku nevíte co. Sem zapadá i monstrum, které v tomhle filmu ani není vyloženě zvíře, jako strach samotný (kdy možná tušíte, možná ne, jaká postava přežije) - ale stále v rámci biologie dává smysl, jak vetřelec funguje. Pomalé tempo napomáhá celému snímku k tomu, aby působil o to tísnivěji. Hudba podtrhuje danou situaci (nebo spíš emoci), která má nastat. Postavy mají skvěle napsané dialogy, kdy se nemusí nic explicitně vysvětlovat. Stačí reakce postavy. Tyhle dialogy jsou dělané mně osobně na míru - zbožňuju, když se postavy dohadují a diskutují o řešení dané situace.

Už od úvodných tónov svojho znepokojujúceho soundtracku Alien dokonale nastavuje náladu. Pomalé, desivé zábery prázdnych chodieb vytvárajú pocit strašidelného domu vo vesmíre a nikdy sa tejto atmosféry úplne nezbaví. Budovanie sveta je neuveriteľné. Nostromo pôsobí obývane a nízkotechnologicky spôsobom, ktorý ho robí zvláštne blízkym, zatiaľ čo mimozemská loď je tak úplne cudzia, že je to takmer mätúce. Scény a modely sú nádherné a pocit mierky, či už ide o rozľahlosť vesmíru alebo hrozivú mimozemskú architektúru, je ohromujúci. Jedna vec, ktorá naozaj predáva ponorenie do hry, sú dialógy. Je to neformálne, konverzačné a pôsobí to, akoby ľudia naozaj hovorili, nie ako postavy, ktoré čítajú repliky. Ste priamo vtiahnutí do dynamiky posádky, čo robí situáciu ešte znepokojujúcejšou, keď sa veci začnú rozpadávať. A rozpletajú sa. Film brilantne pracuje s dôverou a pýchou, najmä s Ashom, ktorého na konci úplne nenávidíte. Odhalenie androida pôsobí trochu náhle a mohlo by to byť trochu náznaku, ale stále to funguje. Medzitým je loď z nejakého dôvodu stále mokrá alebo kvapkajúca, čo len pridáva na znepokojujúcej, utláčajúcej atmosfére. To, čo Alien vie najlepšie, je zdržanlivosť. Ukáže vám to práve dosť, či už ide o záblesky xenomorfa alebo Ripleyin zúfalý boj o prežitie, bez zbytočného vysvetľovania. Príbeh je miestami trochu rozmazaný (najmä keď Ripley najprv aktivuje, potom sa snaží deaktivovať samodeštrukciu), ale keď pochopíte, čo sa deje, všetko do seba zapadne. Záverečný súboj je napätý, uspokojivý a zanecháva vo vás pocit, že ste práve boli svedkami niečoho monumentálneho. Celkovo je to majstrovská ukážka atmosféry, napätia a budovania sveta. Aj s niekoľkými drsnými hranami príbehu zostáva Alien veľmi účinným hororom.