Na prahu temnot (1987)

Myslím, že je to jeden z nejslabších a nejpřeceňovanějších filmů 80. let. Mnozí ho považují za nedotknutelnou kultovní klasiku své doby, ale podle mého názoru neobstojí ani v žádném případě. Mám k němu stejný pocit jako k filmu „Kvílení vlkodlaků“: má kouzlo své doby a dobré efekty, ale je strašně zestárlý. Vývoj zápletky je dost neohrabaný a dokonce absurdní a místy je nudný. Nejhorší: Je to nepochybně ten deliricky bizarní a absurdní happy end, naprosto nesouvislý a nepatřičný. Nejlepší: Přináší do žánru upírů a podivné směsice westernu, road movie a romantiky několik zajímavých nápadů. Zkrátka, podle mého názoru je „Fright Night“  nekonečně lepší, opravdová klasika, která je mnohem zábavnější a lepší než tato.

„Pojď ke mně, můj milý, napij se z mé žíly. Až se lovit naučíš, sám svou žízeň uhasíš.“ Jenže nedávno proměněný Caleb zuby vycenit nechce. Lovit odmítá, krmí se ze zápěstí své lásky Mae a varování, že by ji nadměrné vysávání mohlo zabít,se jen smějejak debil. Tělesně již upír, mentálně dosud normální chlap, čili lenoch, příživník a sobec. Pro vdavekchtivou upírku naprosto neadekvátní partner. Tahle noční road movie je drsná, čerstvou krví provoněná a sluncem do černa vypečená záležitost. Viz malé faux pas s neuhlídaným časem, kdy do upírů pražilo slunce a spálilo je jak Faustka topinky, naštěstí včas nalezli stín a seškvařená kůže zregenerovala do pouhého očouzení. Bavily mě marné pokusy Mae o iniciaci nováčka. Ty vygradovaly v top scéně v baru, který upíři do mrtě vypili, včetně barmana, jen Calebova večeře bohužel proskočila oknem a prchla do noci. Hřebíkem do rakve Calebovy snahy zapadnout do nové rodiny se ukázal být dětský upír Homer, s cigárem v hubě a choutkami na Calebovu sestřičku Sáru. Po návratu ztraceného syna domů se pak Near Dark proměnil v melancholický rodinný film s mottem, že krev není voda. Rozněžnila mě zasněná Mae, básnící o zářící temnotě a ohlušujícím tichu noci, úplně jako já kdysi v mládí. Pět nostalgických hvězd pro ni hladově září do noci.

Nakolik ve výsledku působí scénář nedodělaně a děravě (zvlášť když zdejší skupina upírů má podstatnou převahu, nadpřirozenou moc a stejně se všichni rozhodují tak, jak rozhodují), tak musím říct, že mě to potěšilo. Upírský žánr se už v téhle době pomalu začal přesouvat směrem k "tajemné" romantice, která pak přešla v romantiku pubertální v podobě ságy Stmívání a ta zabila vše, co na tomhle žánru kdy bylo hororové - a když přijde alternativa, často nestojí za moc, jelikož staví na stejném romantickém základu; a to i navzdory tomu, jak moc by se od něj chtěla distancovat. Bigelow ale v polovině osmdesátých let opravdu natočila působivou alternativu, kde se upírský horor setkává nejen s romantikou (která naštěstí nehraje takový prim, aby vše přebila), ale také neo-westernem a thrillerem, přičemž je vše ještě okořeněné specifickým soundtrackem, výraznou hrou světel a stínů a zajímavým faktem, že se zdejší upíři nejen že nikdy nenazvou jako upíři, ale ani pro svůj druh určitý název nemají. Tudíž celé využití upírů by klidně mohla být jen paralela pro to, že se hlavní hrdina Caleb chytl špatné party, ale našel v ní lásku a jen proto má problém odejít - aspoň do chvíle, dokud tahle parta nezačne ohrožovat jeho rodinu. Je to jiné, sice tak, že to chce být víc jen jiné než cokoli jiného, ale zase na druhou stranu mi to je vyloženě sympatické. Některé scény se sice nepovedlo prostorově důvěryhodně prodat (třeba to nahánění na poli, kdy těžko říct, kdo kde zrovna a jak daleko je), ale jiné jsou naopak naprosto epické provedené, zvlášť ty, které jsou vizuálně bohaté nebo se při nich upíři schovávají před sluncem. Slabé 4*

Naozaj v tomto filme slovo upír nepadne, ale očividne to upíri boli. Krásna temná, upírska, atmosferická hororová romanca, ktorá si vystačí s minimalistickým vyobrazením, dejom, je však bravúrne zrežírovaná, zahraná - Lance Henriksen je top, Bill Paxtom zasa total psycho. Obrázky sú väčšinou tmavé, dej sa odohráva hlavne v noci, pretože cez deň by sa z našich milých charizmatických vampírov veľa dymilo a nebolo by aj tak nič vidieť. Film vsádza na už spomínanú temnú až kúzelnú atmosféru, ktorá je z veľkej časti tvorená neskutočnou až éterickou hudbou legiend nielen hudobnej avantgardy, Tangerine Dreams, soundtrack musím vytknúť, bez neho by to bolo všetko len polovičné, keď nie horšie. Všetky tieto ingrediencie, ako aj nízky rozpočet, noc, temnota, rozprávková hudba, robia tento snímok niečím výnimočným, film má svoju osobnosť, ducha a každá jeho chyba ako keby bola v prospech veci. A tá hudba... to kvôli nej ta hviezda navyše... Bravooo!!!

Vskutku se pojednává o zábavné upříří béčko, u nějž se fanoušek upířích hororů zcela jistě zabaví. Takové upíří horory jako tento, Blade, Hrůzná noc, Upíři (1998) apod. už netočí, takže ta specifická upíří atmosféra v dnešních upířích filmech jaksi chybí. Přesto se dá říct, ještěže jsou k dispozici ty staré klasiky, jenž se té specifické atmosféry drží. To samé platí i pro vlkodlačí horory.