Turínský kůň (2011)

Béla Tarruž o nezmyselnosti bytia čo to vie, len pred pár dňami sa dozvedel skutočnú pravdu. A tak som sa rozhodol pozrieť si konečne jeho prvý film, ktorý bol i jeho posledným (asi zo strachu, že by sa niekto nudil dlhšie než on sám). A aj pre mňa bude tento film zrejme jeho prvým a posledným, ktorému venujem svoju stratu času. Videl som totiž len nekonečné opakované zábery na bradáča v povoze, ktorému dcérazuje botu, potompodrichme, potomzožerie krumpľupriam dobytčím spôsobom, potompokuká von oknom...  to všetko dookolana šiestua v hluchonemom stave. Chválim vynikajúcu hudbu, ktorá dodáva depresiu do automatického stereotypného života, ale film je taký, že či kliknete na 27., 68. alebo 115. minútu, vidíte stále to isté a ani nezbadáte, že ste niečo pretočili. To aj odporúčam urobiť + záver, kde všetko konečne zhasne. Aj deň jedna ale stačí na pochopenie toho, že film je len prepseudofilozofov, vedemostných samovarovadierateikov múdrosti. Ale tá hudba! Tá mi bude znieť ešte týždeň aj vo fáze REM.

Můj první film od Bély Tarra, viděný před mnoha lety, na který jsem si okamžitě vzpomněl, když mě zastihla zpráva, že režisér tento týden zemřel. Jakkoliv už si pamatuju jen útržky, jsou silné: dlouhé záběry beze slov, v nichž je slyšet jen vítr, návštěva hekticky mluvícího souseda, který si přišel koupit pálenku (s pobavením jsem zaregistroval, že toto slovo do Maďarštiny proniklo ze slovanských jazyků), průjezd divokých cikánů, stárnoucí dcera.. - nádhera! Po této zkušenosti jsem viděl ještě několik dalších jeho filmů (a všechny mě nadchly), ale tento byl první a poslední - poslední pro něj, první pro mě..

PanTarrnatočil zádušní mši zaDefinitivní ztrátu světa.Těžký film; ještě z něho nejsem úplně 'venku'. // Plahočení, dívčina starostlivost o tělesně postiženého otce s neživotní odevzdaností, herka nemocná prašivinou a úzkostí odmítající se pohnout, chlad v pohledech i citech, temnota v majestátní nicotě. Holé věty v rituálech tikotu hodin, kde jedno kolečko nutí pokračovat v chodu to druhé. Statický a zároveň neklidný obraz konce. Ztrhaný kůň kopíruje hořkou existenci otce a dcery. Boj proti zuřícím přírodním živlům se (beznadějně) stává protestsongem proti autoritě Boha. Tak se mi snímek jeví.

| Vega Film |Depresívna artovica z maďarského prostredia, ktoré už dávno Boh opustil. To sa dozvieme iba od jedného okoloidúceho, pýtajúceho pálenku a následného monológu, z ktorého mrazí. Ostatok filmu je zachytený každodenne, sledujeme päť dní, kde sa udeje vždy to isté, ale zakaždým trocha viac cítime, že niečo fakt nie je v poriadku... Béla Tarr natočil majstrovské dielo epických rozmerov, odohrávajúci sa v jednom domčeku, kde cítime každý závan vetra, každý tón hudby a každé sústo čerstvo uvareného zemiaku. A zamýšľate sa nad tým, čo sa s postavami deje, čo sa so svetom deje, čo sa s koňom deje a prečo sa to deje. A sú vám sprostredkované zábery, na ktoré už v živote nezabudnem. Cinema at its rawest. ViacTU.| Hodnotenie: 10/10 |

Jedinečné minimalistické dílo o čistém zůstávání a vytrvávání na osudovém nehostinném životním prostoru. Filosoficky fundamentalni rozpolcenost, která musí být vlastní každému člověku, který zároveň přemýšlí o odchodu z takového prostoru a nakonec jej přijme jako místo, na kterém nejspíš dožije. To zpravidla doprovází čistota takového rozhodnutí. Heideggerovská perspektiva člověka, nad kterým je jen nebe a pod pouze země. Něco jiného je, když na té zemi zuří válka, ale i tak to není nepodobné.