Muž z Londýna (2007)

Vizuálna neo-noirová chuťovka nakrútená ako noir v päťdesiatkách, len povedzme že s "trochu" dlhšími zábermi. Vzhľadom na látky, ktoré do Muža z Londýna Tarr nakrúcal, ide o dosť netradičnú tému a zápletku, avšak popasoval sa s ňou po svojom. Rozumej ide viac o jeho autorský film než o snahu preniesť na plátno predlohu. Počas sledovania filmu mi ale stále behalo hlavou, že by išlo o skvelý námet pre Kaurismäkiho, keď už tu máme tak svojrázne postavičky a prostredie. Trochu toho drsného severského humoru by totiž extrémne vážnemu Mužovi z Londýna mohlo prospieť. Ale ak sa pozeráme iba na výsledok a sme zároveň režisérovým fanúšikom a vieme, čo očakávať, tak vám film môže pôsobiť dokonca rýchlejší než by ste vopred tipovali.

Slow cinema mám hodně rád, ale musí se umět. Jednak silnou atmosférou a citem pro tempo scén, ale taky nějakým přesahem z toho vyplývajícím, nejlíp obrazem. Tarr se sice snaží a snaží se hezky, ale styl slow cinema využívá bohužel jen pro atmosféru (i když v Turínském koni i pro přesah, ale bylo to strašně povrchní... ale Werckmeisterovy harmonie celkem beru, jen je tu nechci zmiňovat v rámci těch špatných, když to špatné rozhodně není) a i když to má slušnou kameru, skvěle vybranou hudbu a asi dvě zajímavě propojené/vystavěné scény, cit pro tempo tomu zoufale chybí. A kdyby jenom to - ono to nemá ani ten přesah. Formu to sice může mít co nejpreciznější, ale bez nějaké myšlenky to je jen klasický případ naprostého vítězství formy nad obsahem, který prostě může natočit každý aspoň lehce talentovaný režisér. Ale dát tomu nosný obsah, rozvést v tom více myšlenek a vše dát dohromady, aby se vše dokonale propojovalo a navazovalo na sebe a vznikl tak hutný a silný zážitek, to už jen tak někdo nenatočí. Na to je potřeba skutečně talentovaný režisér a tím Tarr podle mě prostě není. S Hranitzky i bez. A o mizerných postsynchronech a nijakou prací s postavami radši ani nemluvím. Snad jediný další klad vidím v tom, že Krobot tu sice hraje hlavní roli, ale za celou dobu neřekne ani slovo. Ten jeho typický výraz se sem totiž přesně hodí a kdyby promluvil, celé by to shodil. Díky, ale příště radši strávím čas s nějakým několikahodinovým dílem Lava Diaze. Ten totiž jako jeden z mála současných filmařů ví, jak se má slow cinema točit... A když už nic jiného, Tarkovskij to jistí. Lepší 2*

Tarr je prostě jinde. Mizanscéna, ironický humor, lokace, používání světla a kontrastu u černobílého filmu. Noir dekonstrukce.  Jen se s většinou diváku míjí s tím jak by měla vypadat jedna délka záběru a dávkování informací v něm. pro našince to má samozřejmě tu výhodu, že kde jinde uvidíte Tildu Swinton jako manželku Miroslava Krobota.

Krobot zahrál dobře. Pravda, nebylo vlastně co zkazit, většinu filmu odchodí s jednou kamennou tváří nebo to odstojí a odsedí zády ke kameře. To vůbec nevadí, že režie možná trochu nedůvěřovala českému bardovi. Právě tyto "zádové" záběrý kamery jsou výborné, dokonale zapadnou do stylistiky filmu, která je vskutku excelentní. Jednoduchá ale brilatní BW mizanscéna, povedená hra se světlem, vynikající kamera s potlačeným střihem v čehož důsledku bylo dosaženo zesílení již zmíněných vizuálních vjemů, což ještě podtrhuje úspornost dialogů._____Autoritativní pohyb kamery zaujme hned v úvodním předlouhém nájezdu na přídˇ lodi. Návazný pomalý švenk na noční dok vytváří monochromatické fotografie, které klubového diváka musí nadchnout a adaptovat na cinefilní zážitek na který čeká měsíce i roky než přijde a pak se jen diví odkud že vítr vane. Nagyon jó volt, Magyar fiúk meglepheti!

Tento snímek má klidnou a soustředěnou kameru (chválím), pomalé tempo (nevadí) a dlouhé, opravdu velmi dlouhé záběry, které začnou postupem času nudit, k tomu také velmi dobré herce, jenže Tildy bylo moc málo, opakovaná záda nemusím a co považuji já osobně za nejhorší, že ve mně příběh osamělého nočního hlídače v boudě na nožkách neprobudil žádné emoce. Bylo mi úplně jedno, jak to celé dopadne..